ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1964.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1964/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce arch. T. M. , zastoupeného Mgr. Helenou Janouchovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Královodvorská č. 1081/16, proti žalovaným 1) H. M. , zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 510/38, a 2) J. M. , zastoupenému JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce č. 2186/15, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 160/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2013, č. j. 53 Co 150/2013-406, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Prokopa Beneše, advokáta sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 510/38.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Teryngela, advokáta se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce č. 2186/15.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2013, č.j. 53 Co 150/2013-406, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce okruhu účastníků řízení zahájeného žalobou podanou dle ustanovení §175k odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2004 (dále jen „OSŘ“), srov. například zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.6.1982, sp. zn. Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1982; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.2.2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 70, ročník 2004, nebo rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 27.6.2012, sp. zn. 21 Cdo 3701/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3, ročník 2013, a k otázce předmětu řízení vyvolaného žalobou podanou dle ustanovení §175k odst. 2 OSŘ srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2015, sp. zn. 30 Cdo 940/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 2006; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.3.2006, sp. zn. 21 Cdo 2431/2005, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 113, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2008, sp. zn. 21 Cdo 2361/2007, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 145, ročník 2008] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) a zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Namítá-li žalobce, že se soudy odmítly zabývat dědickou nezpůsobilostí žalované 1), pak nebere náležitě v úvahu, že posouzení této otázky nebylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, neboť otázka dědického práva žalované 1) nebyla předmětem sporného řízení zahájeného žalobou podanou podle ustanovení §175k odst. 2 OSŘ, a tedy není způsobilá zpochybnit závěr o dědickém právu žalobce po zůstaviteli arch. Z. M., zemřelém dne 27.3.2004, na němž dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu