ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1175.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1175/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy právní věci žalobce Doc. PhDr. P. Z., CSc. , zastoupeného JUDr. Jitkou Šilerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1-Novém Městě, v Celnici č. 1031/4, proti žalovanému Nakladatelství Brána a. s. se sídlem v Praze-Vinohradech, Hradešínská č. 1956/30, IČO 27788865, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2-Vinohradech, Anglická č. 414/28, o 28.906,43 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č. j. 3 Co 96/2009-208, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011, č. j. 3 Co 153/2010-230, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 110/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 4 Co 19/2014-322, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Krejčíka, advokáta se sídlem v Praze 2-Vinohradech, Anglická č. 414/28.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014); v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Ostatně, dovolání žalobce není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v dovoláním napadeném závěru, že zmatečnostní důvod podle §229 odst. 4 o. s. ř. není dán) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. – zmatečnosti v případě, že odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, uveřejněné pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006; k otázce postupu soudu při doručování písemností účastníku občanského soudního řízení, který je zastoupen advokátem, podle ustanovení §48 a §50c zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 5. 2006 do 30. 6. 2009 (tedy v době, kdy probíhalo doručení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2009, č. j. 34 C 110/2008-189) srov. odvolacím soudem zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 703/06, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3841/2008, které bylo uveřejněno pod č. 90 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010, a z něhož ve vztahu k doručování – mimo jiné – vyplývá, že právní úprava (účinná od 1. 1. 2005 do 30. 6. 2009) při doručování písemností fyzickým osobám rozlišuje „v závislosti na osobách adresátů“ mezi doručováním advokátům, notářům, soudním exekutorům a patentovým zástupcům na straně jedné (§48 až §48c o.s.ř.) a jiným (ostatním) fyzickým osobám na straně druhé. Vychází především z premisy, že první z uvedených skupin vykonává - jak se uvádí v důvodové zprávě k zákonu č. 555/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů - „svou činnost v občanském soudním řízení jako svou profesi“; po advokátech, notářích, soudních exekutorech a patentových zástupcích proto lze oprávněně požadovat, aby se na stanovené adrese pro doručování zdržovali nebo aby jinak zajistili „bezproblémové“ přebírání soudních písemností s tím, že jinak jim písemnosti budou doručovány uložením, aniž by řádně provedené uložení mohlo být v budoucnu jakkoliv zpochybněno (prohlášeno za neúčinné). U jiných (ostatních) fyzických osob je předpokladem pro řádné doručování, aby se na doručovací adrese zdržovali (srov. §46 o. s. ř.), ledaže je předepsán zvláštní postup podle ustanovení §46a o. s. ř.; bylo-li jim doručováno na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká nebo pracuje, popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, zdržování se adresáta v místě doručování se presumuje (platí, dokud nebyl prokázán opak); stejně se postupuje při doručování zástupcům účastníků, kteří jsou oprávněni vykonávat specializované právní poradenství podle zvláštních právních předpisů, neboť se občanského soudního řízení zúčastňují jen ojediněle a nelze po nich dobře požadovat, aby měli za všech okolností zajištěno „bezproblémové“ přijímání soudních písemností (§48d o. s. ř.)].
Poukazuje-li dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 897/2000, a tam uvedený výklad „tehdy platného ustanovení §47 o. s. ř.“, a dovozuje-li, že i v případě doručování advokátovi by mělo být v řízení - v případě, že je doručováno advokátovi bez zaměstnanců v době jeho dovolené - vždy umožněno prokázání důvodu jeho nepřítomnosti a tedy odstranění nepříznivých důsledků právní fikce doručení“, pak přehlíží, že právní úprava doručování písemností byla v době před 1. 1. 2000, které se jím zmiňované rozhodnutí týká, odlišná – jak výše uvedeno - od právní úpravy doručování písemností fyzickým osobám účinné od 1. 1. 2005 do 30. 6. 2009. Nejde tedy o případ, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu