ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1937.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 1937/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce B. Č., zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. č. 123/18, proti žalovanému L. J., zastoupenému JUDr. Tomášem Bělohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Kostelní č. 875/6, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 88/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2013 č. j. 38 Co 376/2013-85, takto:
Dovolání žalovaného se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně dne 16. 5. 2011 domáhal určení, že „darovací smlouva ze dne 15. 6. 2008 č. j. V-1724/2009, kterou darovali J. J. a L. J. žalovanému L. J. do jeho vlastnictví bytovou jednotku č. 699/5 v budově a na p. č. st. 965 a p. č. st. 966 a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 3947/63200 na společných částech budovy č. p. 699 a pozemcích p. č. st. 965 a p. č. st. 966 zapsaných na příslušných LV vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, Katastrální pracoviště Kyjov pro obec a k. ú. Ž.“, je vůči němu právně neúčinná. Žalobu odůvodnil tím, že otec žalovaného J. J., jemuž bylo směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 sp. zn. 20 Sm 334/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 20 Cm 15/2007, které nabyly právní moci dne 10. 3. 2010, uloženo zaplatit žalobci směnečnou sumu 299.958,- Kč s 6 % úrokem z prodlení od 15. 1. 2005 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 55.018,- Kč a na náhradě nákladů řízení o námitkách 3.073,- Kč, se uvedenou darovací smlouvou „snažil zbavit svého majetku v úmyslu zkrátit svého věřitele“. Proti J. J. byl podán návrh na exekuci, avšak exekuční řízení bylo zastaveno, neboť J. J. dne 8. 4. 2010 zemřel.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 12. 12. 2012 č. j. 5 C 88/2011-67 přerušil řízení „do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 15/2007“. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Cm 15/2007 zjistil, že žalobce podal u Krajského soudu v Brně dne 8. 11. 2005 návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, kterým se domáhal, aby mu J. J. zaplatil 299.958,- Kč, že směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 bylo tomuto jeho návrhu vyhověno, že o námitkách J. J. podaných proti uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 doručeným zástupci J. J. JUDr. Vítězslavu Krabičkovi dne 22. 2. 2010 tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, že odvolání J. J. proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-134, které bylo zástupci J. J. doručeno dne 16. 4. 2010, odmítnuto pro opožděnost, a že poté, co JUDr. Vítězslav Krabička vzal dne 12. 5. 2010 jménem J. J. odvolání proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně zpět, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 9. 2010 č. j. 4 Cmo 199/2010-154 zastavil řízení o odvolání proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně a usnesením ze dne 9. 9. 2010 č. j. 4 Cmo 257/2010-156 zastavil řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-134, které JUDr. Vítězslav Krabička podal jménem J. J. dne 28. 4. 2010. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 31 D 720/2010 soud prvního stupně zjistil, že J. J. zemřel dne 8. 4. 2010. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení „vyvstaly pochybnosti“ o správnosti vyznačení doložek právní moci a vykonatelnosti na směnečném platebním rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 a na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 (právní moc byla vyznačena dnem 10. 3. 2010 a vykonatelnost dnem 13. 3. 2010), a že „existence vykonatelného titulu je jednou z podmínek úspěšné odporovatelnosti právního úkonu“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jsou důvody pro přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, neboť „otázku správnosti vyznačení doložky právní moci na předmětných rozhodnutích není soud v tomto řízení oprávněn řešit, a to ani jako otázku předběžnou“.
Usnesením ze dne 10. 5. 2013 č. j. 5 C 88/2011-74 Okresní soud v Hodoníně – poté, co mu bylo přípisem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2013 sděleno, že právní moc byla na směnečném platebním rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 a na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 vyznačena správně ke dni 10. 3. 2010 a že proto „žádné další kroky ze strany Krajského soudu v Brně činěny nebudou“ - rozhodl, že „v řízení, které bylo přerušeno usnesením podepsaného soudu ze dne 12. 12. 2012 č. j. 5 C 88/2011-67, se pokračuje“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 12. 2013 č. j. 38 Co 376/2013-85 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 byla „vyznačena správně právní moc ke dni 10. 3. 2010“, neboť vzhledem k odmítnutí odvolání J. J. proti tomuto rozsudku pro opožděnost nabyl uvedený rozsudek právní moci dne 10. 3. 2010, tj. dnem následujícím po uplynutí lhůty k podání odvolání, a že proto soud prvního stupně rozhodl důvodně o pokračování přerušeného řízení. Vzhledem k tomu, že J. J. dne 8. 4. 2010 zemřel a že usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 9. 2010 č. j. 31 D 720/2010-15, které nabylo právní moci dne 24. 9. 2010, bylo dědické řízení po zemřelém J. J. zastaveno, nebylo možné doručit usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-134 o odmítnutí odvolání J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 „žádnému právnímu nástupci zemřelého“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v řízení nemůže být „za stávajícího stavu“ pokračováno, neboť nebyla „dostatečně prověřena“ skutečnost, pro kterou bylo řízení přerušeno, tedy zda řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 15/2007 bylo „skutečně řádně pravomocně ukončeno či nikoli“. Uvádí, že „jednou ze dvou základních podmínek“ pro podání odpůrčí žaloby je „existence“ vymahatelné pohledávky žalobce, že J. J. smrtí dne 8. 4. 2010 ztratil způsobilost být účastníkem řízení v době, kdy ještě běžela lhůta pro podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-134, kterým Krajský soud v Brně odmítl jeho odvolání jako opožděné, že toto usnesení nenabylo právní moci, neboť bylo (dne 16. 4. 2010) doručeno pouze bývalému zástupci J. J., jehož plná moc k zastupování J. J. jeho smrtí zanikla, a že proto nemohl dne 10. 3. 2010 nabýt právní moci ani rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 a směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50. Má za to, že Krajský soud v Brně měl řízení vedené pod sp. zn. 20 Cm 15/2007 do skončení dědického řízení vedeného ohledně zemřelého J. J. přerušit podle ustanovení §107 občanského soudního řádu a poté, s ohledem na výsledek dědického řízení, kdy došlo k jeho zastavení podle ustanovení §175h odst. 2 občanského soudního řádu, měl řízení zastavit podle ustanovení §107 odst. 5 občanského soudního řádu a zároveň zrušit rozhodnutí „soudu první instance“. Uzavřel, že v důsledku „těchto zásadních pochybení“ by nemělo být do doby jejich nápravy pokračováno ani v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 88/2011. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby „věc vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem k otázce řádnosti pravomocného ukončení věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 20 Cm 15/2007“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva, zda soud v řízení o odpůrčí žalobě může sám posoudit otázku, zda rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo dlužníku uloženo zaplatit věřiteli pohledávku, nabyl právní moci a stal se vykonatelným, jestliže dlužník zemřel poté, co podal odvolání proti tomuto rozsudku a co soud prvního stupně vydal usnesení o odmítnutí odvolání dlužníka pro opožděnost, a jestliže dědické řízení bylo zastaveno. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není opodstatněné.
Byla-li pohledávka věřiteli přiznána rozsudkem soudu, je předpokladem jeho vykonatelnosti, která nastává uplynutím lhůty k plnění stanovené dlužníku (srov. §161 odst. 1 o. s. ř.), právní moc tohoto rozhodnutí [není-li zákonem stanovena nebo soudem vyslovena předběžná vykonatelnost rozsudku (srov. §162 o. s. ř.)]. Z ustanovení §159 o. s. ř., podle něhož doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci, vyplývá, že rozsudek nabývá právní moci, jestliže jej nelze napadnout odvoláním (tj. řádným opravným prostředkem), a to proto, že odvolání buď vůbec není přípustné, nebo že marně uplynula k němu stanovená lhůta, a za předpokladu, že byl řádně doručen do vlastních rukou všem osobám, kterým měl být podle zákona doručen. Jestliže bylo přípustné odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně pravomocným usnesením tohoto soudu (srov. §208 o. s. ř.) nebo odvolacího soudu (srov. §218a o. s. ř.) odmítnuto pro opožděnost, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení §204 o. s. ř., nabývá rozsudek soudu prvního stupně právní moci dnem následujícím po uplynutí odvolací lhůty.
V projednávané věci byla pohledávka, od níž žalobce odvozuje svou aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě, přiznána žalobci proti jeho dlužníku J. J. směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118, kterým bylo k námitkám J. J. rozhodnuto, že uvedený směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti, a který byl doručen zástupci J. J. JUDr. Vítězslavu Krabičkovi dne 22. 2. 2010. Vzhledem k tomu, že J. J. poté, co podal proti uvedenému rozsudku odvolání, dne 8. 4. 2010 zemřel a že dědické řízení bylo zastaveno (protože J. J. zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, který byl ve smyslu ustanovení §175h odst. 2 o. s. ř. vydán žalovanému, jenž se postaral o pohřeb), neumožňovala povaha věci ve smyslu ustanovení §107 odst. 5 věty první o. s. ř. v řízení pokračovat, neboť J. J. neměl žádného právního nástupce, který by převzal (mohl převzít) povinnost, o niž v řízení šlo (a podle obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Cm 15/2007 ani nebylo prokázáno, že by J. J. zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty), a proto mělo být řízení zastaveno a směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 měly být – jestliže dosud nenabyly právní moci – zrušeny (srov. §107 odst. 5 větu první a část druhé věty za středníkem o. s. ř.). Uvedená rozhodnutí vydaná o věci by nabyla právní moci (dnem následujícím po uplynutí odvolací lhůty, tj. dnem 10. 3. 2010) a stala by se vykonatelnými (vzhledem k tomu, že nešlo o rozhodnutí předběžně vykonatelná) jen v případě, že by odvolání J. J. proti rozsudku soudu prvního stupně bylo – jak vyplývá z výše uvedeného - podáno opožděně.
Při řešení otázky, zda odvolání J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 bylo podáno opožděně, a zda tedy směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 a uvedený rozsudek nabyly právní moci a staly se vykonatelnými, soudy v řízení o odpůrčí žalobě neměly vycházet z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-134, kterým bylo odmítnuto odvolání J. J. proti rozsudku soudu prvního stupně pro opožděnost, neboť toto usnesení bylo (neúčinně) doručeno advokátu JUDr. Vítězslavu Krabičkovi v době (dne 16. 4. 2010), kdy již vzhledem k zániku plné moci udělené mu J. J. smrtí zastoupeného (srov. §28 odst. 5 o. s. ř.) nebyl jeho zástupcem (z tohoto důvodu ani nebyl JUDr. Vítězslav Krabička oprávněn podat jménem J. J. odvolání proti tomuto usnesení a rovněž nemohl vzít účinně zpět odvolání podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně), a protože nemohlo být doručeno – s ohledem na zastavení dědického řízení - ani právním nástupcům J. J., nenabylo (nemohlo nabýt) právní moci. Vzhledem k tomu, že výrok tohoto (nepravomocného) usnesení se nestal závazným pro účastníky řízení a – v rozsahu této závaznosti - pro všechny orgány (srov. §159a odst. 4 a §167 odst. 2 o. s. ř.), nebyl závazný ani pro soud v řízení o odpůrčí žalobě, který si proto mohl a (vzhledem k tomu, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 15/2007 nemohlo být po smrti J. J. pokračováno) měl otázku včasnosti odvolání J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 posoudit sám.
Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci nebyly důvody pro přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť otázku, zda směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č. j. 20 Sm 334/2005-50 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č. j. 20 Cm 15/2007-118 nabyly právní moci a staly se vykonatelnými, si soud mohl a měl v tomto řízení posoudit sám, a že proto – bylo-li navzdory tomu rozhodnuto o přerušení řízení - soudy správně rozhodly, že se v něm bude pokračovat.
Protože usnesení odvolacího soudu je – jak vyplývá z výše uvedeného - z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (byť není odůvodněno zcela přiléhavě) správné a p rotože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. května 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu