ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.147.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 147/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně JUDr. M. S. , zastoupené Mgr. Veronikou Rubešovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Ortenovo náměstí č. 1494/14, proti žalovaným 1) V. P. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova č. 584, a 2) L. P. , zastoupené Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů č. 59/II, o zaplacení 4.929.573,60 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2006, č. j. 49 Cm 20/2000 - 111, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007 - 177, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000, o dovoláních žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014, č. j. 4 Co 250/2013 - 126, takto:
I. Dovolání žalované L. P. se odmítá .
II. Dovolání žalovaného V. P. se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované L. P. směřující (podle svého obsahu) proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 4 Co 250/2013 - 126, jímž potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 49 Cm 20/2000 - 73, ve výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2006, č. j. 49 Cm 20/2000 - 111, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007 - 177, z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2000, pod číslem 90, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2011, sp. zn. 28 Cdo 4678/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 633/2014, v nichž dovodil, že vystupuje-li na žalované straně více osob zavázaných společně a nerozdílně, mají v řízení postavení samostatných společníků podle ustanovení §91 odst. 1 o. s. ř. V usnesení ze dne 28. června 2011, sp. zn. 32 Cdo 1675/2011, Nejvyšší soud dále vysvětlil, že pro posouzení, zda jde o samostatné nebo nerozlučné společenství, je rozhodná povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva, přičemž o nerozlučné společenství jde pouze tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán samostatně vůči každému ze společníků; jestliže z hmotněprávních předpisů ani ze smlouvy nevyplývá, že by předmět řízení nemohl být projednán vůči každému ze žalovaných samostatně, jde na jejich straně o společenství samostatné podle ustanovení §91 odst. 1 o. s. ř. Totožné závěry dovolací soud učinil i v nalézacím řízení v této věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, jímž bylo odmítnuto dovolání žalované L. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007 - 177).
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Námitkou žalované, že v původním řízení nebyly správně hodnoceny důkazy, zejm., ručně psaný doklad o čerpání úvěru“, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť jednak ji uplatnila až v dovolání, a kromě toho tato námitka nepředstavuje důvod zmatečnosti (v dané věci žalovaná uplatnila důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, spočívající v tom, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, jímž je soud vázán - k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání L. P. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání žalovaného V. P., doplněné podáním soudem mu ustanoveným zástupcem, směřující (podle svého obsahu) proti části výroku I. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 4 Co 250/2013 - 126, jíž bylo podle ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto jeho odvolání proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 49 Cm 20/2000 - 73, o věci samé, Nejvyšší soud České republiky odmítl podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř., neboť k jeho podání není žalovaný oprávněn (subjektivně legitimován), když žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2006, č. j. 49 Cm 20/2000 - 111, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007 - 177, podala jen žalovaná, nikoliv však žalovaný - k tomu srov. již shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu