ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.7.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 stížnost obviněného Bc. D. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 9 To 68/2014, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost obviněného Bc. D. P.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 1 T 1/2014, ve výroku I. podle §79b za použití §79a tr. ř. zamítl žádost obviněného Bc. D. P. o zrušení usnesení Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, oboru hospodářské kriminality SKPV, ze dne 2. 5. 2013, č. j. KRPE – 99074-440/TČ-2012-170080, kterým byly zajištěny peněžní prostředky životního pojištění Diamant, pojistná smlouva č. ....... u České pojišťovny, a. s. Výrokem II. pak rozhodl, že se podle §81a tr. ř. za použití §80 odst. 1 tr. ř. zajištěné věci v rozhodnutí vyjmenované celkem v deseti bodech ukládají do úschovy soudu. Třetím výrokem bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu poškozené Treboplast, s. r. o., na vydání majetku specifikovaného pod bodem 2 výroku do vlastnictví.
Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 9 To 68/2014, nejprve výrokem č. I. z podnětu stížnosti státního zástupce částečně zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve výroku II./1, 4, 5, 7, 8, 9, 10 a 6 v části týkající se cenných papírů upsaných pro Ing. K. P. a nově rozhodl tak, že podle §47 odst. 1 tr. ř. zajistil nárok poškozeného Treboplast, s. r. o., na náhradu škody dále vyjmenovanými věcmi a majetkovými hodnotami. Výrokem č. II. pak stížnosti obviněného Bc. D. P. a poškozeného Treboplast, s. r. o., zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že napadené rozhodnutí je zmatečné, neboť podle poučení v jeho závěru není možné podat proti jeho výrokům I. a III. stížnost, avšak toto rozhodnutí žádný výrok označený jako III. neobsahuje. Oproti tomu byl obviněný poučen o možnosti podat stížnost do výroku č. II., které tímto využívá, ačkoli má za to, že poučení není správné. Obviněný nesouhlasí se závěrem stížnostního soudu, že v případě jeho životního pojištění Diamant u České pojišťovny, a. s., se jedná o účet ve smyslu ustanovení §79b tr. ř. Uvedená pojišťovna pro něj žádný účet nevede, plní pouze v případě vzniku konkrétní pojistné události. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vyhověl jeho žádosti. Dále pak obviněný doplnil názor, že usnesení je nesprávné i ve výroku I., v němž soud uvádí, že je vydává z podnětu stížnosti státního zástupce, v odůvodnění na str. 7 však uvádí, že předmětný zajišťovací výrok je činěn k návrhu poškozeného. Obviněný je toho názoru, že takové rozhodnutí by měl zásadně činit soud prvního stupně, jinak účastníkům bere jednu soudní instanci.
Nejvyšší soud zjistil, že stížnost není přípustná. Podle §141 odst. 2 tr. ř. lze stížností napadnout usnesení soudu a státního zástupce jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Tyto podmínky přitom musejí být splněny kumulativně.
Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení původně chybně uvedl poučení, že lze podat stížnost proti výroku pod bodem II., proti výrokům pod body I. a III. není stížnost přípustná. Dne 27. 2. 2015 pak předseda senátu vydal opravné usnesení, kterým bylo poučení změněno tak, že stížnost je přípustná proti výroku č. I., proti výroku č. II. stížnost přípustná není. Obviněný po vydání opravného usnesení na své stížnosti trval, aniž by upřesnil, který výrok napadá, jeho námitky nicméně směřují částečně i proti výroku uvedenému pod bodem I. Nejvyšší soud je však toho názoru, že stížnost není přípustná ani proti tomuto výroku, přičemž přípustnost stížnosti nemůže být založena pouze nesprávným poučením ze strany vrchního soudu.
Vrchní soud v Praze v posuzované věci rozhodl výrokem uvedeným pod č. I. již ve druhém stupni, rozhodnutí se týká věcí a majetkových hodnot, o nichž rozhodoval i soud prvního stupně, další přezkum tohoto rozhodnutí není proto namístě. Současně lze dát obviněnému za pravdu, že vrchní soud jaksi zmatečně využil pro své rozhodnutí ve spise založený návrh poškozeného ze dne 4. 2. 2015, ačkoli rozhodoval k (neodůvodněné) stížnosti státního zástupce, přičemž stížnost poškozeného zamítl. Takové rozhodnutí trestní řád neumožňuje, neboť se tím účastníku řízení odebírá možnost přezkumu rozhodnutí v jedné soudní instanci. Pouze výjimečně se takový postup připouští ve vazebním řízení, kde je např. za situace, kdy se spis nachází u stížnostního soudu, obviněným podán další návrh na nahrazení vazby jiným opatřením, neboť zde převažuje zájem na maximálním urychlení vazebního řízení. V posuzovaném případě však měl o návrhu poškozeného ze dne 4. 2. 2015, který nebyl součástí jeho stížnosti proti napadenému usnesení krajského soudu, rozhodnout soud prvního stupně.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu