ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1009.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1009/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská č. 438/45, proti žalovanému AVE CZ odpadové hospodářství s. r. o. se sídlem v Praze 10, Pražská č. 1321/38a, IČO 49356089, zastoupenému JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Lazarská č. 11/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 47/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014 č. j. 23 Co 350/2014-95, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2014 č. j. 23 Co 350/2014-95 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že za výdělečnou činnost ve smyslu ustanovení §304 odst. 1 zákoníku práce, k níž je třeba předchozího souhlasu zaměstnavatele, je nutno považovat i ten případ, jestliže je zaměstnanec jednatelem společnosti s ručením omezeným, která má v předmětu podnikání, zapsaném v obchodním rejstříku, zapsánu činnost shodnou s předmětem činnosti (podnikání) jeho zaměstnavatele (srov. ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1628/97, uveřejněný pod č. 22 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999), a že jde o výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení §304 odst. 1 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec je zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel ve společnosti s ručením omezeným (která má v předmětu podnikání, zapsaném v obchodním rejstříku, zapsánu činnost shodnou s předmětem činnosti nebo podnikání jeho zaměstnavatele), ledaže by prokázal, že zaměstnavateli byly známy (předloženy) příslušné doklady, na základě nichž lze důvodně dovozovat, že jednatelská funkce zaměstnance zanikla ještě před okamžikem zveřejnění tohoto údaje v obchodním rejstříku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 4141/2007). Tím, že byl v době od 15. 2. 2013 do 26. 9. 2013 bez předchozího souhlasu žalovaného jednatelem společnosti Twincom, s. r. o., která měla v předmětu podnikání, zapsaném v obchodním rejstříku, zapsánu činnost shodnou s předmětem činnosti (podnikání) žalovaného, a že byl jako jednatel této společnosti zapsán v obchodním rejstříku i poté, co byl dne 26. 9. 2013 valnou hromadou společnosti Twincom, s. r. o. z funkce jednatele odvolán, aniž by žalovanému skutečnost jeho odvolání z této funkce byla známa, se proto žalobce dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.
Pro určení počátku běhu dvouměsíční subjektivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, uvedené v ustanovení §58 odst. 2 zákoníku práce, není významné, kdy zaměstnavatel důvod okamžitého zrušení zjistil. Právní úprava nedává ani prostor pro výklad, že by tato lhůta začala běžet již na základě předpokladu (jakkoliv by byl pravděpodobný), že takový důvod nastane, nebo na základě domněnky, že zaměstnavatel o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem mohl či dokonce musel k určitému datu vědět. Dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dozvěděl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 725/96, uveřejněný pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 1998 sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Z hlediska dodržení subjektivní lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru (danému žalobci dopisem žalovaného ze dne 17. 1. 2014) uvedené v ustanovení §58 odst. 2 zákoníku práce proto nebylo podstatné to, kdy se žalovaný mohl (měl) z obchodního rejstříku dozvědět o tom, že žalobce je jednatelem společnosti Twincom, s. r. o., nýbrž to, kdy se o této skutečnosti prokazatelně (skutečně) dozvěděl [ke skončení subjektivní lhůty uvedené v ustanovení §58 odst. 2 zákoníku práce v případě dlouhodobého porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci stejným způsobem (porušování stejné povinnosti zaměstnancem) srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1969 sp. zn. 7 Cz 71/69, který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970, a odůvodnění již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 4141/2007].
V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu posoudil odvolací soud též otázku hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti žalobce vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy obsažené v ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 379/2000).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu