ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.558.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 558/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2015 dovolání podané obviněným J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 8 To 531/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 194/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R.
odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 2 T 194/2014, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. nejméně po dobu šesti měsíců až do 22. 9. 2014 v B. na ulici K. ... bez patřičného povolení opakovaně nepravidelně vyráběl s využitím věcí, které mezi jednotlivými výrobami přechovával převážně v místě bydliště v B. na ulici K. ..., metamfetamin – pervitin, a takto vyrobený pervitin předával neustanovené osobě, která organizovala prodej pervitinu, přičemž si byl vědom, že se jedná o psychotropní látku metamfetamin – pervitin, který je uveden v příloze nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách,
2. ačkoliv dne 20. května 2014 převzal výzvu Městského soudu v Brně, sp. zn. 90 T 72/1012, k nastoupení trestu odnětí svobody do věznice v B., kdy měl nastoupit nejpozději dne 22. 5. 2014 v době od 8.00 do 16.00 hodin ve Věznici B., na výzvu nereagoval a do věznice nenastoupil, aniž mu v tom bránily závažné důvody, až do dne 22. 9. 2014, kdy byl zadržen policejní hlídkou na základě Městským soudem v Brně vydaného příkazu k dodání do výkonu trestu.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 8 To 531/2014, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Evy Barákové Karasové. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že skutková zjištění, z nichž soudy vycházely, neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, že je stíhaný skutek trestným činem. Z provedených důkazů nevyplývá závěr, že by obviněný vyráběl drogu, nebo že by znal postup, jak se vyrábí. Obviněný byl okolnostmi donucen spolupracovat s osobou organizující výrobu pervitinu, dopouštěl se však pouze toho, že zajišťoval nákup volně prodejných léků, vyloupal je z blistrů a rozpustil ve vodě. Tato činnost podle obviněného sama o sobě není trestným činem ani zakázanou činností. Pokud jde o věci, které v jeho bytě nalezla policie, neexistuje důkaz, že by je obviněný používal k výrobě pervitinu, přičemž jejich samotné držení není trestným činem. Skutková zjištění přitom nejsou dostatečná, neboť soudy odmítly provést všechny navrhované důkazy. K přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání obviněný namítá, že soud rozhodl o jeho vině, aniž by měl dostatečně skutkově podloženo, že zde nebyly závažné důvody, pro které výkon trestu nenastoupil. Z jeho výpovědi jednoznačně vyplývá, že se tak stalo kvůli chybějícímu dokladu (nástup mu z tohoto důvodu nebyl umožněn). Následně byl nucen zajistit finanční a bytovou situaci své družky a jejích nezletilých dětí, o které se stará.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 2 T 194/2014, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 8 To 531/2014, a dále postupoval podle §265l nebo §265m tr. ř.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají námitky obviněného jen se značnou mírou benevolence. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Ve věci přitom podle státního zástupce nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Pokud jde o přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, lze z hlediska skutkových zjištění dle názoru státního zástupce uzavřít, že obviněný disponoval konkrétními v rozsudku popsanými věcmi, které sloužily pro nedovolenou výrobu psychotropní látky metamfetamin z běžně dostupných léčiv, přičemž metamfetamin je účinnou látkou drogy běžně nazývané jako pervitin. Rovněž skutkový závěr soudů o tom, že obviněný pervitin vyráběl, lze považovat za správný. Sám obviněný totiž uvedl, že zná výrobu pervitinu „do fáze mateče, a to také dělal“. Obviněný se tak výslovně doznal, že prováděl činnost, kterou je třeba považovat za podstatnou fázi výroby pervitinu.
Právní závěr soudů obou stupňů, že obviněný naplnil skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je proto podle státního zástupce správný. Obviněný totiž prováděl činnost, spočívající v extrakci prekursoru efedrinu z dostupných léčiv, kdy za pomoci příslušných rozpouštědel a chemických činidel dochází k louhování efedrinu do kapaliny (tzv. matečného roztoku, jinak též „mateče“, „matečáku“ apod). Obviněný tedy prováděl chemické oddělení prekursoru tak, aby bylo možno jej za pomoci dalších chemických reakcí transformovat na metamfetamin, a to vzhledem ke skladbě jím držených předmětů tzv. Nagaiho syntézou – českou cestou. Již samo toto jednání je tak podřaditelné pod pojem výroba ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dle názoru státního zástupce nelze z hlediska právního posouzení považovat za podstatné, zda kompletní proces výroby metamfetaminu obviněný provedl až do konce, či zda se na dovršení výrobního procesu podílela další neustanovená osoba. V žádném případě se však státní zástupce neztotožňuje s názorem obviněného, že pouze legálně nakládal s běžně dostupným léčivým přípravkem. Obviněný totiž s tímto přípravkem nakládal jakožto nedovoleným prekursorem a způsobem, který již lze zahrnout pod pojem výroba psychotropní látky.
Pokud jde o výhrady obviněného proti přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, lze je sice podřadit pod zvolený dovolací důvod, neboť obviněný zpochybňuje naplnění znaku „bez závažného důvodu“, státní zástupce je však považuje za neopodstatněné. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění soudů, obviněný žádné relevantní důvody k nenastoupení výkonu trestu neuplatnil. Za takové důvody nelze považovat snahu o zajištění finanční situace družky, jde o záležitost zcela běžnou. Ani z dovolání obviněného přitom nevyplývá, že by se mělo jednat o zajištění zcela mimořádné situace, při níž by například byla družka a její nezletilé děti bezprostředně vážně ohroženy (na zdraví, sociálně apod.). Zde lze podle státního zástupce odkázat i na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 249/2012, podle kterého: „Pod pojem „závažný důvod“ ve smyslu ustanovení §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, který odůvodňuje nenastoupení trestu odnětí svobody, lze podřadit jen reálně existující okolnost, v důsledku níž obviněný není schopen se k nástupu výkonu trestu dostavit, což především budou závažné zdravotní problémy samotného obviněného nebo jeho rodinného příslušníka nebo okolnosti svým dopadem na obviněného a jeho rodinu se závažnými zdravotními problémy srovnatelné, například bezprostřední situace po povodni, požáru, vytopení bytu apod.“ Za skutečnost, která by mohla mít vliv na trestní odpovědnost obviněného pak dle názoru státního zástupce nelze považovat ani to, že k nástupu do výkonu trestu nedisponoval potřebným dokladem totožnosti. Ze zjištění soudů lze totiž dovodit, že obviněný neučinil žádné opatření, jak tuto administrativní překážku výkonu trestu jakkoli překonat. Naopak je zřejmé, že na včasný nástup výkonu trestu obviněný zcela rezignoval a byl tak do věznice dodán až na základě vydaného příkazu k dodání do výkonu trestu několik měsíců po určeném datu. I v tomto směru má přitom státní zástupce za to, že obviněný naplnil skutkovou podstatu přisouzeného přečinu a právní posouzení jeho jednání proto státní zástupce považuje za správné.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že převážná část obviněným uvedených námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Týká se to zejména námitek vztahujících se ke skutkové podstatě přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť soudy neuvěřily tvrzení obviněného a naopak dospěly k závěru, že výrobu pervitinu provozoval až do konce. I kdyby se však na výrobě obviněný podílel pouze částečně, z okolností případu by bylo nutno dojít k závěru, že jeho subjektivní stránka zahrnovala výrobu jako celek, neboť podle jeho vlastního vyjádření by věděl a počítal s tím, že výrobu dokončuje jiná osoba (jeho spolupachatel).
Uplatněnému dovolacímu důvodu tak lze s jistou dávkou tolerance podřadit námitku, podle které obviněný výkon trestu nastoupit chtěl, avšak byl odmítnut z důvodu chybějícího dokladu totožnosti. Obviněný však v tomto případě zcela pomíjí, že ani následujících několik měsíců si doklad nezačal vyřizovat a pro nastoupení výkonu trestu nic neučinil. Jak správě podotýká i státní zástupce, závažným důvodem pro nenastoupení výkonu trestu není skutečnost, že se obviněný chtěl starat o družku a její děti (z rozsudku soudu prvního stupně přitom navíc vyplývá, že spíše než finanční a bytová situace bylo důvodem nenastoupení to, že by mu družka a děti chyběly).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného J. R. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu