ECLI:CZ:NS:2015:11.TVO.9.2015.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2015-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 stížnost obviněného T. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 7 To 26/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného T. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 1 T 51/2014, byl obviněný T. M. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle §145 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Dne 10. 3. 2015 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn. 7 To 26/2015, podle §72 odst. 1, 3 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. , podle §71a tr. ř. zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl návrh obviněného na nahrazení vazby přijetím slibu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že důvody vazby u něj nemohou být dány, neboť obsahem soudního spisu je prokazováno, že poškozená se nadále nezdržuje na ubytovně AXIA, kde mělo docházet k trestné činnosti, nýbrž u svého nového partnera. Závěr soudu, že by obviněný mohl opakovat útoky na poškozenou, tak nemá oporu v obsahu spisu. Obviněný také už dříve navrhoval, aby mu soud uložil přiměřené předběžné opatření, kterým by bylo zamezeno možnosti jeho styku s poškozenou, soud však tuto možnost bez dalšího zamítl. Dále pak poukazuje na to, že nebyl dosud stíhán pro násilný trestný čin. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že jej propustí na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Obviněný byl v době rozhodování vrchního soudu nepravomocně uznán vinným výše uvedenými trestnými činy a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou.
V daném stadiu trestního řízení byla shromážděna celá řada důkazů, které nasvědčovaly tomu, že byly spáchány skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, tyto skutky měly všechny znaky trestného činu a byly také dostatečně zřejmé důvody k podezření, že je spáchal obviněný.
Nadto v době rozhodování Nejvyššího soudu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 1 T 51/2014, nabyl právní moci, a to na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 7 To 26/2015, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného (spis byl Nejvyššímu soudu předložen až po rozhodnutí vrchního soudu ve věci samé).
Nejvyšší soud při posuzování stížnosti dospěl k závěru, že v případě obviněného zde byly skutečnosti, které odůvodnily předstižnou vazbu. Důvodnost obavy předpokládané v §67 písm. c) tr. ř. vyplývala z charakteru páchané trestné činnosti, které se obviněný dopouštěl pod vlivem drog, zejména pervitinu, na těhotné poškozené a ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie prof. MUDr. Jiřího Rambocha, DrSc., a PhDr. Karla Netíka, CSc., (č. l. 232), jak v napadeném usnesení vysvětlil Vrchní soudu v Praze. Podle znalců je osobnost obviněného psychopaticky nevyrovnaná, nezralá, s rysy dissociality, impulzivity, egocentričnosti, nezdrženlivosti a emoční oploštělosti. Je u něj přítomna porucha osobnosti s převládajícími dissociálními a histriónskými rysy. Prognóza jeho resocializace je výrazně nepříznivá. Z důvodu popsaných charakteristik osobnosti obviněného také vrchní soud považoval možnost nahrazení vazby jiným opatřením v jeho případě za vyloučenou, přičemž s tímto závěrem se lze ztotožnit. Veškerá náhradní opatření mohou být účinná pouze za situace, kdy je obviněný schopen je respektovat, což však v dané věci spíše nebylo možno očekávat.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného T. M. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu