ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.914.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 914/2015-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 dovolání podaná obviněnými L. D., V. D., a V. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 11 To 77/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 27/2013 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných L. D., V. D. a V. D. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 20 T 27/2013, byli v bodě I. L. D., V. D. a Vl. D. uznáni vinnými zločinem kuplířství podle §189 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě II. V. D. a Vl. D. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, V. D. v bodech III. a IV., L. D. v bodech III. a V. a Vl. D. v bodě III. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Za to byli L. D. a Vl. D. odsouzeni podle §283 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke shodnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, V. D. podle shodných ustanovení trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou. V. D. a Vl. D. byly dále podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uloženy tresty propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Bylo také rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné Ve. D. Všem obviněným pak byl společně podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a sice igelitového sáčku naplněného 210 ks igelitových sáčků pro distribuci OPL a digitálních vah.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění, spoluobviněná a státní zástupkyně odvolání. K odvolání všech obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 11 To 77/2014, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině v bodech III., IV. a V. a ve výroku o trestu propadnutí věci, který byl uložen všem obviněným společně, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné V. D. v bodech III. a IV., L. D. v bodech III. a V. a Vl. D. v bodě III. uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněným pak uložil stejné tresty odnětí svobody a v případě V. D. a Vl. D. tresty propadnutí věci jako soud prvního stupně. Namísto trestu propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, který byl soudem prvního stupně uložen všem obviněným společně, rozhodl odvolací soud o ochranném opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle skutkových zjištění (body I. a II. převzaty z rozsudku soudu prvního stupně, body III. – V z rozsudku odvolacího soudu) se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že
I. L. D., Ve. D., V. D. a Vl. D. v době přesně nezjištěné nejméně od roku 2008 do doby svého zadržení, tj. 20. 11. 2012, na různých místech Jihočeského kraje po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti jako skupina rodinných příslušníků, které se přezdívalo „P.“, v úmyslu získat finanční prostředky k uspokojování svých životních potřeb, najímali a zjednávali dívky k vykonávání pouliční prostituce v blízkosti jimi provozovaného motorestu ve S. a na dalších místech na trase mezi obcemi K. a D. D., okr. Č. K., za tímto účelem některým těmto dívkám zajistili ubytování v jejich bydlišti ve V., M., nebo v motorestu ve S., v tomto motorestu jim umožňovali provozovat prostituci, stravovat se, některé z dívek dopravovali na trasu, některé dívky v souvislosti s provozovanou prostitucí sváděli k užívání pervitinu, jiným pervitin nabídli, zdarma jim ho poskytovali nebo prodávali, všechny tyto dívky pak na místech vykonávané prostituce sledovali a kontrolovali, jak osobně tak prostřednictvím mobilních telefonů, zda a jaké mají zákazníky, kam s nimi jedou, jakou částku vydělaly, kdy a kde jim mají vydělanou částku odevzdat, přičemž zpravidla všechny výdělky získané prostitucí těmto dívkám odebírali, a takovým způsobem kořistili z prostituce provozované:
a. M. E., která prostituci provozovala a výdělky z ní obviněným předávala nejméně od počátku května 2008 do konce srpna 2008, přičemž první měsíc provozovala prostituci denně, další tři měsíce 4x do týdne, každý den prostitucí získala nejméně 200 Euro, tedy za uvedené období prostitucí vydělala a obviněným odevzdala nejméně 15 800 Euro,
b. H. L., která prostituci provozovala po dobu dvou víkendů v říjnu nebo v listopadu 2009, kdy Ve. D. na základě předchozí dohody odevzdala polovinu prostitucí získaného výdělku 5.000,- Kč,
c. M. P., která prostituci provozovala od roku 2010 nejméně do července 2012, a po tuto dobu pravidelně obviněným předávala prostitucí získané výdělky v nezjištěné výši,
d. M. Š., která prostituci provozovala a výdělky z ní obviněným předávala v době od začátku ledna 2011 do konce roku 2012 a v roce 2012 v blíže nezjištěné době po dobu nejméně 2 měsíců, poskytováním sexuálních služeb týdně získala a obviněným odevzdala nejméně 500 Euro, tedy za uvedená období celkem za 14 měsíců jim předala nejméně 30 000 Euro,
e. T. M., která prostituci provozovala a výdělky z ní obviněným předávala nejméně v době od 7. 2. 2012 do 29. 3. 2012, za období sedmi týdnů denně odevzdala nejméně 60 Euro, tj. za celou dobu nejméně 2 940 Euro,
f. I. V., která prostituci provozovala a výdělky z ní obviněným předávala od začátku listopadu 2011 do konce prosince 2011, z takto získaných peněz denně v daném období, vyjma Vánoc, odevzdala nejméně 10 Euro, celkem 520 Euro,
g. Z. J., která prostituci provozovala a výdělky z ní obviněným předávala v době přesně nezjištěné, nejméně od února do listopadu 2012,
II. V. D. a Vl. D. dne 18. 9. 2012 kolem 21.30 hod. přijeli osobním vozem tovární značky Peugeot 306 registrační značky .......... za M. Š., na benzínovou čerpací stanici ONO v D. D., kde tato v tu dobu provozovala prostituci, vyhrožováním a násilím (V. D. ji udeřil nejméně jednou fackou do obličeje) ji přinutili odjet s nimi do motorestu ve S., aby pro ně stejně jako doposud na základě předchozí domluvy provozovala prostituci,
III. L. D., V. D. a Vl. D. nejméně od května 2008 do doby svého zadržení, tj. 20. 11. 2012, po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti si nezjištěným způsobem obstarávali metamfetamin (pervitin), který následně přechovávali zejména ve společně provozovaném motorestu ve S., a to v úmyslu jej následně zdarma poskytovat či prodávat dívkám, které pro ně na tomto a dalších místech provozovaly prostituci, a takto pervitin poskytli či prodali:
a. M. E., které nezjištěného dne v době od počátku května 2008 do konce srpna 2008 předal L. D. ve S. v souvislosti s jí provozovanou prostitucí přesně nezjištěné množství pervitinu, které si ona hned aplikovala,
b. H.L., které v době přesně nezjištěné v září nebo říjnu 2009 ve V. v místě svého trvalého bydliště v ulici M. prodal V. D. ve dvou případech 0,1 g pervitinu za 500 Kč, celkem tedy nejméně 0,2 g pervitinu za 1000,- Kč,
c. M. Š., které v době od počátku roku 2011 do konce roku 2011, ve S. v souvislosti s jí provozovanou prostitucí předávali V. D. a Vl. D. 5x denně nejméně 0,1 g pervitinu, za uvedené období tak od nich získala nejméně 130 g pervitinu, a dále v období na počátku roku 2012 po dobu dvou měsíců jí předali denně nejméně 3x vždy 0,2 g pervitinu, tedy za uvedené období nejméně 36 g pervitinu, celkem od nich získala nejméně 166 g pervitinu,
d. T. M., které v době od 7. 2. 2012 do 29. 3. 2012 poskytl L. D. nejméně 16x týdně vždy 0,2 g pervitinu, celkem nejméně 22,4 g, ve stejném období jí pervitin dával i V. D. v přesně nezjištěném počtu případů a nezjištěném množství, pokaždé však dávku v rozmezí 0,5 - 0,75 g, a nejméně v 1 případě jí pervitin v množství od 0,1 do 0,2 g dala Vl. D.,
IV. V. D.
a. v době přesně nezjištěné v roce 2012 na benzínové čerpací stanici ONO v D. D. prodal M. O. minimálně v jednom případě 0,l g pervitinu za částku 500,- Kč,
b. v létě 2012 ve S. prodal nejméně ve dvou případech vždy nejméně 1 g za 200,- Kč L. B. marihuanu, celkem tedy nejméně 2 g za celkovou částku 400,- Kč,
c. v listopadu 2012 prodal ve S. ve dvou případech M. M. vždy 0,1 g pervitinu celkem za 1.000,- Kč,
V. L. D. v listopadu 2012 prodal ve S. v jednom případě M. M. 0,1 g pervitinu za 500,- Kč,
přičemž V. D., L. D. a Vl. D. se uvedeného jednání dopustili, přestože věděli, že metamfetamin (pervitin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a také věděli, že k nakládání s těmito látkami je potřeba zvláštního povolení, které však neměli,
a V. D. výše uvedeným způsobem jednal, přestože věděl, že konopí náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.), který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a delta-9-tetrahydrokanabinol náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), který je přílohou č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a věděl, že k nakládání s uvedenými látkami je potřeba zvláštního povolení, které neměl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, L. D. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Dostála, V. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kláry Misarové a Vl. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Slabé. Všichni obvinění ohledně dovolacího důvodu odkázali na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný L. D. nejprve považoval za nutné poukázat na procesní pochybení soudů obou stupňů, která vedla k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Nebylo podle něj jednoznačně zjištěno a prokázáno, že se objektivně stalo jednání, které je mu kladeno za vinu. Svědkyně – prostitutky – jsou osobami drogově závislými. Svědkyně L. jevila známky intoxikace i v průběhu hlavního líčení, obdobně probíhala výpověď svědkyně M. Na základě výpovědí takto nevěrohodných svědků nelze podle obviněného činit závěry o jeho vině. Svědka M. obviněný nezná a nikdy ho neviděl. U svědka B. jsou pochybnosti o jeho věrohodnosti, neboť tento je v současné době také stíhán pro drogovou trestnou činnost. Dovolatel dále nesouhlasí se zařazením pod znak organizované skupiny u obou trestných činů. Vylučuje, že by příbuzenská vazba měla být stěžejní při tvorbě organizované skupiny. Nesouhlasí s tvrzením o účelovosti podnikání v motorestu, byla zde řádně vykonávána hostinská činnost. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že to byl on, kdo se podílel na dopravě prostitutek na místo výkonu prostituce a zpět, o tom nehovořil žádný ze svědků. Nesprávně byla podle něj hodnocena celá řada zaznamenaných telefonických hovorů.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle obviněného V. D. nebylo prokázáno naplnění znaků skutkových podstat trestných činů, jejichž spáchání je mu kladeno za vinu. Uložený trest také považuje za nepřiměřeně přísný. Odvolací soud měl podle něj spatřovat možné pochybení v tom, že jako polehčující okolnost nebylo shledáno jeho doznání učiněné v rámci vazebního řízení, kde uvedl, že poskytoval drogy „holkám“. S touto námitkou se odvolací soud vypořádal konstatováním, že toto nemělo oporu v procesních úkonech obviněného, ten je však přesvědčen, že se může vyjadřovat ve kterékoli fázi trestního řízení a ke všem těmto okolnostem musejí orgány činné v trestním řízení přihlížet. Z výpovědí svědkyň pak podle obviněného vyplynulo, že vykonávaly prostituci dobrovolně, řada z nich ani páchání trestné činnosti nepotvrzuje. Obviněný po celou dobu trestního řízení zpochybňoval věrohodnost svědkyň, které se často pohybují v prostředí, kde dochází k páchání trestné činnosti a zneužívání omamných a psychotropních látek. Ani záznamy odposlechů telekomunikačního provozu nejsou podle obviněného zcela určité. Obviněný se také domnívá, že nedošlo k naplnění znaku organizované skupiny, neboť vzájemná spolupráce obviněných je dána rodinnými vazbami a nikoli koordinovaností a plánovitostí zaměřenou na páchání trestné činnosti. Závěrem vyjádřil obviněný nesouhlas s výrokem o trestu, který měl být podle něj ukládán pouze v intencích trestní sazby podle§§283 odst. 1 tr. zákoníku při současném zohlednění jeho doznání k některým skutkům.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
Obviněná Vl. D. rovněž nesouhlasí s posouzením jednání obviněných jako spáchaného v rámci organizované skupiny. Muselo by zde totiž být určité rozdělení úloh, vzájemná součinnost by musela vykazovat plánovitost, promyšlenost a koordinovanost, navíc nutným zákonným předpokladem je vědomost obviněných o vytvoření takové skupiny. Z provedeného dokazování podle ní nevyplynulo, že by mezi obviněnými existovala dělba úkolů, ani jejich srozumění s tím, že by tvořili organizovanou skupinu. Obvinění byli hlavně rodinou a je proto logické, že udržovali časté styky, vypomáhali si, pracovali společně v motorestu apod.
Podle obviněné nelze dovodit, že se měla dopustit zločinu kuplířství zejména vůči M. E., H. L., I. V. a M. P., uvedené svědkyně o ní v souvislosti s prostitucí nehovoří. Stejně tak nelze vzhledem k neexistenci organizované skupiny dovozovat, že by se měla dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k M. E., H. L., M. Š. a T. M., neboť u prvních dvou z žádného důkazu nevyplývá, že by s poskytnutím pervitinu těmto dvěma měla co do činění, a v případě druhých dvou obviněná podrobně vysvětlila všechny okolnosti její účasti na společné konzumaci pervitinu. Obviněná dále nesouhlasí s posouzením svého jednání kvalifikovaného jako zločin kuplířství jako spáchaného v úmyslu získat pro sebe značný prospěch. Rozhodnutí je podle ní nesprávně postaveno na údajích svědkyň o výši dosahovaných zisků z prostituce, které ale nelze s ohledem na další objektivní zjištění o výši výdělků prostitutek považovat obecně za možné. Ke skutku uvedenému pod bodem II. pak obviněná uvádí, že se jej vůbec neúčastnila, po celou dobu seděla v autě, což potvrdily i osoby zúčastněné na události.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že jde o námitky uplatněné již v rámci projednání věci před soudem prvého stupně (tvrzení, že provozování motorestu nebylo účelové; tvrzení, že svědkyně provozovaly prostituci „na vlastní pěst“; vysvětlení vzájemné výpomoci mezi obviněnými jejich příbuzenským poměrem), a dále v rámci odvolání proti rozsudku téhož soudu. Státní zástupce vysvětlil podstatu dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. a konstatoval, že uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkové (procesní). Obvinění totiž soudům nižších stupňů vytýkají především nesprávné hodnocení důkazů vedoucí k porušení zásady in dubio pro reo a současně prosazují vlastní hodnocení důkazů a vlastní, od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou, verzi skutkového stavu věci. Jejich verze se přitom dá shrnout tak, že jako příbuzní (manželský pár, jejich dcera a její přítel) provozovali motorest ve S., který jim zajišťoval skromné živobytí, přičemž v okolí motorestu působilo několik prostitutek, které motorest někdy navštěvovaly. Co se týče pervitinu, ten užíval přítel dcery obviněný V. D., který ho také prodával, mimo jiné zmíněným prostitutkám. Obviněný L. D. připustil, že pro pervitin několikrát na žádost obviněného V. D. zajel do S. a následně ho předal některým prostitutkám. Důrazně však všichni obvinění popřeli, že by tvořili organizovanou skupinu zabývající se distribucí drog a kuplířstvím. Obvinění V. D. a Vl. D. pak k incidentu na čerpací stanici ONO shodně uvedli, že nikdo z nich M. Š. k ničemu nenutil. Tyto námitky však směřují proti (údajnému) porušení procesních zásad uvedených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř., a pod výše uvedený dovolací důvod je podle státního zástupce podřadit nelze.
Co se týče naplnění skutkových podstat zločinu kuplířství dle §189 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, je podle státního zástupce zřejmé, že rozsudek nalézacího soudu vychází zejména z výpovědí svědkyň M. E., H. L., M. P., M. Š., T. M., I. V. a Z. J., které shodně uvedly, že prostituci provozovaly a výdělky z ní odevzdávaly obviněným, a to v kombinaci se záznamy telekomunikačního provozu a výpovědí svědka R. R., v případě distribuce pervitinu doplněných výpověďmi svědků M. O., L. B. a M. M., v obou případech pak doplněných vlastními výpověďmi obviněných. V případě přečinu vydírání pak nalézací soud vycházel z výpovědi svědků M. Š., R. R., M. O. a T. M.
Dokazování bylo podle státního zástupce ze strany nalézacího soudu provedeno v dostatečném rozsahu, provedené důkazy byly hodnoceny jednotlivě i v souvislostech, a skutkový děj byl ustálen do podoby, o které nelze mít důvodných pochyb. V tomto směru lze odmítnout námitky jednotlivých obviněných o absenci důkazů o jejich zapojení do kořistění z prostituce a distribuce drog, neboť na základě výše zmíněných důkazů lze závěr soudu o tom, že ačkoliv není vždy zcela zřejmé, kdo kterou prostitutku najal, a komu odevzdávala peníze, případně kdo obstarával pervitin, kdo jej přechovával a kdo dívkám předával či prodával, je nepochybně zřejmé, že všichni obvinění se v rámci jimi provozovaného motorestu podíleli na organizování prostituce s cílem z ní kořistit, s čímž úzce souviselo i obstarávání, přechovávání a distribuce pervitinu prostitutkám, považovat za zcela logický. Považoval-li pak nalézací soud výpovědi zmíněných prostitutek za věrohodné, vycházel z nich pochopitelně, i co se týče objemu finančních prostředků, které odevzdaly obviněným, a v případě zejména M. Š. pak i ve vztahu k průběhu incidentu na čerpací stanici ONO.
K námitkám ohledně absence naplnění znaků jednání obviněných jako organizované skupiny lze pak podle státního zástupce ve shodě s úvahami soudu odvolacího uvést, že v daném případě existence rodinných vazeb pouze ulehčila vznik organizované skupiny, umožnila snazší komunikaci mezi jejími členy, jednodušší nakládání se získanými finančními prostředky a zakrývání jejich původu. Organizovaná skupina jako pojem bez legální definice je judikaturou konstantně chápána jako sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, čímž jsou umocněny jeho škodlivé dopady pro společnost. Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, ale postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel.
V tomto směru lze podle státního zástupce konstatovat, že obvinění svým jednáním výše uvedená kritéria organizované skupiny splnili, přičemž co se týče charakteristiky rolí jednotlivých obviněných, nelze než odkázat na jejich podrobný rozbor v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu (str. 16 a 17).
Co se týče otázky přiměřenosti trestu v případě obviněného V. D., lze podle státního zástupce rovněž odkázat na úvahy nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací. Na straně obviněného nestály žádné polehčující okolnosti, přičemž jeho výpovědi jako obviněného, resp. obžalovaného nelze chápat jako doznání, byť v rámci nich připustil, že užíval drogy, a to i společně s poškozenými. S ohledem na jeho trestní minulost pak v jeho případě nebylo možno uvažovat o trestu, jehož výkon by byl podmíněně odložen. Uložení úhrnného trestu v polovině zákonné trestní sazby k §283 odst. 2 tr. zákoníku pak nelze s ohledem na okolnosti případu a osobní poměry obviněného pokládat za nepřiměřeně přísné. V této souvislosti je však nutno poukázat na skutečnost, že otázka výměry trestu může být vznesena v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, důvodem k dovolání není.
Z hlediska obviněnými zvoleného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy podle státního zástupce konstatovat, že relevantními jsou pouze námitky obviněných týkající se posouzení jejich jednání jako organizované skupiny, avšak závěry soudů nižších stupňů ohledně této skutečnosti nevzbuzují žádné pochybnosti o jejich správnosti a důvodnosti.
Závěrem proto státní zástupce navrhl dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Všichni obvinění shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že převážná část obviněnými uvedených námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu soudů. K těmto námitkám lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Zpochybňování věrohodnosti svědkyň a svědků jako uživatelů drog a osob pohybujících se v kriminálním prostředí sotva může obstát proti konkrétnímu a pečlivému hodnocení jejich výpovědí ze strany soudů. Námitky obviněných proti záznamům odposlechů telefonických hovorů jsou natolik obecné, že se k nim ani nad rámec dovolacího řízení vyjádřit nelze.
Z námitek prezentovaných obviněným L. D. lze se značnou mírou tolerance uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit tu, kterou zpochybňuje naplnění znaku organizované skupiny. Obviněný totiž de facto vyjádřil pouze svůj nesouhlas s tímto závěrem soudů, neboť podle něj příbuzenská vazba nemůže být stěžejní při tvorbě organizované skupiny a bylo prokázáno, že v motorestu byla řádně vykonávána hostinská činnost, tedy podnikání nebylo účelové. Takové námitky však závěry soudů nijak nevyvrací, neboť nebylo nikde řečeno, že by v motorestu nebyla skutečně provozována hostinská činnost, soudy se pouze přiklonily k závěru, že hlavním zdrojem příjmů obviněných byla prostituce svědkyň a motorest sloužil jako jakési její zázemí. Příbuzenská vazba obviněných pak byla soudy hodnocena pouze jako výchozí skutečnost, která vznik organizované skupiny usnadnila, rozhodně nelze říci, že by soudy závěr o naplnění znaku organizované skupiny založily na existenci příbuzenských vazeb. Naopak odvolací soud na str. 16 a 17 rozsudku velmi podrobně a konkrétně popsal fungování této skupiny, její vnitřní dělbu úkolů, tedy jak se kdo z jednotlivých obviněných na trestné činnosti podílel, což ostatně vyplývá i ze samotného popisu skutkových okolností obsaženého ve výrocích o vině rozsudků soudů obou stupňů.
Také obviněný V. D. uvedl, že nedošlo k naplnění znaků organizované skupiny, neboť vzájemná spolupráce obviněných je dána rodinnými vazbami a nikoli koordinovaností a plánovitostí zaměřenou na páchání trestné činnosti. K takto formulované námitce lze odkázat na výše uvedené s tím, že se jedná spíše o námitku primárně zpochybňující skutková zjištění, a to proto, že (jak bylo výše uvedeno) soudy ve svých rozhodnutích dostatečně specifikovaly dělbu úkolů mezi jednotlivé obviněné a z ní vyplývající plánovitost a koordinovanost trestné činnosti, která v daném případě prokazatelně vedla k vyšší efektivitě páchání trestné činnosti. Z rozhodnutí je patrné, že soudy se zabývaly primárně zapojením všech obviněných do trestné činnosti, a na základě zjištěných skutkových okolností vyvodily závěr o existenci organizované skupiny, která nepochybně vznikla na podkladě rodinných vazeb, nelze jim v žádném případě vytýkat, že by snad postupovaly opačně, jak se snaží tvrdit dovolatelé.
Obviněný pak dále namítl, že svědkyně vykonávaly prostituci dobrovolně. Takto formulovaná námitka sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, dokonce jí lze i snad přisvědčit, nicméně skutková podstata trestného činu kuplířství, kterým byli obvinění uznáni vinnými, neobsahuje znak spočívající v tom, že by pachatelé jiného k prostituci nutili násilím, pohrůžkami nebo jiným agresivním způsobem apod. Tato skutečnost proto nemá na naplnění znaků tohoto trestného činu vliv.
Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá námitka obviněného týkající se údajně nepřiměřeně přísného trestu. K nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Navíc je z odůvodnění obou rozhodnutí zřejmé, že soudy uvedená hlediska zvážily a své závěry řádně odůvodnily.
Obviněná Vl. D. napadá závěr o naplnění znaku organizované skupiny ve stejném duchu, jako její spoluobvinění. Lze proto odkázat na to, co již bylo výše k námitkám spoluobviněných řečeno.
Z údajného nenaplnění tohoto znaku pak obviněná dovozuje, že se nemohla dopustit zločinu kuplířství zejména vůči M. E., H. L., I. V. a M. P. a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve vztahu k M. E., H. L., M. Š. a T. M. Obviněná tím de facto naznačuje, že její účast na některých dílčích útocích obou trestných činů byla dovozena pouze z jejího členství v organizované skupině. Tak tomu ovšem není. „Existence organizované skupiny není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně spolupachateli trestného činu podle §9 odst. 2 tr. zák. Jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu podle §10 odst. 1 tr. zák., případně též další osoby mající na činu podíl, avšak přímo neztotožněné, za splnění předpokladu, že si jsou trestně stíhané osoby takové okolnosti vědomy.“ (srov. č. 22/2011-I Sb. rozh. tr.). Vedle závěru o členství v organizované skupině jako znaku kvalifikované skutkové podstaty nebo přitěžující okolnosti zde tedy vždy stojí i závěr týkající se spáchání činu ve spolupachatelství nebo nějaké formě účastenství. V daném případě u obou jmenovaných trestných činů šlo o pokračující jednání, kterého se obvinění dopustili primárně jako spolupachatelé, tedy po vzájemné dohodě, a které bylo jako celek zahrnuto jejich úmyslem trestný čin spáchat. Toto je popsáno zejména v úvodních pasážích bodů I. a III. výroku o vině, z popisu v bodě III. je navíc zřejmé páchání činu ve více formách (obstarávání, přechovávání pro jiného, poskytování zdarma i prodej pervitinu), proto není rozhodující, že v dále konkrétně vyjmenovaných případech to nebyla sama obviněná, kdo od svědkyň přebíral peníze či jim předával drogy. Tento závěr však nevyplývá ze samotné skutečnosti členství v organizované skupině, neboť v praxi mohou nastat případy, kdy se např. některý z pachatelů připojí k organizované skupině později a sotva mu tak lze přičítat zavinění ve vztahu ke skutkům, kterých se skupina dopustila v minulosti. Podobně se může část pachatelů v rámci organizované skupiny dopustit jednání, s nímž konkrétní člen není ani v obecné rovině srozuměn, neboť toto nevyplývá z předchozí dohody či dělby úkolů ve skupině (v daném případě jednání obviněných V. D. a V. D. popsané v bodě II. výroku nebylo přičítáno dalším spoluobviněným, ačkoli i toto se odehrálo v kontextu činnosti celé skupiny spočívajícího primárně v kořistění z prostituce).
Další námitka obviněné týkající se spáchání trestného činu kuplířství s úmyslem získat pro sebe značný prospěch podstatě uplatněného dovolacího důvodu neodpovídá, neboť obviněná primárně napadá skutková zjištění o výši výdělků prostitutek, které považuje za přehnané, a až na základě toho zpochybňuje uvedený právní závěr. Lze tak odkázat na to, co již bylo výše řečeno.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných L. D., V. D. a V. D. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch