ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.204.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 204/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá ul. č. 6, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Nádražní č. 2437/2, IČO 751 51 529, o 82.940,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 21 C 236/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2014, č. j. 61 Co 389/2014-232, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 27. června 2013 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 82.940,- Kč s příslušenstvím, neboť v roce 2011 došlo na základě Nařízení vlády ČR č. 381/2010 Sb., v případě policistů a státních zaměstnanců k plošnému snížení platů o 10 %, což se dotklo i žalobce jako zaměstnance žalované na úseku ochrany majetku a osob. V případě žalobce však došlo ke snížení platu o 29%, a žalobce se domáhal, aby mu byla vrácena částka, o kterou mu byl plat nezákonně snížen.
Žalovaná uvedla, že v případě žalobce nedošlo při snižování platů k pochybení, neboť práce vykonávané žalobcem byly dle katalogu prací zařazeny do 2. platové třídy a zařazení do vyšší platové třídy nebylo možné. Kromě toho je žalovaná chybně označena, neboť je organizační složkou státu, který musí být v návrhu také označen.
Okresní soud Plzeň-město (poté, co usnesením ze dne 5.8.2013 č.j. 21 C 236/2013-31 žalobce vyzval k doplnění označení žalovaného a poté, co žalobce jeho výzvě podáním ze dne 12.8.2013 vyhověl) rozsudkem ze dne 16.6.2014, č. j. 21 C 236/2013-204, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla nedůvodná, neboť žalovaná prokázala, že žalobce skutečně nevykonával pro žalovanou práci, pro kterou by jej bylo možno zařadit do 4. platové třídy - bezpečnostní pracovník, a nepřisvědčil ani tvrzení, že k přeřazení žalobce do jiné platové třídy došlo pod nátlakem žalované. Soud prvního stupně žalobu věcně projednal, byť žalovaná navrhovala zastavení řízení dle ustanovení §103 a 104 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce své neúplné podání řádně opravil podáním ze dne 12.8.2013.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25.9.2014 č.j. 61 Co 389/2014-232 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ve smyslu ustanovení §103 a 104 odst. 1 o.s.ř., za nichž může jednat ve věci a že jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. V dané věci žalobce označil za žalovanou subjekt, který není procesně způsobilý být účastníkem řízení, jelikož se jedná o organizační složku státu, která není právnickou osobou. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který může soud řízení jedině zastavit. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně tím, že poučil žalobce o tom, kdo má jednat za organizační složku státu, přesáhl rozsah poučovací povinnosti soudu, neboť nešlo o poučení o procesních právech a povinnostech žalobce, ale o poučení o hmotném právu, které je v občanském soudním řízení nepřípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že postup odvolacího soudu se jeví jako příliš formalistický, nerespektující právo na spravedlivý proces. Odkázal zejména na judikaturu Ústavního soudu, podle které lze nepřesné označení účastníka řízení odstranit a soud je povinen o tom chybující stranu postupem dle ustanovení §5 a 43 o.s.ř. poučit. Označí-li žalobce jako žalovaného organizační složku státu, ačkoli ze žaloby je jinak zjevné, že rozhodný právní vztah, z nějž vyplývá tvrzený nárok, je hmotným právem vymezen vůči samotnému státu, pak je i z pohledu podústavního práva nutné v řízení otevřít žalobci možnost tento procesní nedostatek odstranit, a postupy dle ustanovení §43 o.s.ř. jsou zde proto použitelné (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9.4.2009 sp. zn. III. ÚS 2690/08 uveřejněný pod č. 84/53 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Žalobce dovodil, že postup soudu prvního stupně byl správný a navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná namítala, že žalobcem citované nálezy Ústavního soudu nelze vztáhnout na posuzovaný případ.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §236 odst. 1 a §237 o.s.ř. dovolání přípustné, neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby [jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení §6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2013), a jako zaměstnavatelé z ustanovení §10 zákona č. 262/2006 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013)], právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou a jedná za něj příslušná organizační složka státu (srov. §9 zákona č. 262/2006 Sb.). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů je krajské ředitelství organizační složkou státu a účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva, v čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je také vedoucím organizační složky státu, útvary policie zřízené v rámci jeho působnosti jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství. V policii se zřizuje 14 krajských ředitelství, jejichž názvy a sídla jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu, územní obvod krajského ředitelství je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku (§8 odst. 2).
Z uvedeného vyplývá, že Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem v Plzni je organizační složka státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou (tou je stát), pouze za právnickou osobu (za stát) jedná (srov. §3 zákona č. 219/2000 Sb.). Protože ani zákon nepřiznává krajskému ředitelství způsobilost být účastníkem řízení, není – jak správně dovodil odvolací soud - způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se krajského ředitelství policie stát, tj. Česká republika, jejímž jménem jedná (činí právní úkony) předmětné krajské ředitelství.
Podle ustanovení §90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení §79 odst. 1 větě druhé o.s.ř. uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje „označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje“. Z uvedeného je nepochybné, že za stát může v právních vztazích (včetně pracovněprávních vztahů) jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho organizační složka. Došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, jde o vadné podání ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř. O vadu žaloby nejde teprve, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.10.2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 211, ročník 2002, případně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.11.1996 sp. zn. 3 Cdon 1220/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 48, ročník 1997).
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud řízení podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastaví.
Příčinou toho, proč je žaloba v označení účastníků řízení vadná, mohou být i chyby v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, které se žalobci přihodily při vyhotovení žaloby. O odstranění tímto způsobem vzniklých vad podání je soud povinen se pokusit postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. - jak vyplývá z jejich povahy - jen tehdy, jsou-li z obsahu žaloby zjevné; není-li chyba v psaní nebo jiná zřejmá nesprávnost z obsahu žaloby nepochybná, lze ji zohlednit, jen jestliže ji žalobce odstraní sám (tj. sdělí-li soudu, že v označení účastníků došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti a současně uvede správné znění opravovaného údaje).
Je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraje, obce), přičemž se z jiných částí žaloby podává, že směřuje vůči státu (kraji, obci), je na místě takový stav posoudit jako vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republiky (kraje, obce), lze odtud usuzovat na původně vadnou žalobu (§43 o.s.ř.), kterou žalobce sám zhojil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.3.2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 72, ročník 2012).
V projednávané věci žalobce, zastoupený advokátem, v žalobě ze dne 27.6.2013 chybně označil žalovanou a své podání následně na základě výzvy soudu ze dne 5.8.2013 opravil tak, že za žalovanou označil „Českou republiku – Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, IČO: 751 51 529, se sídlem Nádražní č. 2437/2“.
Tento procesní úkon žalobce ze dne 12.8.2013 se však nijak neprojevil v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 25.9.2014 č.j. 61 Co 389/2014-232, kterým rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil z důvodu vadného označení účastníka řízení v návrhu žaloby. Dovodil, že soud je povinen v kterémkoli stádiu řízení přihlédnout k nedostatku podmínky řízení, kterým je v daném případě chybějící procesní způsobilost účastníka řízení, a řízení zastavit.
Po formální stránce je mimo pochybnost, že původní označení žalované, posuzováno výlučně samo o sobě, nebylo bezvadné. Je-li však posuzováno ve vzájemné souvislosti s ostatním obsahem žaloby směřujícím proti zaměstnavateli žalobce jako takovému, je zřejmé, že označení žalované tomuto obsahu neodpovídá, a žalobci nelze upřít možnost učinit procesní podání, kterým by označení žalované neodpovídající obsahu žaloby opravil. Jestliže tedy žalobce ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně označil jako žalovanou „Českou republiku – Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje“, byla tím vada v označení žalované odstraněna; odvolací soud však k této okolnosti nepřihlédl, určil, že podmínky pro zahájení odvolacího řízení nebyly splněny a k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí již nepřistoupil.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu