ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1481.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1481/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po V. J. , za účasti 1) M. J. , zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská tř. č. 455/9, 2) J. J. , a 3) M. H. , zastoupených Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 43/6, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 29 D 104/2006, o dovolání J. J. a M. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2014, č. j. 11 Co 231/2014-197, takto:
I. Dovolání J. J. a M. H. se odmítá .
II. J. J. a M. H. jsou povinni zaplatit M. J. společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Reisera, advokáta se sídlem v Plzni, Mikulášská tř. č. 455/9.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání J. J. a M. H. proti výroku usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23.9.2014, č.j. 11 Co 231/2014-197, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22.3.2013, č.j. 29 D 104/2006-169, ve výrocích o nákladech řízení včetně znalečného, a proti výroku téhož usnesení Krajského soudu v Plzni o nákladech odvolacího řízení není přípustné.
V projednávané věci sice nejde o případ uvedený v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31.12.2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o.s.ř.“ ], jelikož dovolání směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč [jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že se účastníkům nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolatelům odepřely (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013)]. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení však není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť odvolací soud posoudil rozhodné otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a se zákonem [k tomu srov. ustanovení §140 odst. 1 část věty druhé před středníkem a §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], a proto není důvod, aby byly dovolacím soudem posouzeny jinak. Závěry, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dědického řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu, nebyl-li shledán žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro přiznání těchto nákladů, a že náklady znaleckého posudku o obvyklé ceně majetku náležejícího do dědictví jsou účastníci dědického řízení povinni zaplatit poměrně podle výše jejich dědických podílů (tj. podle poměru účastenství na věci), jsou tedy správné.
V části, v níž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňují-li právní posouzení otázky souladu dohody o vypořádání dědictví ze dne 28.6.2006 se zákonem a dobrými mravy ve smyslu ustanovení §482 obč. zák., která nebyla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a kterou se zabýval Nejvyšší soud České republiky ve svém zrušujícím usnesení ze dne 29.4.2008, č.j. 21 Cdo 3185/2007-90, vydaném již dříve v téže dědické věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. J. a M. H. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu