ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2107.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2107/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele Finančního úřadu pro Středočeský kraj v Praze 2, Žitná č. 12, Územního pracoviště v Mělníku, Tyršova č. 105, proti zástavnímu dlužníku K. V., zastoupenému Mgr. Jiřím Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého náměstí č. 183, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 85/2007, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2013 č.j. 20 Co 461/2013-237 opravenému usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. března 2014 č.j. 20 Co 461/2013-255, takto:
I. Usnesení krajského soudu se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. srpna 2013 č.j. 13 C 85/2007-215 se potvrzuje.
II. Zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.189,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Dvořáčka, advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého náměstí č. 183.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel se žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne 22.5.2007 domáhal, aby soud "k uspokojení zástavního věřitele" nařídil "soudní prodej zástavy, kterou je ideální 1/2 nemovitostí uvedených na listu vlastnictví 512 pro katastrální území B., a to domu č.p. 72 na pozemku p.č. st. 102 (objekt bydlení), pozemku p.č. st. 102 o výměře 109 m 2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p.č. 265/2 o výměře 771 m 2 (zahrada) a pozemku p.č. 265/29 o výměře 1.520 m 2 (lesní pozemek) ve vlastnictví zástavního dlužníka K. V.". Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu daňový dlužník obchodní společnost "VOŽICKÝ, s.r.o. se sídlem Osada Harasov, Vysoká 72", dluží na dani z přidané hodnoty, na dani silniční, na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a na dani z nemovitostí včetně příslušenství celkem 71.681,- Kč, že k zajištění daňové pohledávky zřídil rozhodnutím ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o., a že rozhodnutí bylo doručeno daňovému dlužníkovi a po nabytí právní moci Katastrálnímu úřadu v Mělníku. "Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 30.11.2005" bylo na návrh druhého spoluvlastníka paní B. zrušeno podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a soud přikázal veškeré nemovitosti do výlučného vlastnictví paní B. Paní B. poté prodala 1/2 předmětných nemovitostí zástavnímu dlužníkovi a Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 3.10.2006 č.j. 13 C 76/2006-20 zrušil toto podílové spoluvlastnictví a přikázal veškeré nemovitosti do výlučného vlastnictví zástavního dlužníka; zástavní dlužník se tak stal vlastníkem nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo k zajištění pohledávky zástavního věřitele. Pohledávka zajištěná tímto zástavním právem nebyla dosud uhrazena.
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 31.10.2007 č.j. 13 C 85/2007-21 žalobu zamítl a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníkovi na náhradě nákladů řízení 24.514,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Dvořáčka. Dovodil, že "ve prospěch zástavního věřitele bylo zřízeno soudcovské zástavní právo na spoluvlastnickém podílu předmětných nemovitostí ve výši 1/2 firmy VOŽICKÝ, s.r.o.", že "spoluvlastnický podíl firmy však nabyla J. B. na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku, tzn. takovým způsobem, který nelze podřadit pod smluvní nabytí vlastnického práva tak, jak má na mysli ustanovení §338d odst. 2 občanského soudního řádu (nejedná se o smluvní převod, ale o přechod práva)", a že tedy "zástavní věřitel ztratil právo na uspokojení své pohledávky ze zástavy, které zaniklo již při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem mezi J. B. a firmou VOŽICKÝ, s.r.o.".
K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8.2.2008 č.j. 20 Co 705/2007-31 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že v projednávané věci podal zástavní věřitel žalobu podle ustanovení §200y až 200aa občanského soudního řádu, jíž se domáhá vydání "exekučního titulu, na základě kterého by mohl poté podat návrh na výkon rozhodnutí"; nejde tedy o řízení o výkon rozhodnutí a nelze na něj použít ustanovení vztahující se k takovému řízení a k nemovitosti zástavního dlužníka nebylo zřízeno soudcovské zástavní právo, ale zástavní právo podle ustanovení §72 zákona č. 337/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Při nařízení prodeje zástavy soud pouze zkoumá, zda pohledávka zástavního věřitele byla zajištěna zástavním právem na nemovitosti zástavního dlužníka, zda označený zástavní dlužník je vlastníkem zástavy a listiny dokládající pohledávku zajištěnou zástavním právem. Zástavní právo přitom "zatěžuje každého, komu zástava patří, přechází s nemovitostí na nového vlastníka a je zcela nerozhodné, jak nový vlastník nemovitost nabyl".
Okresní soud v Mělníku poté usnesením ze dne 10.9.2008 č.j. 13 C 85/2007-58 doplněným usnesením ze dne 4.2.2009 č.j. 13 C 85/2007-74 rozhodl, že "nařizuje soudní prodej zástavy, kterou je ideální 1/2 nemovitostí uvedených na listu vlastnictví 512 pro katastrální území B., a to domu č.p. 72 na pozemku p.č. st. 102 (objekt bydlení), pozemku p.č. st. 102 o výměře 109 m 2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p.č. 265/2 o výměře 771 m 2 (zahrada) a pozemku p.č. 265/29 o výměře 1.520 m 2 (lesní pozemek) ve vlastnictví zástavního dlužníka, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 71.681,- Kč", že zástavní dlužník je povinen zaplatit "na účet Okresního soudu v Mělníku" soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že "žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává". Ve věci samé dovodil, že "obchodní společnost VOŽICKÝ, s.r.o. dlužila zástavnímu věřiteli na daních včetně příslušenství 71.681,- Kč", že "k této pohledávce bylo zřízeno zástavní právo rozhodnutím zástavního věřitele ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118, které nabylo právní moci 17.6.2003", a že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je zástavní dlužník; rozhodnutí zástavního věřitele o zřízení zástavního práva bylo řádně doručeno, a to "na adresu, která byla jednatelem společnosti sdělena, zásilku převzal pracovník podatelny a společnost měla v té době zaměstnance". Protože zástavní věřitel doložil "zajištěnou pohledávku", zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, je žaloba důvodná.
K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2009 č.j. 20 Co 545/2008-86 změnil usnesení soudu prvního stupně ve znění "doplňujícího" usnesení tak, že, "pokud se zástavní věřitel domáhal nařízení prodeje zástavy jedné ideální poloviny nemovitostí zapsaných na LV č. 512 pro k.ú. B., domu čp. 72 na pozemku č. 102, pozemku č. 102 a pozemku 265/2 k uspokojení pohledávky 446,- Kč, se návrh zamítá"; v dalším ho potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovodil v první řadě, že rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva pro daňovou pohledávku bylo doručeno na adresu K 616 - Vožický, s.r.o., Arbesovo nám. 10, Praha 5, kterou uvedl jednatel společnosti Ing. F. V. správci daně jako adresu pro doručování, že na doručence je razítko firmy, podpis, datum 16.5.2003 a poznámka "podatelna" a že tedy zásilka byla řádně doručena a zástavní právo tedy bylo řádně zřízeno. K námitce zástavního dlužníka, že soud překročil "vymezený petit, když rozhodl o pohledávce 71.681,- Kč", odvolací soud uvedl, že soud je vázán návrhem na zahájení řízení "jako celkem", že v projednávané věci zástavní věřitel v návrhu uvedl, že daňový dlužník dluží na daních 71.681,- Kč a že tato částka byla zajištěna zástavním právem. I když "v samotném navrhovaném petitu tuto částku neuvádí, z návrhu je nesporné, že navrhuje prodej zástavy pro tuto pohledávku, ke které dokládá jednotlivá rozhodnutí"; soud prvního stupně tedy "doplňujícím" rozhodnutím "nepřekročil návrh zástavního věřitele a nařídil prodej zástavy pro pohledávku tak, jak byla navržena". Podle odvolacího soudu zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku ve výši 71.235,- Kč, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Návrhu však nebylo možné vyhovět pro další pohledávku zástavní věřitel nedoložil (z rozhodnutí nelze zjistit, za jaké období byla daň vyměřena, jaké nemovitosti se týká nebo jiné identifikační znaky), že by byla zajištěna zástavním právem na předmětném spoluvlastnickém podílu k nemovitostem.
K dovolání zástavního dlužníka Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 28.2.2012 č.j. 21 Cdo 4377/2009-102 zrušil usnesení odvolacího soudu [s výjimkou výroku, kterým bylo usnesení okresního soudu změněno] a usnesení soudu prvního stupně (ze dne 10.9.2008 č.j. 13 C 85/2007-58) ve znění "doplňujícího" usnesení ze dne 4.2.2009 č.j. 13 C 85/2007-74 (s výjimkou výroku, kterým byl nařízen soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávky ve výši 446,- Kč) a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil nejprve, že žaloba neobsahovala všechny potřebné náležitosti, neboť z ní nebylo bez pochybností zřejmé, "pro jakou pohledávku (jednotlivé pohledávky) a v jaké výši a pro jaké příslušenství (a v jaké výši)" se zástavní věřitel domáhá nařízení prodeje zástavy, a vytknul soudům, že rozhodly o věci, aniž by se postupem podle ustanovení §43 odst.2 občanského soudního řádu pokusily odstranit vadu žaloby. Závěr odvolacího soudu, podle kterého "zástavní právo bylo správcem daně řádně zřízeno, když zásilka byla doručena na adresu, kterou sdělil jednatel firmy jako doručující adresu, a na této adrese převzala zásilku podatelna společnosti, tedy pověřený pracovník", dovolací soud pokládal za "předčasný", neboť z podpisu na doručence (dokládající doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva) nelze bez dalšího dovodit, kdo svým podpisem potvrdil převzetí písemnosti pro obchodní společnost VOŽICKÝ, s.r.o. a zda tedy šlo o osobu, která k tomu byla oprávněna podle ustanovení §17 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Okresní soud v Mělníku v dalším řízení - poté, co zástavní věřitel podáními ze dne 26.4.2012, ze dne 22.5.2012, ze dne 28.5.2012 a ze dne 21.6.2012 "upřesnil" žalobu tak, že se domáhá nařízení prodeje zástavy pro pohledávku ve výši 71.681,- Kč, a co usnesením ze dne 20.6.2012 č.j. 13 C 85/2007-147 zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby řízení ohledně pohledávky ve výši 45.285,- Kč - usnesením ze dne 28.8.2013 č.j. 13 C 85/2007-215 zamítl žalobu o nařízení prodeje "zástavy, kterou je ideální 1/2 nemovitostí uvedených na listu vlastnictví 512 pro katastrální území B., a to domu č.p. 72 na pozemku p.č. st. 102 (objekt bydlení), pozemku p.č. st. 102 o výměře 109 m 2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p.č. 265/2 o výměře 771 m 2 (zahrada) a pozemku p.č. 265/29 o výměře 1.520 m 2 (lesní pozemek) ve vlastnictví zástavního dlužníka, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 25.950,- Kč" a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení zástavnímu dlužníkovi 77.474,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Dvořáčka a České republice "na účet Okresního soudu v Mělníku" 9.340,- Kč. Po doplnění dokazování učinil soud prvního stupně závěr, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 nebylo řádně doručeno společnosti VOŽICKÝ, s.r.o.; tehdejší jednatel společnosti Ing. F. V. uvedl, že si "podpisem na doručence není jistý" a znaleckým posudkem PhDr. Vladimíra Svobody z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, bylo prokázáno, že podpis na doručence není běžně užívaným podpisem tehdejšího jednatele společnosti Ing. F. V., a že je málo pravděpodobné, že by jej zhotovil "jako podpis úmyslně zkomolený". Námitku zástavního věřitele, že tehdejší jednatel firmy VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V. zásilku ani převzít nemohl, když uvedl Finančnímu úřadu jako adresu pro doručování "K 616 - Vožický s.r.o., Arbesovo náměstí 10, Praha 5", a když tak zásilka byla adresována firmě K 616 a k převzetí zásilky byl oprávněn jedině pan Š. z firmy K 616", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva by nebylo správně doručeno, i kdyby názor zástavního věřitele byl správný, neboť podpis na doručence nemůže být podpisem pana Š., když znalec určil, že podpis začíná na písmena "U" či "V" a mezi těmito podpisy je shodné pouze jedno písmeno, a to koncové "l".
K odvolání zástavního dlužníka (správně zástavního věřitele) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11.12.2013 č.j. 20 Co 461/2013-237, opraveným usnesením ze dne 24.3.2014 č.j. 20 Co 461/2013-255, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že "se nařizuje prodej zástavy, kterou je ideální jedna polovina nemovitostí uvedených na LV 512 pro katastrální území B., a to domu č.p.72 na pozemku st. parc. č. 102 - objekt k bydlení, pozemku st. parc. č. 102 o výměře 109 m 2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 265/2 o výměře 771 m 2 - zahrada a pozemku parc. č. 265/29 o výměře 1.520 m 2 - lesní pozemek ve vlastnictví zástavního dlužníka k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 25.950,- Kč"; současně rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 659,60 Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Dvořáčka s tím, že tyto náklady řízení lze vymáhat pouze prodejem zástavy", že zástavní dlužník je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Mělníku" na náhradě nákladů řízení 9.340,-Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že zástavní právo k "jedné polovině nemovitostí zástavního dlužníka" bylo řádně zřízeno. Tehdejší jednatel společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V. podle odvolacího soudu "ústně pověřil firmu Mgr. Š., podnikajícího pod názvem K 616 - Vožický, k přebírání pošty", předal "této firmě razítko firmy VOŽICKÝ, s.r.o., kterým mělo být potvrzeno převzetí pošty firmy VOŽICKÝ, s.r.o.", a zástavnímu věřiteli "do protokolu sdělil, že mu má doručovat na adresu firmy K 616 Vožický". Vzhledem k tomu, že "zásilka byla doručena na adresu, kterou sdělil jednatel firmy jako doručovací adresu správci daně", že "na této adrese převzala zásilku podatelna společnosti K 616 - Vožický, která byla pověřena k převzetí pošty", a že "zásilka byla poté předána jednateli firmy VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V.", odvolací soud - též z poukazem na "rozhodnutí NSS č.j. 7 Afs 79/2005-52" - uzavřel, že "rozhodnutí o zřízení zástavního práva bylo doručeno jednateli společnosti VOŽICKÝ, s.r.o.". Odvolací soud proto shledal splněnými všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zastavených nemovitostí pro pohledávku zástavního věřitele ve výši 25.950,- Kč.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítá, že v napadeném usnesení chybí "jakékoli odůvodnění v mezidobí změněné výše pohledávky zástavního věřitele, která má být zástavním právem zajištěna", když není vůbec zřejmé, jak "zástavní věřitel, potažmo soud dospěl k výši pohledávky zajištěné zástavním právem, a tudíž ani to, jaké pohledávky zástavního věřitele v jaké výši jsou zástavním právem zajištěny". Zástavní dlužník dále odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou soudů učinil závěr, podle kterého "adresát zásilky určené do vlastních rukou může ústně pověřit jinou firmu (osobu - ne zaměstnance) sídlící na jiné adrese než je sídlo firmy adresáta a tato zásilka se považuje za řádně doručenou, jestliže toto doručení adresát, resp. jediná osoba oprávněná zásilku přijmout, následně potvrdí". Kdyby měl takový závěr platit, pak by - jak dále uvádí dovolatel - "mohl zásilky určené do vlastních rukou přebírat kdokoli kdekoliv a pouze by stačilo, že by následně osoba oprávněná písemnosti přijímat jen prohlásila, že ústně někoho přijímáním písemností pověřila a tyto písemnosti jí byly touto osobou doručeny", což je "absurdní". Protože rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva "nikdy nenabylo právní moci", nemůže být žaloba požadující nařízení prodeje zástavy důvodná. Zástavní dlužník navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jakou soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podá-li zástavní věřitel u soudu žalobu, kterou se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy (§200y odst.1 o.s.ř.), soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem (srov. §200z odst.1 o.s.ř.).
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje - jak již bylo uvedeno v usnesení dovolacího soudu ze dne 28.2.2012 č.j. 21 Cdo 4377/2009-102 - ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy (jako jedno z řízení upravených v občanském soudním řádu) není sporem a ani řízením nalézacím nebo vykonávacím (exekučním). Jde o zvláštní typ řízení před soudem (z pohledu ustanovení §2 o.s.ř. jde o "jinou právní věc"), jehož smyslem je - jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení §165a odst.1 obč. zák. - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel.
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Uvedené rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 - dále jen "obč. zák."); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. §155 odst.1 větu druhou obč. zák.).
Jedním z titulů nabytí zástavního práva je rozhodnutí soudu nebo správního úřadu; zástavní právo může vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu za podmínek stanovených zákonem (srov. §156 odst.1 obč. zák.). Správce daně může k zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství zřídit rozhodnutím zástavní právo; v ostatním platí ustanovení občanského zákoníku o zástavním právu (srov. §72 větu první a třetí zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 30.9.2003 - dále jen "zákona o správě daní a poplatků").
Na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká zástavní právo dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (§160 odst.1 obč. zák.).
V právní moci je rozhodnutí správce daně, proti kterému nelze uplatnit řádný opravný prostředek (srov. §32 odst.12 zákona o správě daní a poplatků). Vzhledem k tomu, že odvolání (řádný opravný prostředek) lze podat (nestanoví-li zákon jinak) ve lhůtě 30 dnů ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje (srov. §48 odst.5 zákona o správě daní a poplatků), může rozhodnutí správce daně (včetně rozhodnutí o zřízení zástavního práva) nabýt právní moci, jen jestliže bylo příjemci rozhodnutí řádně (v souladu se zákonem) doručeno a jestliže proti němu již není možné uplatnit odvolání (řádný opravný prostředek).
V projednávané věci ohledně doručení rozhodnutí býv. Finančního úřadu v Mělníku ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši ideální poloviny k nemovitostem uvedeným na listu vlastnictví 512 pro katastrální území B. příjemci rozhodnutí obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. vyšlo najevo, že jednatel obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V.uvedl při jednání u býv. Finančního úřadu v Mělníku dne 23.4.2003 jako "adresu pro doručování: K 616 - VOŽICKÝ s.r.o., Arbesovo nám. 10, 150 00 PHA 5", že zástavní věřitel odeslal své rozhodnutí ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva "poštou" na adresu "K 616 - Vožický s.r.o., Arbesovo náměstí 10, PRAHA 5 - SMÍCHOV, 150 00 PRAHA 5" a že na doručence o doručení této zásilky je uveden "K 616 - Vožický s.r.o., Arbesovo náměstí 10, PRAHA 5 - SMÍCHOV, 150 00 PRAHA 5" (jako adresát), datum převzetí zásilky 16.5.2003, nečitelný podpis, otisk razítka obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. a dodatek "podatelna". Podle zjištění odvolacího soudu jednatel společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. "ústně pověřil firmu Mgr. Š., podnikajícího pod názvem K 616 - Vožický, k přebírání pošty" a předal "této firmě razítko firmy VOŽICKÝ, s.r.o., kterým mělo být potvrzeno převzetí pošty firmy VOŽICKÝ, s.r.o."; poté, co "firma Mgr. Š., podnikajícího pod názvem K 616 - Vožický", převzala "poštovní" zásilku obsahující rozhodnutí býv. Finančního úřadu v Mělníku ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118, ji předala jednateli obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o." Ing. F. V.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právních otázek, zda lze pokládat rozhodnutí správce daně ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva za doručené jeho příjemci obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o., jestliže bylo odesláno "poštou" adresátu "K 616 - Vožický s.r.o., Arbesovo náměstí 10, PRAHA 5 - SMÍCHOV, 150 00 PRAHA 5" a jestliže tento adresát - aniž by se podařilo objasnit, která fyzická osoba "poštovní" zásilku u adresáta převzala - zásilku poté předal jednateli příjemce (jednateli obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o." Ing. F. V.). Vzhledem k tomu, že uvedené právní otázky dosud nebyly ve všech souvislostech v rozhodování dovolacího soudu zcela vyřešeny a že jejich posouzení bylo v projednávané věci významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání zástavního dlužníka je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Správce daně doručuje úřední písemnosti zpravidla poštou; tyto písemnosti může však doručit i svými pracovníky (srov. §17 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků).
Doručuje se v bytě, provozovně, obchodní místnosti, kanceláři a nebo pracovním místě, kde se osoba, jíž má být doručeno, zdržuje; doručení mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno (srov. §17 odst.2 větu první a třetí zákona o správě daní a poplatků). Není-li takových místností, může se doručit všude, kde doručovatel příjemce zastihne (srov. §17 odst.3 zákona o správě daní a poplatků).
Do vlastních rukou se příjemci doručují písemnosti, u nichž tak stanoví výslovně zákon, je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž nesplnění by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou, nebo stanoví-li tak správce daně (srov. §17 odst.4 zákona o správě daní a poplatků).
Písemnosti určené právnickým osobám se doručují pracovníkům oprávněným za tyto příjemce přijímat písemnosti; není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za příjemce jednat, ostatní písemnosti kterémukoliv jejich pracovníku, který písemnost přijme (srov. §17 odst.9 větu první a druhou zákona o správě daní a poplatků).
Dokladem o doručení písemnosti příjemci je řádně vyplněná doručenka; jsou-li o doručení pochybnosti a nebo není-li doručenka, lze doručení prokázat jiným vhodným způsobem (srov. §17 odst.12 zákona o správě daní a poplatků).
Svůj závěr o tom, že rozhodnutí správce daně ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva nabylo právní moci, odvolací soud v první řadě vybudoval na poznatku, že zásilka obsahující rozhodnutí byla "poštou" doručena na "adresu, kterou sdělil jednatel daňového dlužníka obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V. jako doručovací adresu správci daně", který však neodpovídá skutečnosti. Za řízení před soudy totiž vyšlo najevo, že jednatel obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V. sice uvedl při jednání u býv. Finančního úřadu v Mělníku dne 23.4.2003 jako "adresu pro doručování: K 616 - VOŽICKÝ s.r.o., Arbesovo nám. 10, 150 00 PHA 5", že však správce daně své rozhodnutí ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva neodeslal obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. (jako příjemci rozhodnutí) na adresu subjektu "K 616 - VOŽICKÝ s.r.o." v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 10, ale přímo "K 616 - VOŽICKÝ s.r.o." (tak, jako kdyby tento subjekt byl sám příjemcem rozhodnutí), který také (jeho "podatelna") zásilku převzal. Zásilka obsahující rozhodnutí ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva tedy nebyla (a v důsledku chybného postupu správce daně při odeslání zásilky "poštou" ani nemohla být) doručena příjemci rozhodnutí (obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o.); okolnost, zda případně jednatel Ing. F. V. ústně pověřil "firmu Mgr. Š., podnikajícího pod názvem K 616 - Vožický, k přebírání pošty", je tu právně bezvýznamná, neboť pověření se mělo (a mohlo) týkat jen zásilek adresovaných obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o a nikoliv zásilek přímo odesílatelem určených "firmě Mgr. Š.".
Dovolací soud nesouhlasí rovněž s názorem odvolacího soudu, podle kterého představuje doručení rozhodnutí správce daně ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva skutečnost, že "podatelna společnosti K 616 - Vožický" převzatou zásilku dále odevzdala jednateli obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. Ing. F. V. Odvolací soud v první řadě přehlíží, že správce daně své úřední písemnosti doručuje jejich příjemcům - jak se uvádí v ustanovení §17 odst.1 zákona o správě daní a poplatků - jen "poštou" nebo "svými pracovníky" a že proto nemůže dojít k "řádnému" doručení písemnosti správce daně prostřednictvím "někoho jiného" (a tedy ani osoby, které byla písemnost doručena, ačkoliv jí nepatřila, a vůči níž navíc neplatila povinnost mlčenlivosti podle ustanovení §24 zákona o správě daní a poplatků); dovolatel v této souvislosti výstižně uvádí, že je "absurdní", kdyby "mohl zásilky určené do vlastních rukou přebírat kdokoli kdekoliv a pouze by stačilo, že by následně osoba oprávněná písemnosti přijímat jen prohlásila, že ústně někoho přijímáním písemností pověřila a tyto písemnosti jí byly touto osobou doručeny".
Jedním ze základních znaků právního státu je princip právní jistoty. Vzhledem k tomu, že zástavní právo zřizované na základě rozhodnutí správce daně vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, je nezbytně - v zájmu právní jistoty všech, kdo mohou být zástavním právem dotčeni ve svých právech a povinnostech - třeba, aby bylo nepochybné (také) to, že a kdy (v který den) bylo rozhodnutí o zřízení zástavního práva doručeno vlastníku zástavy, jestliže je to významné pro závěr, kdy rozhodnutí o zřízení zástavního práva nabylo právní moci a kterým dnem tak vzniklo zástavní právo. Rovněž zachování principu právní jistoty proto vyžaduje, aby doručení rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva proběhlo způsobem uvedeným v ustanovení §17 odst.1 zákona o správě daní a poplatků; došlo-li k tomu, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva bylo "poštou" nebo "pracovníkem" správce daně v rozporu se zákonem odevzdáno neoprávněné osobě, nedošlo k doručení rozhodnutí, i kdyby ten, kdo rozhodnutí neoprávněně převzal, posléze zásilku odevzdal příjemci rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí býv. Finančního úřadu v Mělníku ze dne 14.5.2003 č.j. 32539/03/043921/3118 o zřízení zástavního práva nebylo doručeno daňovému dlužníku a spoluvlastníku zástavy obchodní společnosti VOŽICKÝ, s.r.o. a že proto nenabylo ani právní moci. Aniž by bylo potřebné se zabývat tím, zda zástavní věřitel za řízení osvědčil výši vymáhané pohledávky a jejího příslušenství, je nepochybné, že zástavním věřitelem tvrzené zástavní právo nevzniklo a že proto žalobě o nařízení soudního prodeje zástavy nelze vyhovět.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §234d písm. b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na nařízení soudního prodeje zástavy, a jímž bylo zástavnímu věřiteli uloženo, aby zaplatil na náhradě nákladů řízení zástavnímu dlužníkovi 77.474,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Dvořáčka a České republice "na účet Okresního soudu v Mělníku" 9.340,- Kč.
O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst.3 věty první, §224 odst.1 a 2 a §142 odst.1 o.s.ř., neboť zástavní dlužník v nich měl ve věci plný úspěch, a má proto proti zástavnímu věřiteli právo na náhradu nákladů potřebných před odvolacím a dovolacím soudem k účelnému uplatňování svého práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů (odvolacího a dovolacího) řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem pro odvolací řízení ve výši 10.000,- Kč a pro dovolací řízení 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly zástavnímu dlužníku v dovolacím řízení náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů v odvolacím řízení ve výši 900,-Kč a v dovolacím řízení ve výši 300,-Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a na náhradě za daň z přidané hodnoty v odvolacím řízení ve výši 2.289,- Kč a v dovolacím řízení ve výši 1.113,- Kč.
Zástavní věřitel je povinen náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 13.189,-Kč a náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.413,- Kč zaplatit zástavnímu dlužníkovi k rukám advokáta, který ho v těchto řízeních zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), a to - s přihlédnutím k tomu, že žaloba o nařízení soudního prodeje zástavy byla zamítnuta - do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu