ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.34.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 34/2015-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015 stížnost obviněného MUDr. D. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 To 69/2015, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 To 69/2015.
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §31 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D, n e n í podle §30 odst. 1 tr. ř. v y l o u č e n a z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného MUDr. D. R. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 69/2015.
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Praze je vedeno řízení o stížnosti obviněného MUDr. D. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 4 T 5/2015, jímž bylo rozhodnuto podle §31 odst. 1 a §30 odst. 1 tr. ř., že předseda senátu Mgr. Robert Pacovský není vyloučen z projednávání trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 T 5/2015.
Před rozhodnutím o stížnosti však Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 To 69/2015, podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D, je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného MUDr. D. R.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Uvedl v ní, že byl několik let kolegou MUDr. M. V. na Interní klinice Fakultní nemocnice Motol, měl s ní korektní pracovní vztah, ale v žádném případě vztah osobní nebo přátelský. Nikdy se nenavštívili ve svém osobním volnu a mimo kliniku se nikdy nesetkali. Je možné, že se s její dcerou, JUDr. Kateřinou Korečkovou, Ph.D, mohl na klinice potkat, avšak nedošlo mezi nimi k žádnému kontaktu. Z odůvodnění napadeného usnesení také není zřejmé, zda a kdy mělo k nějakému kontaktu dojít. Zákon zakládá vyloučení soudce na existenci určitého konkrétního důvodu, v jehož světle se soudcova nepodjatost jeví pochybnou, takovým důvodem nemůže být náhodné setkání cizích lidí.
Závěrem stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D, není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného MUDr. D. R.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Vrchní soud v Praze zdůvodnil napadené usnesení tím, že obviněný byl dlouholetým kolegou matky jmenované soudkyně, MUDr. M. V., na interní klinice Fakultní nemocnice Motol. Sama soudkyně přišla v důsledku toho s obviněným do osobního kontaktu. To by samo o sobě podle vrchního soudu nemělo vést k rozhodnutí o vyloučení soudce, „v dané věci je však třeba poukázat na obhajobu obžalovaného, která je vedena takovým způsobem, že nelze za určitých okolností vyloučit snahu obžalovaného a zneprocesnění úkonů provedených za účasti výše jmenované soudkyně a tím i prodlužování trestního řízení“. Taková argumentace nemůže v žádném případě obstát. Bez ohledu na nesrozumitelný pojem „zneprocesnění“ je patrné, že vrchní soud de facto sám uznává, že zde nejsou důvody pro pochybnost o nepodjatosti jmenované soudkyně, o jejím vyloučení však rozhodl preventivně z obavy, aby obviněný svým procesním postupem neprodlužoval trestní řízení. To je ovšem v příkrém rozporu s ústavně zaručeným právem na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), z něhož vyloučení soudce podle §30 tr. ř. představuje výjimku, kterou je namístě aplikovat jen v odůvodněných případech, nikoli preventivně.
Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376). Z tohoto výkladu je zcela zřejmé, že napadené rozhodnutí relevantní důvody pro vyloučení JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D, z projednávání trestní věci obviněného neobsahuje, naopak sám vrchní soud hodnotí skutečnosti uvedené soudkyní jako pochybnost ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. nezakládající. Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody vyloučení neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu