ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.372.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 372/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2015 dovolání, které podal obviněný J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 4 To 355/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 143/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 4 To 355/2014, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 11 T 143/2014, zrušují . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 11 T 143/2014, byl obviněný J. B. (dále též jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a byl mu za to podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Stalo se tak na podkladě zjištění, že
- v době od 22. 2. 2013 do 26. 3. 2013 v B. postupně podvodně vylákal finanční hotovost v celkové výši 5.400 EUR, tj. cca 138.000,- Kč, a to:
- dne 22. 2. 2013 v restauraci Tripoli v obchodní galerii Vaňkovka, V. V. v B. , od poškozeného M. B. , částku 25.000,- Kč,
- dne 23. 2. 2013 v restauraci Tripoli v obchodní galerii Vaňkovka, V. V. v B. , od poškozeného J. G. , částku 1.400 EUR (což činí v přepočtu po 25,50 Kč za EUR 35.700,- Kč),
- dne 26. 2. 2013 na ul. H. , v hotelu International v B. , od poškozeného E. W. , částku 1.500 EUR (což činí v přepočtu po 25,56 Kč za EUR 38.340,- Kč),
- dne 26. 3. 2013 v obchodní galerii Vaňkovka, V. V. v B. , od poškozeného J. T. , částku 1.500 EUR (což činí v přepočtu po 25,80 Kč za EUR 38.700,- Kč),
kdy za převzaté finanční částky v písemném potvrzení přislíbil každému z poškozených zprostředkovat zaměstnání v lesnictví v Kanadě, v trvání 1 roku, včetně letenky z EU do Kanady a zpět, ubytování na první tři měsíce, pojištění a poplatek za pracovní povolení a víza, s tím, že pokud se nabídka z jakéhokoli důvodu neuskuteční nebo osoba do zaměstnání nenastoupí, zaplacený poplatek za zprostředkování se mu v plné výši vrátí do 14-ti dní, avšak poškozeným dosud žádné zaměstnání nezprostředkoval, přijaté peníze nevrátil a stal se nekontaktním, přičemž již z potvrzení, která poškozeným předal, je patrný jeho podvodný úmysl, neboť tato potvrzení sice obsahují osobní údaje poškozených a potvrzení o převzetí shora uvedených finančních částek, avšak neobsahují žádné údaje o „zprostředkovateli“, tedy o obžalovaném, kdy je zde uvedena pouze jeho nečitelná parafa.
O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně tak, že je usnesením ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 4 To 355/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. B. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. d), l ) tr. ř. Podle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání, když tato řízení byla vůči němu vedena jako řízení proti uprchlému ve smyslu ustanovení §302 a násl. tr. ř., ačkoliv pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný v rámci své dovolací argumentace s odkazem na zákonnou citaci ustanovení §302 tr. ř. a judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1498/2008) namítá, že trestní řízení proti uprchlému lze konat pouze proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení, a to buď pobytem v cizině, nebo skrýváním. Podle odborné literatury (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3454) se osoba vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině tehdy, když opustila území České republiky, případně se zdržuje v cizině v tomto úmyslu. V každém případě musí být vždy zjištěn motiv dané osoby uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání. Samotná skutečnost, že se obviněný nachází v cizině, ještě neznamená, že se vyhýbá trestnímu řízení. Podle obviněného nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by naznačovaly, že by se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v zahraničí, nebo tím, že by se skrýval. Jestliže měly orgány trestního řízení na základě šetření Policie Slovenské republiky informace získané od jeho matky, že odešel již v roce 1989 do USA, kde trvale žije, na Slovensko dojíždí nepravidelně, tak jednou za tři roky, a v USA má trvalý pobyt registrovaný ve státě New York, a ne v obci V. C. , bylo jejich povinností využít všechny dostupné možnosti ke zjištění důvodů jeho nepřítomnosti v místě bydliště a zjistit přesnou adresu jeho trvalého pobytu a informovat jej o zahájeném trestním řízení. V tomto směru měly využít institutů uvedených v zákoně č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech, a zejména postupovat podle Smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, publ. pod č. 40/2000 Sb.m.s. Namísto toho pouze vyhlásily pátrání v Schengenském prostoru, na jehož území se však vyskytuje pouze sporadicky. Ačkoliv z volně dostupných zpráv ze slovenských sportovních médií se na Slovensku nacházel v červnu 2014 a dokonce se veřejně prezentoval v televizním a novinovém zpravodajství, orgány činné v trestním řízení tuto skutečnost vůbec neověřily, naopak návrhy na doplnění dokazování o zjištění konkrétní adresy jeho trvalého pobytu v USA, aby mu mohlo být zasláno usnesení o zahájení trestního stíhání, odmítly. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, je přitom povinností soudu zkoumat v průběhu celého trestního řízení, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému trvají. Soudy však nezkoumaly, zda je jeho trvalé bydliště skutečně ve Slovenské republice, zda není registrován k trvalému bydlišti v jiném státě, resp. jaká je skutečná adresa jeho trvalého pobytu, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že se zdržuje mimo území České republiky a Slovenské republiky z důvodu vyhýbání se trestnímu řízení. V této souvislosti obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1498/2008, když se domnívá, že v řízení vedeném proti jeho osobě došlo k identické situaci jako ve výše citovaném usnesení. Má za to, že podmínky pro vedení řízení proti jeho osobě jako uprchlému nebyly splněny, a nesprávným procesním postupem soudů mu byla znemožněna nejen účast na hlavním líčení a veřejném zasedání, ale i možnost uplatnění jeho práva na obhajobu.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný z výše popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265 1 odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek prvostupňového soudu a věc vrátil státnímu zástupci k došetření ve smyslu §265 1 odst. 1 tr. ř. s pokynem, aby ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. zjistil adresu jeho trvalého pobytu.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení před soudy obou stupňů konstatoval, že v daném případě bylo trestní stíhání od počátku vedeno jako řízení proti uprchlému a obviněný neměl v žádné fázi řízení možnost se k jeho předmětu vyjádřit. S odkazem na ustanovení §302 tr. ř. a relevantní judikaturu státní zástupce zdůraznil, že podmínkou pro konání řízení proti uprchlému je, že obviněný se zdržuje v cizině v úmyslu se trestnímu stíhání vyhýbat, přičemž samotná skutečnost, že obviněný v cizině pobývá, pro tento závěr nepostačuje, zvláště pokud o svém trestním stíhání vůbec neví. Připustil, že orgány činné v trestním řízení sice vyvinuly určité úsilí k vypátrání pobytu obviněného ve Slovenské republice, nedostatečně však vyhodnotily všechny skutečnosti vztahující se k jeho aktuálnímu pobytu. V tomto směru státní zástupce odkázal na vyjádření T. P. (vyslechnutého formou policejní spolupráce), podle něhož se obviněný skutečně na slovenské adrese již dlouhodobě nezdržuje a údajně bydlí kdesi v USA. Současně vytkl, že tato informace nebyla procesně relevantní formou prověřena, stejně jako další informace, podle nichž je obviněný činný jako manažer fotbalového klubu Brasil Masters. Z dostupného spisového materiálu však nevyplývá, že by se orgány činné v trestním řízení zaměřily na zjištění místa jeho pobytu v Brazílii. Z veřejných zdrojů lze přitom zjistit, že obviněný se nikterak neskrývá, že je činný v oblasti fotbalového sportu. V červnu roku 2014 poskytl rozhovor internetovému zpravodajskému serveru sport7.sk ( http://www......... . z něhož lze dovodit, že se v současnosti zdržuje v Brazílii. Rovněž publikuje rozhovory, které vede se sportovními osobnostmi působícími v Brazílii (srov. http://........ . Z těchto skutečností lze dovodit, že místo pobytu obviněného v současnosti sice nejsou Spojené státy, ale patrně Brazílie, avšak jen na tomto základě nelze učinit závěr, že by se obviněný takto vyhýbal trestnímu řízení. Doposud totiž nebylo v řízení zjištěno, že by se obviněný v zahraničí zdržoval právě v úmyslu vyhnout se trestnímu stíhání v České republice, přičemž lze předpokládat, že o tomto stíhání ani nemusí vědět. Dovolací námitky obviněného státní zástupce shledal opodstatněnými, neboť v řízení nebyly dostatečně zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že by byly splněny všechny zákonné podmínky pro konání řízení proti uprchlému, a tyto bude nutno ověřit, případně i za využití mezinárodní justiční spolupráce. Přípravné řízení i řízení před soudy je tak zatíženo vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., kterou neodstranil ani odvolací soud, čímž své rozhodnutí navíc zatížil i vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Závěrem státní zástupce konstatoval, že dovolání obviněného je důvodné, a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, č. j. 4 To 355/2014, a zrušil i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, č. j. 11 T 143/2014-139, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna; takovým postupem soudu by byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Jestliže v posuzovaném případě dovolatel namítl, že v jeho trestní věci bylo konáno řízení proti uprchlému podle ustanovení §302 a násl. tr. ř., ačkoliv pro tento postup nebyly splněny podmínky stanovené zákonem, v důsledku čehož mu bylo odepřeno právo na přítomnost u hlavního líčení i u veřejného zasedání konaného o jeho odvolání, pak dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil právně relevantně.
Z ustanovení §302 tr. ř. vyplývá, že řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá . Podle §305 věty první tr. ř. platí, že o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu .
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je třeba dále v obecné rovině uvést, že trestní řád umožňuje vést výjimečně řízení v nepřítomnosti obviněného, kterého nelze postavit před soud, a který dokonce ani nebyl vyslechnut v žádném stadiu řízení, ani mu nebylo osobně sděleno obvinění z trestného činu, protože se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Řízení proti uprchlému lze konat jen proti obviněnému, jehož totožnost je známa, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, nikoliv proti neznámému pachateli. Řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. lze konat jen proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá . Toto řízení lze provést dokonce i v těch případech, kdy uprchlý nebyl vůbec dopaden a o zahájení trestního stíhání se nedozvěděl (srov. §303 odst. 1 věta první tr. ř.). Podstatné ovšem je, že orgány činnými v trestním řízení musí být spolehlivě zjištěno, že pachatel pobývá v cizině v úmyslu se konkrétnímu trestnímu řízení vyhnout a že takto motivován opustil území České republiky anebo v cizině zůstal. To znamená, že pobyt v cizině sám o sobě (např. z pracovních či jiných důvodů) ještě není důvodem k řízení proti uprchlému. Za skrývání se považuje takový způsob maření průběhu trestního řízení, kdy pachatel se na území republiky ukrývá v úmyslu oddálit nebo zmařit své dopadení a zajištění k úkonům trestního řízení. Ze zjištění, že pachatel je „neznámého pobytu“, pak bez dalšího nelze dovodit, že se na území republiky skrývá, a ani to, že tak činí s cílem (v úmyslu) zabránit svému dopadení.
Nejvyšší soud připomíná, že povaha řízení proti uprchlému omezuje některé principy spravedlivého procesu, zejména právo obviněného účastnit se trestního řízení a osobně se obhajovat. Už proto je nezbytné v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod při aplikaci ustanovení o omezení základních práv a svobod šetřit jejich podstatu a smysl, takže není možné tento způsob řízení využívat k jiným než stanoveným účelům, například k urychlenému vyřízení věci nebo k usnadnění důkazní situace. Důvody pro konání této formy řízení musí být zjištěny a soud (před fází soudního řízení též ostatní orgány v trestním řízení činné) je současně povinen v průběhu celého řízení zkoumat jejich trvání; pominou-li, je třeba v řízení pokračovat podle obecných zásad (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 200/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, č. 123, a rozhodnutí pod č. 17/2002 Sb. rozh. tr.).
Má-li soud za to, že jsou splněny podmínky pro řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., je po podání obžaloby povinen na návrh státního zástupce nebo i bez návrhu rozhodnout v dané věci usnesením dle §305 tr. ř. K tomu srov. č. 33/1999 Sb. rozh. tr. Jelikož jde o závažný zásah do jedné ze složek práva obviněného na obhajobu, je nutné, aby soud, který má usnesením podle §305 tr. ř. rozhodnout o konání řízení proti uprchlému, vyvinul důslednou aktivitu k dohledání obviněného a v tomto směru využil všechny možnosti a právní prostředky k objasnění otázky, z jakých důvodů nelze zajistit přítomnost obviněného v trestním řízení a zda jde o důvody předpokládané ustanovením §302 tr. ř.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, nutno připomenout, že orgány činné v přípravném řízení trestním založily svůj závěr, že v případě obviněného J. B. jsou splněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému na zjištění, že „ Policejní orgán provedl veškeré možné prověrky k současnému pobytu prověřovaného J. B. s negativním výsledkem. Dne 2. 12. 2013 byl dán souhlas se zadržením podezřelého a na jeho základě bylo dne 9. 12. 2013 po prověřovaném vyhlášeno pátrání, kdy nebyl do současné doby vypátrán. Ani opakovanými prověrkami ve Slovenské republice se nepodařilo zjistit současný pobyt prověřovaného. Tudíž se má za to, že se prověřovaný vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá“ (č. l. 3 spisu). Současně podle §39 tr. ř. byla opatřením Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 70 Nt 414/2014, obviněnému v trestním řízení vedeném proti jeho osobě pro přečin podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ustanovena obhájkyně z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. (č. l. 5 spisu). Jak dále z předloženého spisu vyplývá, otázkou možnosti vedení trestního řízení proti obviněnému jako řízení proti uprchlému se zabýval i Městský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 11 T 143/2014, jímž podle §305 tr. ř. rozhodl, že řízení proti obviněnému J. B. , stíhanému pro trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku bude vedeno jako řízení proti uprchlému. V odůvodnění pak uvedl, že „…projednává obžalobu Městské státní zástupkyně v Brně, sp. zn. 5 ZT 59/2014, podle níž bylo vedeno již přípravné řízení ve věci J. B. jako proti uprchlému podle §302 tr. řádu, neboť se jeho pobyt nepodařilo vypátrat. K osobě obžalovaného Policie ČR i PZ SR sdělili, že jmenovaný se v místě posledního bydliště na území ČR a ani v místě trvalého bydliště na Slovensku dlouhodobě nezdržuje. Soud zjistil, že obžalovaný se nenachází ani ve výkonu trestu odnětí svobody ani ve vazbě, negativní poznatky vyplývají i z prověrky ostatních rejstříků. Z údajů shromážděných ze spisu plyne důvodné podezření, že se obžalovaný pohybuje na různých, doposud neztotožněných místech v zahraničí. Vzhledem ke shora zjištěným údajům dospěl soud k závěru, že ve věci jsou splněny zákonné podmínky pro vedení řízení proti uprchlému, když doposud zjištěné okolnosti důvodně (§302 tr. řádu) nasvědčují tomu, že se obžalovaný skrývá, aby se tak vyhnul trestnímu řízení“ (č. l. 109 spisu). Zákonné podmínky pro vedení trestního řízení proti obviněnému jako řízení proti uprchlému soud prvního stupně shledal i v průběhu dalšího řízení, byť již v tomto směru nové rozhodnutí nečinil. Tento názor soudu prvního stupně posléze akceptoval i Krajský soud v Brně jako soud odvolací, když v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení mimo jiné konstatoval, že „…nepokládá za důvodné námitky podaného odvolání stran neexistence podmínek pro konání řízení proti uprchlému. V přípravném řízení bylo konáno šetření v místě pobytu obžalovaného, bylo však pouze zjištěno, že odešel do USA a na Slovensko dojíždí nepravidelně. Ani matka obžalovaného nebyla schopna sdělit přesné místo, adresu, na níž se obžalovaný zdržuje. V listině nadepsané jako potvrdenie, kterou předal obžalovaný poškozeným, rovněž není uvedena adresa jeho pobytu, o své osobě obžalovaný nesdělil jakékoliv údaje. Odmítl také sdělit telefonní číslo, vymazal si svůj profil na facebooku. Z uvedených skutečností lze jednoznačně dovodit, že byly splněny podmínky §302 tr. řádu, dle kterého bylo vedeno trestní řízení proti obžalovanému jako proti uprchlému“ (str. 3 rozhodnutí odvolacího soudu).
Podle názoru Nejvyššího soudu však tato argumentace nemůže obstát a orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu s trestním řádem, když na základě dosud opatřených poznatků rozhodly, že v případě obviněného J. B. bude konáno řízení proti uprchlému.
Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že Městské státní zastupitelství v Brně udělilo dne 2. 12. 2013 pod sp. zn. 5 ZN 3411/2013 podle §76 tr. ř. souhlas k zadržení podezřelé osoby J. B. , důvodně podezřelého ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, který se v trvalém bydlišti V. C. , Slovenská republika, fakticky nezdržuje, přičemž dosavadní pátrání policie bylo neúspěšné a jeho pobyt nelze zjistit. Současně udělilo souhlas se zavedením pátrání po osobě do systému SIS (č. l. 15 spisu). Ze sdělení Obvodního oddělení Policejního sboru Vráble (č. l. 66 - 70 spisu) se podává, že prověrka adresy obviněného V. C. , byla negativní. Dne 21. 11. 2013 byla na zjištěný e-mail J. B. zaslána zpráva s žádostí, aby neprodleně kontaktoval OOP Vrábly, s negativním výsledkem. Rovněž provedenou lustrací v evidenci Policie ČR nebyly ke konkrétnímu výskytu J. B. zjištěny žádné kladné poznatky. Na základě pokynu Městského státního zastupitelství v Brně bylo dne 9. 12. 2013 po osobě J. B. vyhlášeno pátrání. Ze zpráv Ministerstva vnitra SR, Krajského ředitelství Policejního sboru v Trnavě, vnitřního odboru – operačního střediska, společného kontaktního pracoviště Holíč – Hodonín, sp. zn. PPZ-MPS-HOL-6443/2013-OD, datovaných dny 5. 11. 2013 a 3. 3. 2014, ohledně lustrace osoby obviněného na základě „Smlouvy mezi SR a ČR o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a při ochraně státní hranice z 27. 1. 2004“, se podává, že byla vykonána lustrace osoby J. B. , přičemž bylo zjištěno, že daná osoba je trvale bytem N. Y. , USA (č. l. 78 – 79, 82 spisu). Negativní výsledek ohledně prověrky pobytu obviněného na adrese V. C. , H. K. , je zřejmý i z obsahu zprávy Ministerstva vnitra SR, Okresního ředitelství Policejního sboru v Nitře ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. ORPZ-NR-OPPS/2013 (č. l. 80 spisu). Ze sdělení Ministerstva vnitra SR, odboru Kriminální policie, Okresního ředitelství policejního sboru v Nitře ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. ORP-NR-KPS-156/2014, ohledně šetření k osobě J. B. se ze sdělení matky obviněného E. B. podává, že na adrese V. C. , H. K. se zdržoval naposledy cca před rokem, nyní neví, kde by mohl být, sporadicky se jednou za čas telefonicky ozve, není jí však známo, z jakého čísla. Na základě operativní prověrky u sousedů i na Obecním úřadě v obci V. C. bylo zjištěno, že obviněného dlouho neviděli a jeho pobyt je neznámý. Sestru obviněného B. L. , bytem B. , která je dle vyjádření matky obviněného hluchoněmá, se nepodařilo zkontaktovat (č. l. 84 spisu). Soud dále konstatoval, že se nepodařilo zjistit žádnou novou adresu či místo jeho pobytu.
V návaznosti na výše uvedené je třeba přisvědčit tvrzení obviněného, že pokud orgány trestního řízení měly informace, že obviněný již dlouhodobě žije v USA, na Slovensko dojíždí nepravidelně (cca jednou za tři roky) a že v USA má registrovaný trvalý pobyt ve státě New York, bylo jejich povinností využít všechny dostupné možnosti ke zjištění jak důvodů jeho nepřítomnosti v místě bydliště ve Slovenské republice, tak adresy jeho trvalého pobytu v USA. Namísto toho v zásadě jen vyhlásily pátrání po jeho osobě v Schengenském prostoru.
Ačkoliv z volně dostupných zpráv ze slovenských sportovních médií vyplývalo, že na Slovensku se nacházel v červnu 2014 a dokonce se veřejně prezentoval v televizním a novinovém zpravodajství, orgány činné v trestním řízení na tuto skutečnost vůbec nereagovaly a odmítly návrhy na doplnění dokazování o zjištění konkrétní adresy jeho trvalého pobytu cizině. Jestliže z dosavadního šetření ohledně místa pobytu obviněného vyplynulo, že se na slovenské adrese již dlouhodobě nezdržuje a údajně žije v USA (ve státě New York), popř. v Brazílii, přičemž veřejně vystupuje v médiích, bylo namístě, aby orgány činné v trestním řízení zvolily takové procesní prostředky, jejichž užití by umožňovalo osobu pachatele pro účely trestního řízení zajistit, kupř. za pomocí institutů uvedených v zákoně č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech, jakož i v již uvedené Smlouvě mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech. Taktéž z odkazů na internetové stránky blíže uvedené ve vyjádření státního zástupce k dovolání vyplývá, že v současnosti je obviněný činný v oblasti fotbalového sportu, kdy údajně působí jako manažer brazilského fotbalového klubu, publikuje rozhovory se sportovními osobnostmi působícími v Brazílii, atd., což bez dalšího nesvědčí o tom, že se vyhýbá probíhajícímu trestnímu stíhání. Přestože je zřejmé, že místo pobytu obviněného v současnosti nejsou Spojené státy, ale Brazílie, nelze z obsahu spisového materiálu dovodit, že by se na zjištění místa jeho pobytu v Brazílii orgány činné v trestním řízení zaměřily. Lze tedy přisvědčit obviněnému, pokud namítá, že orgány činné v trestním řízení nevyčerpaly všechny možnosti ohledně zjištění místa jeho faktického pobytu v cizině, ačkoliv více jak 25 let se zdržuje mimo území Slovenské republiky, V cizině tedy pobýval dávno před spácháním stíhaného přečinu a z dosavadních zjištění nevyplývá, že by jeho pobyt v cizině souvisel s předmětným trestním stíháním, o němž patrně nemá ani vědomost. Za těchto okolností nemohou být dány předpoklady pro konání řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není sporu o tom, že pobyt v cizině sám o sobě nepostačuje k vyvození závěru, že se tím stíhaná osoba vyhýbá trestnímu řízení, neboť kromě této podmínky je třeba, aby bylo bez důvodných pochybností zjištěno, že tak činí v úmyslu vyhnout se konkrétnímu trestnímu řízení. Podmínky pro konání řízení proti uprchlému by tak byly splněny pouze tehdy, pokud by se obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným a tato nedosažitelnost by byla motivem jeho pobytu v cizině, tedy že by byl veden úmyslem vyhýbat se trestnímu řízení pobytem v cizině. To však spolehlivě zjištěno nebylo, vzhledem k nedostatku potřebného šetření ani zjištěno být nemohlo a samotná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení neví, kde se stíhaná osoba nachází, ještě neznamená, že má snahu vyhnout se trestnímu stíhání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1498/2008, a ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 7/2015).
Trestní stíhání proti obviněnému J. B. pro trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku bylo přitom zahájeno teprve dne 28. dubna 2014 (č. l. 2 spisu). Ze skutečností výše rozvedených se podávají přinejmenším pochybnosti o tom, zda skutečnou příčinou dlouhodobého pobytu obviněného v cizině (je-li datován patrně od roku 1989) byla snaha vyhnout se trestnímu řízení v této věci a jeho obava z možného trestního postihu. Názor soudů, že se obviněný vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině, není podložen žádnou konkrétní zjištěnou skutečností, naopak zatím vše nasvědčuje tomu, že se zdržuje v cizině nezávisle na tomto trestním stíhání. Proto lze přisvědčit jak tvrzení obviněného, tak obsahu vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že ačkoliv v daném případě bylo trestní stíhání, o kterém obviněný zřejmě vůbec neví, od počátku vedeno jako řízení proti uprchlému a obviněný tak neměl možnost se k jeho předmětu jakkoli vyjádřit, nebylo dosud opatřeno dostatek podkladů ke konání této formy řízení ve smyslu §302 a násl. tr. ř.
Bylo-li od počátku vedeno přípravné řízení a konáno hlavní líčení u soudu prvního stupně a posléze veřejné zasedání o odvolání u soudu druhého stupně v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv nebylo v řízení zjištěno, že by se obviněný v cizině zdržoval právě v úmyslu vyhnout se trestnímu stíhání, byla tím z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení i ve veřejném zasedání konaném o jeho odvolání.
Vzhledem ke skutečnostem, které Nejvyšší soud shora vyložil a jednotlivě v předcházejících odstavcích rozvedl, lze uzavřít, že rozhodnutí obou soudů trpí vadou odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jež vzešla z řízení proti uprchlému, pro jehož konání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, což mělo za následek, že obviněný byl zbaven možnosti být přítomen v hlavním líčení i ve veřejném zasedání o svém odvolání. O existenci konstatovaných vad neměl konečně pochybnosti ani státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který ve svém výstižném vyjádření k podanému dovolání vyslovil a odůvodnil názor, že obviněný podal svůj mimořádný opravný prostředek zcela opodstatněně. Pokud dovolatel poukázal též na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž jej blíže výslovně odůvodnil, učinil tak evidentně s ohledem na dovolací námitky, které podřadil pod první z uplatněných dovolacích důvodů [§265b odst. 1 písm. d) tr. ř.], když namítané vady neodstranil odvolací soud k důvodnému odvolání obviněného.
Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 4 To 355/2014, a dále rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 11 T 143/2014, jakož i vadné řízení jim předcházející. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. S ohledem na povahu a rozsah zjištěných vad pak podle 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia přípravného řízení, v jehož rámci bude třeba napravit výše vytýkané procesní nedostatky a uplatnit bezchybný procesní postup, zejména pokud jde o užití ustanovení §302 a násl. tr. ř., když pro konání řízení proti uprchlému nebyly – podle dosavadního obsahu k dovolání připojeného spisu – splněny zákonem požadované podmínky. Tento závěr platí nejen pro řízení před soudy obou stupňů, ale i pro samotné přípravné řízení.
Nejvyšší soud zároveň připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení – zde státní zástupce, jemuž byla věc přikázána – vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a v intencích jeho rozhodnutí je povinen provést potřebné úkony a doplnění.
Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. května 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík