ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1678.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1678/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v právní věci žalobkyně S. K. , proti žalovanému NOVÝ ELTON a. s. se sídlem v Novém Městě nad Metují, Náchodská č. 2104, IČO 25290339, zastoupenému Magr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, o neplatnost výpovědí z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 403/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 19 Co 230/2014-155, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2014, č. j. 19 Co 230/2014-155, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (dovolatel pouze uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by však uvedl, o kterou otázku hmotného práva se jedná; podle ustálené judikatury dovolacího soudu může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., či jeho části (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014); v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Kromě toho byl v dovolání uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že výpovědi z pracovního poměru ze dne 10. 10. 2013 jsou neplatným právním úkonem, namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní závěry o opodstatněnosti uplatněného výpovědního důvodu; tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem (mimo jiné i v otázce zavinění – jeho formy) rozhodující]; také pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Namítá-li dovolatel, že „neomluvenou absenci spojenou se lží zaměstnance je nutno posuzovat velmi přísně, ne ji bagatelizovat, jako to udělaly soudy obou stupňů“, a poukazuje-li v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4851/2010, pak přehlíží, že soudy v jím zmiňované věci vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje) než v projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu