ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.484.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 484/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 dovolání podané obviněným B. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 6 To 281/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 58/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. H.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 2 T 58/2014, byl B. H. (starší) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil s dalšími spolupachateli tím, že obviněný B. H. mladší v období od 7. 8. 2013 do 16. 9. 2013 z Vazební věznice Litoměřice telefonicky instruoval svou družku obviněnou K. Č., jak má pěstovat kytky a jak je sklízet, ptal se, zda na těchto kytkách už něco roste a že to začne růst, až budou vysoké dva metry, nabádal ji, aby kytky zalévala, tato mu říkala, že některé už otrhala a suší je, on jí radil, že nesmí trhat hlavy kytek, že je nesmí stříhat, že kytku musí celou vzít a pověsit vzhůru nohama, protože když to schne, tak z kořenů jde ta látka do hlav, radil jí také, jak má kytky sušit a po usušení v igelitovém pytlíku uložit do mrazáku apod., tyto telefonické hovory byly dokumentovány Vězeňskou službou ČR a provedenou domovní prohlídkou policisty SKPV PČR Louny v domě č. p. … v ulici Č. l. v obci Č., okres L., a na zahradě tohoto domu bylo zajištěno celkem 17 rostlin konopí o výšce 240 cm a v domě pak dva plastové sáčky s rostlinnou sušinou, v půdním prostoru domu 3 sušící se rostliny konopí o výšce 2,25 m a za vraty garáže rostlinná sušina v dřevěném košíčku, všechno toto konopí bylo pěstováno na základě telefonických instrukcí obviněného B. H. ml. jeho družkou K. Č. a jeho rodiči, obviněnou V. H. a obviněným B. H. starším, přičemž dle odborného vyjádření z odvětví chemie všechny předložené vzorky zajištěných stop z předmětné domovní prohlídky obsahovaly kanabinoidní látky, které jsou obsahovými složkami rostliny konopí, přičemž marihuana (konopí) je látka s vysokým obsahem THC, což je psychotropní látka vyjmenovaná v příloze č. 5 - Psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Odvolání obviněného a dalších spoluobviněných proti citovanému rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 6 To 281/2014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Trkovského dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá zejména na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný odkázal na své odvolání a konstatoval, že se trestného činu nedopustil. Postup a úvahy odvolacího soudu považuje za porušení principu spravedlivého procesu, neboť soud naprosto bezdůvodně na základě nijak důkazně nepodložené úvahy odmítl jeho odvolací argumenty a vyjádření spoluobviněných, kteří jeho odvolací argumenty podpořili, vyhodnotil jako účelové. To, že bylo z telefonických hovorů odposlechnuto, že „táta se o to stará“, je prostou nepochopitelnou lží. Obviněný má za to, že jednotlivý telefonický hovor nelze považovat za důkaz, který potlačí váhu ústních důkazů výpovědí jeho, B. H. mladšího a V. H., kteří podle zásady ústnosti před odvolacím soudem uvedli, že se jej trestná činnost netýká.
Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 6 To 281/2014, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek, které zjevně neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku neuvádí.
Pouze nad rámec dovolacího řízení tak lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Postupovaly při tom zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která nepřipisuje jednotlivým typům důkazních prostředků předem větší nebo menší význam, a nebylo tedy namístě, aby soudy uvěřily tvrzením obviněného a spoluobviněných v rámci jejich výpovědí namísto záznamů telefonických hovorů dokumentovaných Vězeňskou službou ČR, z nichž zapojení obviněného do trestné činnosti vyplývalo. Obviněný tak pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný B. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch