ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.8.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 8/2015-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2015 stížnost obviněného M. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 4 To 12/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 10. 3. 2015, sp. zn. 4 To 12/2015, usnesením tak, že podle §71a tr. ř. zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, neboť u něj vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. nadále trvá, přičemž podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contrario nepřijal záruku důvěryhodné osoby D. S. a podle §73a odst. 2 písm. b) tr. ř. rovněž nepřijal nabídku peněžité záruky.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost,
ve které především uvedl, že důvod vazby je u něj zakládán na nepřevzetí odsuzujícího rozsudku na adrese trvalého bydliště. V této souvislosti dodává, že v průběhu předmětného trestního řízení se choval slušně a řádně se dostavoval k úkonům v přípravném i soudním řízení. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem vrchního soudu o nepřijetí záruky důvěryhodné osoby D. S., neboť se u nich nejedná pouze o vztah pracovní, jak soud zhodnotil v napadeném usnesení, nýbrž jsou přátelé a má na něj značný vliv. Ve stížnosti nabízí další záruku důvěryhodné osoby, a to osobou Z. Z., která na něj má významný vliv. Ohledně nepřijetí peněžité záruky zdůrazňuje, že soud je povinen přihlédnout k majetkovým poměrům a možnostem osob, kterými je nabízena. Současně nabízí zvýšení částky peněžité záruky až na jeden milion korun, což považuje s ohledem na presumpci neviny za víc než dostačující. Obavu z útěku stěžovatel shledává vzhledem k jeho poměrům a zdravotnímu stavu za nemyslitelnou. Konečně obviněný předkládá jeho pracovní možnosti v případě jeho propuštění. Na základě výše uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněným podaná stížnost není důvodná.
Obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 54 T 3/2012, byť nepravomocně, uznán vinným mimo jiné zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šest a půl roku s výkonem ve věznici s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti na dobu sedmi let. Na základě odvolání státního zástupce, obviněného a spoluobviněné J. L. se věc nyní nachází v řízení u Vrchního soudu v Olomouci. V daném stadiu trestního řízení byly tedy shromážděny důkazy nasvědčující tomu, že skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, byly spáchány, mají znaky trestných činů a existují i nadále důvody k podezření, že tyto činy spáchal obviněný. Obviněný je tedy i nadále důvodně podezřelým ze spáchání posuzované trestné činnosti, za kterou mu byl nepravomocně uložen poměrně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Na tomto závěru nemůže nic podstatného změnit skutečnost, že v současné době k odvolání všech výše uvedených subjektů byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 4 To 12/2015, zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě.
Ačkoliv obviněný ve stížnosti nabízí navýšení peněžité záruky až do výše jednoho milionu korun a předkládá další záruku důvěryhodné osoby, již Vrchní soud v Olomouci správně konstatoval, že s ohledem na přetrvávající vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. nelze přistoupit k nahrazení vazby přijetím některého z nabízených opatření. Vrchní soud přitom důvodnost vazby ve vztahu k nepřijetí nabízených záruk podrobně v napadeném usnesení rozebral.
Existenci vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. přitom vrchní soud odůvodnil zejména tím, že obviněný je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, kterou měl páchat průběžně po delší dobu, vůči řadě poškozených a celkově měl způsobit škodu velkého rozsahu, přičemž se svým jednáním měl dopustit více trestných činů. Neméně podstatným faktorem je i přístup obviněného v předchozích trestních stíháních, kdy soudy musely přistoupit, kvůli absolutní bezkontaktnosti obviněného k vydání příkazu k zatčení, ačkoli mu tehdy hrozily jenom podmíněné tresty odnětí svobody. Obviněný se navíc prokazoval i osobními doklady na cizí jméno k zastření své pravé identity, zdržoval se na různých místech bez ohlášení svého pobytu, přičemž má dlouhodobě evidované bydliště na ohlašovně městského úřadu. Rovněž v projednávané věci obviněný mařil probíhající řízení, když se po vydání odsuzujícího rozsudku stal pro orgány činné v trestním řízení zcela nedosažitelným, přestože si byl vědom, že trestní stíhání nadále probíhá, minimálně z důvodu jím podaného odvolání. Přitom muselo být přistoupeno k vydání příkazu k zatčení, na základě kterého byla prováděna veškerá dostupná opatření k vypátrání a zadržení obviněného, avšak neúspěšně. K realizaci příkazu k zatčení pak došlo zcela náhodně při silniční kontrole. Nelze proto souhlasit s názorem obviněného uváděným ve stížnosti, že důvodnost vazby je zakládána pouze na nepřevzetí rozsudku. Za této situace nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením, neboť propuštěním obviněného na svobodu by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání, a to s ohledem na reálnou obavu, že se obviněný bude vyhýbat trestnímu řízení a mařit jeho další průběh.
S výše uvedenými závěry Vrchního soudu v Olomouci se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Je třeba připomenout, že obviněný M. K. byl vzat do vazby usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2015, sp. zn. 54 T 3/2012, a to z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., tedy jeho vazba trvá přibližně tři a půl měsíce. Vrchní soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě vymezil důvody ponechání obviněného ve vazbě a jasným a srozumitelným způsobem vyložil, které skutečnosti jej k těmto závěrům vedly, přičemž zdůraznil též okolnosti, které ponechání obviněného ve vazbě ještě umocňují, jakož i nemožnost jejího nahrazení přijetím navrhovaných opatření. Závěrům Vrchního soudu v Olomouci tedy nelze nic vytknout a obsah odůvodnění rozhodnutí odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 a §73c tr. ř.
Stížnostní námitky obviněného M. K. nejsou způsobilé odůvodnit stanovisko odlišné od závěrů napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci o nutnosti jeho ponechání ve vazbě a o nemožnosti jejího nahrazení některým z navrhovaných institutů.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík