ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1789.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1789/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. J. S. , proti žalovaným 1) L. L. S. , zastoupené JUDr. Taťanou Kopkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května č. 1109/63, 2) J. S. , a 3) Mgr. E. S. , o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 349/2009, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2014 č.j. 64 Co 421/2013-164, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2014 č.j. 64 Co 421/2013-188, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.3.2014 č.j. 64 Co 421/2013-164, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.8.2014 č.j. 64 Co 421/2013-188, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem J. S., zemřelým dne 22.2.2009, podle ustanovení §469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996 sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, roč. 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, roč. 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2568/99; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 403/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 3992/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 4512/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu