ECLI:CZ:NS:2015:11.TUL.1.2015.1
sp. zn. 11 Tul 1/2015-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. S. rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2015 o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §174a odst. 7 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, návrh obviněného na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 5 To 97/2014, se z a m í t á .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci předložil dne 4. 3. 2014 Nejvyššímu soudu návrh obviněného M. S. na určení lhůty podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 23. 2. 2014 (správně zřejmě myšleno dne 23. 2. 2015) návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. Konstatoval, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 46 T 8/2013, byl společně s obviněnými M. Ch. a R. M. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, za což mu byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, když ve skutečnosti, že nebylo doposud vrchním soudem nařízeno veřejné zasedání k projednání tohoto odvolání, obviněný spatřuje neodůvodněné průtahy v trestním řízení. Závěrem svého podání se proto domáhá, aby Vrchnímu soudu v Olomouci byla určena lhůta pro provedení tohoto procesního úkonu.
Na návrh obviněného reagoval Vrchní soud v Olomouci přípisem ze dne 4. 3. 2015, ve kterém konstatoval, že spisový materiál v trestní věci obviněných M. S., R. M. a M. Ch. mu byl k rozhodnutí o opravných prostředcích předložen dne 11. 12. 2014. K rozhodnutí byla předložena jednak odvolání všech obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně, jednak stížnosti dvou obviněných proti rozhodnutí nalézacího soudu, týkajícího se dalšího trvání vazby. O podaných odvoláních dosud rozhodnuto nebylo, o podaných stížnostech vrchní soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2014. Následně v době od 22. 12. 2014 do 2. 1. 2015 čerpal soudce zpravodaj řádnou dovolenou. Dne 2. 3. 2015 pak bylo ve věci ve smyslu §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. rozhodováno o dalším trvání vazby u obviněných S. a Ch. Jak vrchní soud dále uvedl, spisový materiál a odvolací řízení se týká tří obviněných osob stíhaných pro zvlášť závažný zločin, cizích státních příslušníků a má rozsah přes 4.000 listů. Od doby předložení věci odvolacího soudu do doby podání předkládaného návrhu uplynula doba, v níž dosud nebylo o odvoláních rozhodnuto či nebylo nařízeno veřejné zasedání k jejich projednání, řádově 10 týdnů, a takovou dobu s ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím ke skutečnosti, že jsou průběžně vyřizovány i další napadlé trestní věci, nelze označit za neodůvodněné průtahy v probíhajícím trestním řízení. Ve smyslu §174a odst. 7 zák. č. 6/2002 Sb. navrhl podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu [§174a odst. 4, část věty před středníkem, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“)], dospěl k závěru, že návrh obviněného M. S. není důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, již učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 citovaného zákona). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení o návrhu na určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá z §174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích z něhož vyplývá, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisového materiálu zjištěno, že v předmětné trestní věci rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 46 T 8/2013, proti němuž podali všichni tři obvinění odvolání. Jak je zřejmé z předkládací zprávy Krajského soudu v Brně, spisový materiál v trestní věci obviněných M. S., R. M. a M. Ch. byl Vrchnímu soudu v Olomouci předložen dne 11. 12. 2014. Jak se z jejího obsahu dále podává, k rozhodnutí o opravných prostředcích byla předložena jednak odvolání všech obviněných proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně, jednak stížnosti všech obviněných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2014, č. j. 46 T 8/2013, týkající se dalšího trvání vazby.
Nutno konstatovat, že vrchní soud sice doposud nerozhodl o podaném odvolání obviněného, v tomto ohledu však nutno poukázat zejména na složitost věci, když se odvolací řízení týká tří obviněných osob stíhaných pro zvlášť závažný zločin, jednak je třeba zdůraznit, že aby odvolací soud mohl o podaných opravných prostředcích kvalifikovaně rozhodnout, musí se se spisovým materiálem (v předmětné věci čítajícím řádově přes 4.000 listů) náležitě seznámit. Za této situace nelze dobu 10 týdnů, jež uplynula od předložení věci odvolacímu soudu do doby podání návrhu obviněného, v níž dosud nebylo o podaných odvoláních rozhodnuto či nebylo nařízeno příslušné zasedání k jejich projednání, považovat za nepřiměřenou.
Přitom je třeba připomenout, že bezprostředně po předložení procesního spisu vrchnímu soudu, tento již dne 18. 12. 2014 rozhodoval v neveřejném zasedání o podaných stížnostech obviněných o vazbě, na kteréžto řízení je výslovně zákonem stanoven požadavek urychleného projednání s ohledem na výrazný zásah do základních lidských práv a svobod. Jak se dále ze spisu podává, dne 2. 3. 2015 pak ve věci ve smyslu §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. vrchní soud rozhodoval o dalším trvání vazby u obviněných M. S. a M. Ch. Již z těchto procesních úkonů je zřejmé, že v mezidobí vrchní soud nebyl nečinný, nýbrž činil úkony související s řízením o odvolání.
Nelze tedy i s přihlédnutím k dosavadnímu postupu odvolacího soudu dojít k závěru, že ve vztahu k procesnímu úkonu – projednání odvolání obviněného, zatížil Vrchní soud v Olomouci řízení neopodstatněnými průtahy. Nejvyšší soud však nicméně odvolacímu soudu připomíná, aby v předmětné věci s ohledem na její povahu (jde o vazební věc) konal s maximálně možným urychlením, neboť od doby, kdy bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně, již uplynula doba více než šest měsíců.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud návrh obviněného podle ustanovení §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík