ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.81.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 81/2015-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2015 dovolání podané obviněnou T. T. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 11 To 133/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 1/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné T. T. T.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 4 T 1/2013, byla T. T. T. uznána vinnou pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byla odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2. tr. zákoníku jí byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí jiné majetkové hodnoty, a to částek 53 600 Kč, uložené na účtu č. …, a 50 €, uložené na účtu č. …, KŘP hl. m. Prahy, Kongresová 2, Praha 4.
Na základě odvolání obviněné a některých spoluobviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 11 To 133/2013, podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně všech obviněných ve výrocích o vině a v celém výroku o uložených trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že všechny obviněné uznal vinnými pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a obviněné podle §283 odst. 3 tr. zákoníku stejně jako soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ji však zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2. tr. zákoníku jí uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí částek 53 600 Kč, uložených na účtu č. …, a 50 €, uložených na účtu č. …, KŘP hl. m. Prahy, Kongresová 2, Praha 4.
Podle skutkových zjištění se obviněná trestné činnosti dopustila s dalšími spoluobviněnými tím, že
I. všichni obvinění jako členové organizované skupiny s dílčí dělbou práce, která byla založena i na vzájemné zastupitelnosti, se bez příslušných povolení společně podíleli na výrobě a následném prodeji drogy pervitin, konkrétně tak, že obviněná T. B. N. L. společně s dosud neustanovenými osobami z části za pomoci vlastních financí a z části za použití financí poskytnutých obviněným M. D. a obviněnou T. T. T. nejméně v období trvajícím od poloviny roku 2011 do 24. 2. 2012, kdy byli obvinění X. T. L., T. B. N. L., M. D. a T. T. zadrženi policejním orgánem při výrobě pervitinu a obviněný B. N. N. do 7. 2. 2012, kdy byl zadržen v jiné trestní věci, minimálně v 31 případech, nakupovala na různých místech na území České republiky, chemikálie a laboratorní sklo, využitelné k neoprávněné výrobě drogy pervitin, a to v množství nejméně 67,4 kg hydrochloridu metamfetaminu, tedy 54,15 kg metamfetaminu báze, obviněný M. D. společně se svojí družkou obviněnou T. T. T. a obviněným T. T. pro skupinu na nezjištěných místech obstarávali lékové přípravky obsahující prekursor efedrin nebo pseudoefedrin, potřebný k výrobě pervitinu, následně pak v bytě rodinného domu v ulici M. …, v B. p. B., obviněná T. B. N. L. společně s obviněnými X. T. L., D. T. V., V. N. S. a B. N. N. v nezjištěném počtu případů neoprávněně vyrobili drogu pervitin, kdy po výrobě pervitinu z části obviněný M. D. a obviněná T. T. T., od výrobců pervitinu tento odkoupili za účelem dalšího prodeje, případně si obvinění po výrobě pervitinu tento rozdělili dle prostředků vynaložených na jeho výrobu a dále jej samostatně prodávali dalším osobám;
II. obvinění M. D., T. T. T., X. T. L. a T. B. N. L. dále
6. M. D. a T. T. T. od blíže nezjištěné doby roku 2011 do února roku 2012 v lokalitě nám. B. S. v P. a v okolí stanice metra Rajská zahrada v P. neoprávněně prodali J. K. (totožnost a podoba osoby utajena dle §55 odst. 2 tr. ř.) nejméně v 250 případech drogu pervitin, a to v rozmezí od 5 do 25 gramů pervitinu za jeden nákup; celkem J. K. za uvedené období společně prodali nejméně 2000 gramů pervitinu za nezjištěnou finanční částku, přičemž při přepočtu 5 g za 3.000,- Kč, prodali J. K. nejméně pervitin za částku 1.200.000,- Kč;
8. M. D. a T. T. T. v období od podzimu roku 2010 do podzimu roku 2011 na území hl. m. Prahy, zejména v P.– N., nám. B. S., v P.– M. a v P., v blízkosti stanice metra Rajská zahrada, neoprávněně prodali R. Č., v nejméně 180 případech drogu pervitin, kdy minimální nákup pervitinu činil 5 gramů za částku 3.000,- Kč; nejméně R. Č. celkem prodali za uvedené období 900 gramů pervitinu za částku 540.000,- Kč;
17. M. D. a T. T. T. v prosinci roku 2011 v P.– P., v blízkosti obchodního centra Arkády, a dále na blíže nezjištěném místě v Ú. n. L., neoprávněně prodali P. K., nejméně ve dvou případech drogu marihuana v celkovém množství 1 kg za částku 78.000,- Kč;
18. M. D. a T. T. T. od přesně nezjištěné doby do 17:00 hod. dne 24. 2. 2012 v bytě č. … v ul. B. … v P.– Č. M. za účelem prodeje dalším osobám přechovávali celkem 199,613 gramů sušené rostlinné drti, přičemž expertízou Odboru kriminalistické techniky a expertíz Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, vedenou pod č. j. KRPA-1315/OKTE-2012-Ex-Che, bylo zjištěno, že se jedná o konopí v koncentraci 11,2 % delta-9-tetrahydrokanabinolu, tedy 22,357 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol báze;
a tohoto jednání se dopustili přesto, že metamfetamin je uveden v příloze č. 5 psychotropní látky zařazené do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) k zákonu č. 167/98 Sb. o návykových látkách a o změně některých zákonů v platném znění, efedrin - pseudoefedrin je uveden v katalogu č. 1, přílohy I nařízení EP a Rady č. 273/2004 v kategorii 1 přílohy Nařízení EP a Rady č. 111/2005 jako prekursor a konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, jejíž hlavní psychoaktivní složkou je delta-9 tetrahydrocannabinol, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Terezie Kopecké dovolání. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněná konstatovala, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, řádně se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejména nebylo skutečně prokázáno množství pervitinu a marihuany. Soudy nevyjasnily rozpory týkající se množství lékových přípravků, nevyvrátily obhajobu ohledně kamerových záznamů, z nichž nevyplývá, že šlo o výrobu pervitinu, což podle obviněné nevyplývá ani z vyjádření znalců, a také se nevypořádaly s překladem přepisu telefonních odposlechů vyhotovených tlumočníkem, jež byly od počátku obhajobou zpochybňovány. Jednání obviněné tak podle jejího názoru nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, kterým byla uznána vinnou, ale pouze skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, čili její jednání mělo být kvalifikováno takto.
Proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil výroky napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 11 To 133/2013, a Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 4 T 1/2013, týkající se obviněné, a rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že obviněnou uzná vinnou trestným činem podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a uloží jí odpovídající trest.
K dovolání obviněné se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul průběh dosavadního řízení a obsah dovolání obviněné a konstatoval, že z rekapitulace jejích dovolacích námitek vyplývá, že deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Jestliže obviněná uvádí, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, nevypořádaly se se všemi rozhodnými skutečnostmi, např. s „množstvím drogy“, ve věci existují rozpory, nebyla vyvrácena obhajoba, existují pochybnosti o kvalitě překladu a že soudy rozhodly přes pochybnosti v neprospěch obviněné, jde v zásadě o námitky směřující do důkazního řízení. Zejména proti jeho správnosti, úplnosti a hodnocení důkazů. K takovým námitkám však nelze v rámci dovolacího řízení přihlížet. Relevantně uplatněnou není podle státního zástupce ani námitka, že jednání obviněné nevykazuje znaky pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž pouze přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Z obsahu dovolání je totiž patrné, že obviněná tuto námitku dovozuje z toho, že „nebylo jednoznačně prokázáno“, resp. soudy se „nevypořádaly dostatečným způsobem s odůvodněním, z jakého důvodu bylo jednání kvalifikováno podle shora uvedeného ustanovení trestního zákoníku“. Jde tedy ve skutečnosti o námitku procesní povahy, která krom toho podle státního zástupce dílem směřuje proti odůvodnění napadeného rozsudku, což je nepřípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Námitky prezentované obviněnou tedy nelze podle státního zástupce podřadit pod tvrzený, ani jiný dovolací důvod. Z odůvodnění příslušného soudního rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu, nelze podle něj dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, naopak z nich vyplývá, že soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněná sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku neuvádí. Požadavek na mírnější právní kvalifikaci jejího jednání je založen na nesouhlasu s množstvím drogy, jehož se její trestná činnost týkala, tedy ve skutečnosti směřuje právě proti skutkovým zjištěním, k nimž soudy v řízení dospěly. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Ostatně i námitky prezentované v dovolání jsou velice nekonkrétní, obviněná nijak nevysvětluje, proč jsou podle ní skutková zjištění nesprávná, resp. provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny, pouze vyjadřuje svůj nesouhlas.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná T. T. T. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jí napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch