ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.3.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 3/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 stížnost tlumočníka Dr. M. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 14 To 72/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. se stížnost tlumočníka Dr. M. G.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 14 To 72/2013, rozhodla předsedkyně senátu podle §29 odst. 2 tr. ř., že se tlumočníkovi Dr. M. G. stanoví odměna částkou 6 300 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal Dr. M. G. stížnost, která byla Nejvyššímu soudu předložena dne 10. 2. 2015.
Nejvyšší soud zjistil, že stížnost byla podána opožděně. Podle §143 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení. Podle §137 tr. ř. se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo (jako v tomto případě) doručením opisu usnesení. Jak vyplývá z obsahu spisu (č. l. 237), napadené usnesení bylo dne 5. 8. 2013 uloženo na poště, neboť stěžovatel nebyl zastižen. K doručení proto došlo podle §64 odst. 4 tr. ř. dne 15. 8. 2013 (čtvrtek). Konec lhůty k podání stížnosti pak připadl ve smyslu §60 odst. 3 tr. ř. na pondělí 19. 8. 2013. Stížnost však byla podána osobně u Vrchního soudu v Praze dne 26. 8. 2013, přičemž stěžovatel sám přiznává, že byl do 24. 8. 2013 v lázních, tedy se o usnesení fakticky dozvěděl až tohoto dne. Bohužel se nejedná o právně relevantní okolnost, proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než stížnost jako opožděnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch