ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2344.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2344/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO 26692813, jako správkyně konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 902/53, IČO 44569858, proti žalovaným 1) Kongresovému centru ILF a.s. se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 67/11, IČO 63999871, zastoupenému JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 421/21, 2) STOKER, spol. s r.o. se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 157/98, IČO 25621769, 3) VASOIL s.r.o. se sídlem v Mostě, Obránců míru č. 2629/5, IČO 25047167, a 4) Czech Coal Services a.s. se sídlem v Mostě, V. Řezáče č. 315, IČO 27261824, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 11 C 854/2004, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. března 2014 sp. zn. 9 Co 11/2014-637, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 27.8.2013 č.j. 11 C 854/2004-576 ve výrocích o určení vlastnictví nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 624 "v katastrálním území K. u M. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Most, a to stavebních parcel č. 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 627, 642, 643, 644, 645 a 701, pozemkových parcel č. 1082/64, 1082/65, 1082/66, 1082/67, 1082/68, 1082/69, 1082/70, 1800/1, 1800/5 a 1800/8" a "budov bez čp./če. na stavebních parcelách č. 645, 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 643, 644 a 701", o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) a o povinnosti žalované 1) zaplatit soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.2.2002 č.j. 45 K 58/2001-1094 byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka Báňské stavby Most, a.s. a správkyní konkursní podstaty byla ustavena advokátka JUDr. Marta Čiháková. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.8.2003 č.j. 45 K 58/2001-1319, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20.11.2003 č.j. 1 Ko 353/2003-1333, byla své funkce zproštěna a novou správkyní konkursní podstaty byla ustavena žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 15.12.2004 u Okresního soudu v Mostě (doplněnou a se souhlasem soudu změněnou podáními doručenými soudu dne 22.8.2006, dne 29.9.2006 a 6.2.2008) domáhala proti žalované 1), jejíž "přistoupení do řízení" soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 5.6.2007 č.j. 11 C 854/2004-112, určení, že úpadce Báňské stavby Most, a.s. je vlastníkem "nemovitostí nyní zapsaných na LV č. 624 v katastrálním území K. u M. u kat. úřadu pro okres Most, a to pozemků parc. č. 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 611, 612, 627, 642, 643, 644, 645, 701, 1082/64, 1082/65, 1082/66, 1082/67, 1082/68, 1082/69, 1082/70, 1800/1, 1800/5, 1800/8, budovy čp. 5 Komořany na parcele č. 645 a budov bez č.p. na parcelách č. 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 611, 612, 643, 644 a 701". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce advokátka JUDr. Marta Čiháková prodala podnik úpadce obchodní společnosti HUDSON a.s., IČO 26029405 (později - od 10.9.2002 - Báňské stavby Mostecka, a.s. a nyní - od 21.1.2004 - Báňské stavby Mostecka, a.s., v likvidaci), smlouvou ze dne 9.7.2002 a že ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 13.12.2002 na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. nemovitosti vydražila obchodní společnost ALTAMEX a.s., IČO 26711257, která je kupní smlouvou ze dne 9.3.2006 (vloženou do katastru nemovitostí s účinky ke dni 13.3.2006) prodala žalované 1). Podle žalobkyně byla smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 uzavřena "za okolností, jež nasvědčují spáchání trestného činu a jsou předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení", a pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 o ní bylo rozhodnuto, že je neplatná; obchodní společnost Báňské stavby Mostecka, a.s. nemohla být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby a jednání konané dne 13.12.2002, které "jevilo znaky veřejné dražby", v němž obchodní společnost ALTAMEX a.s. "vydražila" předmětné nemovitosti, nemohlo být veřejnou dražbou ve smyslu ustanovení §17 odst. 2 zákona o veřejných dražbách", ani "nebylo způsobilé vést k převodu nebo přechodu práv k předmětným nemovitostem", a protože společnost ALTAMEX a.s. nabyla předmětné nemovitosti "od nevlastníka", je jejich vlastníkem i nadále úpadce Báňské stavby Most, a.s. Svůj naléhavý zájem na určení vlastnického práva odůvodnila žalobkyně tím, že nemovitosti již byly v konkursní podstatě sepsány a že "nebylo lze je do konkursní podstaty znovu zapsat ve smyslu §6, ani §25 zákona o konkursu a vyrovnání" a "bez rozhodnutí soudu žalobkyně nemohla dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí".
Žalovaná 1) namítala, že předmětné nemovitosti "nabyla řádnou kupní smlouvou ze dne 9.3.2006 s právními účinky vkladu práva ke dni 13.3.2006, přičemž tyto nemovitosti nabyla od řádného vlastníka, který tyto nemovitosti získal přechodem vlastnického práva v rámci veřejné dražby dobrovolné, konané dne 13.12.2002 s následným uhrazením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení §30 zákona o veřejných dražbách v rozhodné době". I kdyby navrhovatel veřejné dobrovolné dražby nebyl vlastníkem dražených nemovitostí, "nedostatek převodcova vlastnictví neškodí nabyvateli", neboť v případě veřejné dražby "nejde o převod vlastnictví, nýbrž o vznik vlastnictví u nabyvatele, ač vlastnictví nebylo u převodce, tedy o nabytí originární, nikoli derivativní".
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 11.6.2009 č.j. 11 C 854/2004-255 ve vztahu k žalované 1) řízení zastavil "ohledně nemovitosti zapsané na LV č. 624 v katastrálním území K., stavební parcela č. 611 a budovy bez evidenčního čísla na stavební parcele č. 611, to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Most", určil, že "úpadce Báňské stavby Most, a.s., je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 624 v katastrálním území K. u M. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Most, a to stavební parcely č. 488 o výměře 513 m 2 , stavební parcely č. 489 o výměře 4573 m 2 , stavební parcely č. 490 o výměře 263 m 2 , stavební parcely č. 491 o výměře 81 m 2 , stavební parcely č. 492 o výměře 177 m 2 , stavební parcely č. 493 o výměře 1325 m 2 , stavební parcely č. 496 o výměře 115 m 2 , stavební parcely č. 551 o výměře 23336 m 2 , stavební parcely č. 552 o výměře 175 m 2 , stavební parcely č. 581 o výměře 711 m 2 , stavební parcely č. 610 o výměře 490 m 2 , stavební parcely č. 612 o výměře 477 m 2 , stavební parcely č. 627 o výměře 10 m 2 , stavební parcely č. 642 o výměře 97 m 2 , stavební parcely č. 643 o výměře 1092 m 2 , stavební parcely č. 644 o výměře 204 m 2 , stavební parcely č. 645 o výměře 763 m 2 , stavební parcely č. 701 o výměře 130 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/64 o výměře 82327 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/65 o výměře 3598 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/66 o výměře 1283 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/67 o výměře 4387 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/68 o výměře 670 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/69 o výměře 2593 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/70 o výměře 796 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/1 o výměře 2365 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/5 o výměře 360 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/8 o výměře 275 m 2 a dále budov bez čp./č.e. na stavebních parcelách č. 645, 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 643, 644, 701", žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl, že povinnost k zaplacení soudního poplatku "státu - České republice" se "žádnému ze žalovaných" neukládá. Poté, co shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení s ohledem na to, že "žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí a není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsána", se soud prvního stupně zabýval tím, zda jednání provedené dne 13.12.2002 skutečně představovalo veřejnou dobrovolnou dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Nejprve v této souvislosti posuzoval otázku platnosti smlouvy o prodeji podniku uzavřené dne 9.7.2002 mezi správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most a.s. advokátkou JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s. a shledal ji následkem postupu správkyně konkursní podstaty neplatnou, neboť v rozporu s usnesením konkursního soudu ze dne 2.7.2002 č.j. 45 K 58/2001-1211 nebyla splněna stanovená podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru (souhlas věřitelského výboru s uzavřením smlouvy a uskutečněním prodeje ve složení RICHMOND SERVICES, a.s., Remistav s.r.o. a Mostecká uhelná společnost, a.s. ze dne 3.7.2002 nebyl po právu, když doručení rozhodnutí o vstupu věřitelů RICHMOND SERVICES, a.s. a Remistav s.r.o. do konkursního řízení a jejich jmenování do věřitelského výboru usnesením "konkursního soudu" ze dne 2.7.2002 č.j. 45 K 58/2001-1212 je "vykázáno teprve dnem 31.7.2002, kdy se toto usnesení stalo vykonatelným"); na kupující obchodní společnost HUDSON a.s. tedy nepřešlo vlastnické právo a "veřejnou dražbu" uskutečněnou dne 13.12.2002 proto soud "nepokládá" za dražbu podle zákona o veřejných dražbách, neboť navrhovatelem dražby "nebyl ani vlastník, ani osoba, která byla oprávněna s předmětem dražby hospodařit a byla vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, ani likvidátor či správce konkursní podstaty", příklep udělený společnosti ALTAMEX a.s. proto nebyl příklepem podle ustanovení §23 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) s důsledky přechodu vlastnictví uhrazením ceny udělení příklepu" a k zamezení jeho důsledků proto "nebylo třeba domáhat se určení neplatnosti dražby". Protože vlastnictví k nemovitostem nenabyla, společnost ALTAMEX a.s. je nemohla "coby nevlastník" převést na žalovanou 1). Soud prvního stupně současně poukázal na judikaturu Ústavního soudu a uvedl, že otázka dobré víry nabyvatele je "rozhodná pouze potud, že jí lze přiznat veškerá práva oprávněného držitele", že však "o ochraně vlastnického práva třetí osoby uvažovat nelze" a "informace ze zápisu v katastru nemovitostí může ve společenských a právních vztazích splnit očekávaný význam jedině tehdy, je-li nadána pravdivostí".
K odvolání žalované 1) [a dalších žalovaných] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.8.2011 č.j. 9 Co 68/2010-403 - kromě toho, že zamítl návrh žalované 1) a žalovaného 4) na přerušení řízení - zrušil rozsudek soudu prvního stupně v "napadené části" [ve vztahu k žalované 1) ve výroku, kterým bylo určeno vlastnictví úpadce Báňské stavby Most, a.s. k nemovitostem zapsaným na LV č. 624 v katastrálním území K. u M. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Most, a to pozemků parc. č. 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 627, 642, 643, 644, 645, 701, 1082/64, 1082/65, 1082/66, 1082/67, 1082/68, 1082/69, 1082/70, 1800/1, 1800/5, 1800/8, budov bez č.p. na parcelách č. 645, 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 643, 644 a 701] a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010 a dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, neboť žalovaní měli být poučeni o tom, že "dosud neoznačili důkazy k prokázání tvrzení, že navrhovatel předmětných dražeb předložil dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává, popřípadě že osoba, která se ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách považovala za vlastníka předmětných nemovitostí, doložila kromě vlastnictví též svůj, z hlediska tohoto ustanovení významný, právní vztah k předmětu dražby".
Po provedení dalších důkazů Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 27.8.2013 č.j. 11 C 854/2004-576 určil [ve vztahu k žalované 1] , že úpadce Báňské stavby Most, a.s. je "vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 624 v katastrálním území K. u M. u Katastrálního úřadu pro Ústecký Kraj, katastrální pracoviště Most, a to stavební parcely č. 488 o výměře 513 m 2 , stavební parcely č. 489 o výměře 4573 m 2 , stavební parcely č. 490 o výměře 263 m 2 , stavební parcely č. 491 o výměře 81 m 2 , stavební parcely č. 492 o výměře 177 m 2 , stavební parcely č. 493 o výměře 1325 m 2 , stavební parcely č. 496 o výměře 115 m 2 , stavební parcely č. 551 o výměře 23336 m 2 , stavební parcely č. 552 o výměře 175 m 2 , stavební parcely č. 581 o výměře 711 m 2 , stavební parcely č. 610 o výměře 490 m 2 , stavební parcely č. 612 o výměře 477 m 2 , stavební parcely č. 627 o výměře 10 m 2 , stavební parcely č. 642 o výměře 97 m 2 , stavební parcely č. 643 o výměře 1092 m 2 , stavební parcely č. 644 o výměře 204 m 2 , stavební parcely č. 645 o výměře 763 m 2 , stavební parcely č. 701 o výměře 130 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/64 o výměře 82327 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/65 o výměře 3598 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/66 o výměře 1283 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/67 o výměře 4387 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/68 o výměře 670 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/69 o výměře 2593 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/70 o výměře 796 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/1 o výměře 2365 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/5 o výměře 360 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/8 o výměře 275 m 2 a dále budov bez čp./č.e. na stavebních parcelách č. 645, 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 643, 644, 701", a rozhodl, že žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení [též proti žalované 1)] a že žalovaná 1) je povinna zaplatit "státu - Okresnímu soudu v Mostě" na soudním poplatku 3.000,- Kč. Poté, co dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o prodeji podniku uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most a.s. advokátkou JUDr. Martou Čihákovou a obchodní společností HUDSON a.s. ze dne 9.7.2002 je neplatná, neboť "ve smlouvě je sice na první straně uvedeno v záhlaví, že se jedná o prodej podle §476 obchodního zákoníku, podle něhož by bylo možno prodat nejen aktiva, ale i pasiva (závazky), celý obsah smlouvy však vypovídá o úmyslu účastníků uzavřít smlouvu podle ustanovení §27a zákona o konkursu a vyrovnání, které převod závazků vylučuje", že nebyla splněna soudem stanovená podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru ["konkursní soud" ve svém usnesení ze dne 2.7.2002 dal správkyni konkursní podstaty souhlas s prodejem věcí ("věcí uvedených na listech soudního spisu čl. 1193-1210", tj. věcí, které tvoří podnik úpadce Báňské stavby Most, a.s.), nedal však souhlas s prodejem celého podniku], a že správkyně konkursní podstaty podnik úpadce "prodala již na první pohled výrazně pod cenou". Pro "určení platnosti či neplatnosti veřejné dražby" bylo podle soudu prvního stupně rozhodující posouzení obvyklé (běžné) míry opatrnosti dražebníka, který si měl zajistit "výpis z obchodního rejstříku nejen pro navrhovatele dražby, ale i pro jeho právního předchůdce, dále vybrané části konkursního spisu, zejména části předcházející uzavření smlouvy, v nichž společnost HUDSON a.s. prokazovala svou solventnost", a, kdyby tak učinil, "musel by rozpoznat na první pohled podezřelé okolnosti a rychlost, která vedla k uzavření smlouvy o prodeji podniku", a zjistil by, že "smlouvu nemůže považovat za platnou" [v části K smlouvy nazvané "O přechodu některých závazků podniku" by měl zejména zjistit absenci všech převáděných závazků, tak, jak je upraveno v čl. XXII v části K, kde je uvedeno v bodu 2), že "Předmětem smlouvy je přechod některých závazků k třetím osobám, především pak věcná břemena k pozemkům, tak, jak je uvedeno v příloze č. I této smlouvy" a chybějící přesná specifikace všech závazků, věcných břemen činí neplatnou celou smlouvu; při posouzení obsahu smlouvy pak lze jednoznačně dospět k závěru, že smlouvou je prodáván podnik podle §27a zákona o konkursu a vyrovnání a nikoli podle §476 obchodního zákoníku (kterou by bylo lze převést aktiva i pasiva), a k závěru neoddělitelnosti části K, popř. pouze bodu 2) smlouvy], že navrhovateli chybí právní titul a že dražbu tedy nelze provést. Soud prvního stupně zopakoval, že, nenabyl-li kupující HUDSON a.s. vlastnictví k nemovitostem uvedenou smlouvou ani jinak později, nebyl jejich vlastníkem a jako jejich nevlastník je nemohl platně převádět na třetí osoby; žalovaní vlastnictví k nemovitostem nenabyli a ochrana, kterou poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastníku nemovitosti "účinně uplatňovat své absolutní právo". Soud prvního stupně uzavřel, že veřejnou dobrovolnou dražbu uskutečněnou dne 13.12.2002 nepokládá za dražbu ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), příklep udělený společnosti ALTAMEX a.s. proto nebyl příklepem podle ustanovení §23 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) s důsledky přechodu vlastnictví uhrazením ceny udělení příklepu a "k zamezení jeho důsledků proto nebylo třeba (ostatně ze strany skutečného vlastníka v rámci zákona ani možno) domáhat se určení neplatnosti dražby".
K odvolání žalované 1) Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27.3.2014 č.j. 9 Co 11/2014-637 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ve vztahu k žalované 1) o určení, že úpadce Báňské stavby Most, a.s. je "vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 624 v katastrálním území K. u M. u Katastrálního úřadu pro Ústecký Kraj, katastrální pracoviště Most a to stavební parcely č. 488 o výměře 513 m 2 , stavební parcely č. 489 o výměře 4573 m 2 , stavební parcely č. 490 o výměře 263 m 2 , stavební parcely č. 491 o výměře 81 m 2 , stavební parcely č. 492 o výměře 177 m 2 , stavební parcely č. 493 o výměře 1325 m 2 , stavební parcely č. 496 o výměře 115 m 2 , stavební parcely č. 551 o výměře 23336 m 2 , stavební parcely č. 552 o výměře 175 m 2 , stavební parcely č. 581 o výměře 711 m 2 , stavební parcely č. 610 o výměře 490 m 2 , stavební parcely č. 612 o výměře 477 m 2 , stavební parcely č. 627 o výměře 10 m 2 , stavební parcely č. 642 o výměře 97 m 2 , stavební parcely č. 643 o výměře 1092 m 2 , stavební parcely č. 644 o výměře 204 m 2 , stavební parcely č. 645 o výměře 763 m 2 , stavební parcely č. 701 o výměře 130 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/64 o výměře 82327 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/65 o výměře 3598 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/66 o výměře 1283 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/67 o výměře 4387 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/68 o výměře 670 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/69 o výměře 2593 m 2 , pozemkové parcely č. 1082/70 o výměře 796 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/1 o výměře 2365 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/5 o výměře 360 m 2 , pozemkové parcely č. 1800/8 o výměře 275 m 2 a dále budov bez čp./č.e. na stavebních parcelách č. 645, 488, 489, 490, 491, 492, 493, 496, 551, 552, 581, 610, 612, 643, 644, 701"], ve výroku, kterým se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované 1), a ve výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované 1) zaplatit státu - Okresnímu soudu v Mostě na soudním poplatku 3.000,-Kč); současně rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.063,- Kč. Ohledně naléhavého právního zájmu na žalobkyní požadovaném určení odvolací soud uvedl, že žalobkyně sice mohla "z důvodu neplatnosti převodu nemovitostí" věci opětovně zapsat do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty i bez soudního rozhodnutí, že však žalovaná 1) "sporné pozemky fakticky užívá a na těchto pozemcích (podle svých tvrzení) investuje značné částky", že "význam podané žaloby se neomezuje jen na dosažení podkladu pro následné zpeněžení sporných pozemků," neboť "určením vlastnického práva úpadce se vytvoří pevný právní základ pro posouzení právních vztahů účastníků sporu rovněž v otázkách faktického užívání pozemků a v otázkách souvisejících, a to jak do minulosti, tak do budoucna", a že "rozhodnutím ve věci se předejde případným dalším žalobám ohledně nároků souvisejících s minulým či budoucím užíváním sporných pozemků žalovanou 1)", a uzavřel, že "za situace, kdy řízení trvá již téměř deset let (a konkurs sám téměř třináct let), by dovození nedostatku naléhavého právního zájmu bylo nanejvýš formalistické". Při posouzení otázky, zda byla při dokládání vlastnictví navrhovatele k předmětu dražby zachována při veřejné dobrovolné dražbě ze dne 13.12.2002 běžná (obvyklá) opatrnost dražebníka, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, odvolací soud vycházel z toho, že dražebník je "profesionál, který musí mít velmi dobré povědomí o právní úpravě a judikatuře vztahující se k problematice dražeb, jakož i o problematice právních vztahů k nemovitostem a jejich převodům", a že se dražebník proto "nemohl spokojit s doložením stavu zápisu v katastru nemovitostí, neboť mu musela být známa ustálená judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž důvěra v údaje uvedené v katastru nemovitostí není bezbřehá a nemůže nabývat takové intenzity, že by byla bez dalšího způsobilá založit vlastnické právo k nemovitostem, jestliže nebylo prokázáno splnění nezbytných podmínek pro nabytí vlastnického práva"; i když dražebník nemusí zjišťovat majetkové poměry (solventnost) navrhovatele veřejné dražby nebo zkoumat celý konkursní spis, když z konkursního spisu měl pro doložení vlastnického práva navrhovatele veřejné dobrovolné dražby význam pouze souhlas konkursního soudu s uzavřením smlouvy o prodeji podniku, měli v rámci běžné (obvyklé) opatrnosti "licitátor a zejména dražebník" při naplňování požadavku prokázání vlastnictví nabyvatele veřejné dražby ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) postupovat "nanejvýš zodpovědně" se "znalostí tehdejší právní úpravy i rozhodovací praxe" a, kdyby znalostí právní úpravy a rozhodovací praxe sami nedisponovali či disponovali jen v omezeném rozsahu, byla jejich povinnost (povinnost dražebníka) "obrátit se na odborníka". Vzhledem k tomu, že nabývacím titulem, jímž navrhovatelka veřejné dražby prokazovala svůj "právní titul o nabytí vlastnictví předmětných nemovitostí", byla smlouva o prodeji podniku, která byla pro rozpor jejího obsahu s ustanovením §27a zákona o konkursu a vyrovnání "absolutně neplatná jako celek", a že důvody neplatnosti smlouvy o prodeji podniku byly seznatelné "již z jejího textu" (z úvodních ustanovení smlouvy), je zřejmé, že při dodržení běžné opatrnosti měl dražebník neplatnost nabývacího titulu zjistit a že tedy jednání uskutečněné dne 13.12.2002 nebylo veřejnou dražbou dobrovolnou ve smyslu ustanovení zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud současně zpochybnil námitku žalované 1) o tom, že předmětné nemovitosti nabyla v dobré víře, když poukázal na to, že "v okamžiku uzavírání kupní smlouvy se společností ALTAMEX a.s. dne 9.3.2006 již probíhalo nynější řízení o určení vlastnického práva úpadce proti společnosti ALTAMEX a.s.", že "k uzavření kupní smlouvy došlo dokonce po vydání předběžného opatření, které převod zakazovalo", a žalovaná 1) "jako podnikatel a profesionál mohla informace o řízení týkajícím se nemovitostí u místně příslušného soudu nepochybně zjistit dotazem (pokud se uvedenou skutečnost nedozvěděla přímo od prodávající)" a "s ohledem na povahu areálu muselo být žalované 1) zřejmé, že kupovaný rozsáhlý areál je areálem podniku Báňské stavby Most, a.s., a veřejně známé byly pochybnosti o zákonnosti konkursu na majetek úpadce a legality zpeněžování majetku v rámci uvedeného konkursu", a "s ohledem na angažmá soudce Jiřího Berky v konkursu úpadce pak šlo již tehdy o veřejně sledované téma (sdělovací prostředky pravidelně informovaly o řízení v příslušné trestní věci)". Další námitky žalované 1) odvolací soud odmítl s odůvodněním, že "nerespektování zákonného požadavku ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách nemůže překlenout ani existence osvědčujícího notářského zápisu, ani schválit katastr nemovitostí, neboť přezkum v rejstříkovém řízení v rámci záznamového řízení na katastru nemovitostí se netýká posouzení platnosti předkládaných dokumentů, ani zjištění kontroly o tom, že nebyly zjištěny nedostatky při veřejné dražbě konané dne 13.12.2002, která byla provedena Ministerstvem pro místní rozvoj, neboť takové posouzení ministerstvem nemůže být ani rozhodné pro posouzení navrhovatelem dražebníku předloženého nabývacího titulu z hlediska obvyklé opatrnosti dražebníka".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání. Namítá, že žalobkyně neměla naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť určovací žaloba "není nejvhodnějším institutem o reparaci práv správce konkursní podstaty, když této reparaci svědčí jako způsob vhodnější institut zahrnutí nemovitosti do soupisu konkursní postaty úpadce, pokud pro opětovný soupis vznikl nový důvod". Otázku obvyklé (běžné) opatrnosti dražebníka při uzavírání smlouvy o provedení dražby je třeba podle názoru žalované 1) zkoumat "z hlediska skutkových zjištění, znalosti praxe a stejně tak i z hlediska zvyklostí v příslušném oboru činnosti" a požadavek dražebníkovy běžné opatrnosti nemůže být "zaměňován s přepjatou úzkostlivostí, kdyby dražebník měl zjišťovat veškerá myslitelná i hypotetická rizika". Žalovaná 1) dále namítala, že neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze vyslovit jen na základě žaloby podané v prekluzivní lhůtě podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že otázku neplatnosti veřejné dražby nelze posuzovat jako otázku předběžnou, a vytýká soudům, že se veřejnou dobrovolnou dražbou ze dne 13.12.2002 zabývaly, i když žaloba o určení její neplatnosti "nebyla podána před uplynutím prekluzivní lhůty či dokonce nebyla podána vůbec". Podle žalované 1) veřejná dobrovolná dražba uskutečněná dne 13.12.2002 netrpěla takovými vadami, které by tvořily kvalifikovaný podklad k závěru o nikoli neplatnosti, ale "neexistenci veřejné dobrovolné dražby, jakožto právního důvodu k přechodu vlastnictví k nemovitostem", a "judikát Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010" soudy aplikovaly "přepjatě formalisticky". Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se mění rozsudek soudu prvního stupně a žaloba se ve vztahu k žalované 1) v plném rozsahu zamítá, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a "věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení".
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované 1) odmítl, popřípadě zamítl. Uvedla, že rozsudky soudů obou stupňů považuje za věcně správné a že právní názory v nich vyjádřené "považuje vzhledem ke konkrétním okolnostem případu za případné a odpovídající i spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami". Podle judikatury soudů, z níž žalobkyně v době po podání žaloby vycházela, nebylo možné provést "druhý zápis" téhož majetku do konkursní podstaty téhož úpadce a Nejvyšší soud rozhodující i v dalších sporech žalobce vycházejících ze stejného skutkového základu v žádném případě nedospěl k závěru, že by žalobce neměl naléhavý právní zájem na "vydání určovacího rozsudku". K posouzení otázky nabytí vlastnického práva ve veřejné dobrovolné dražbě žalobkyně uvedla, že za situace, kdy způsob vedení zápisů v katastru nemovitostí "skutečně nezaručoval dostatečnou právní jistotu a tato skutečnost byla již dlouhodobě veřejně známá", byl zcela oprávněný požadavek, aby "zejména osoby, které se profesionálním způsobem zabývaly převody a přechody nemovitostí, věnovaly otázce vlastnictví zvýšenou pozornost, a to alespoň v rozsahu, který jim byl zákonem umožněn a který byl pro ně bez jakýchkoliv obtíží dostupný"; "zejména dražebníci jako osoby poskytující zvláštním zákonem upravené služby se tak měli stát garantem řádně poskytnuté služby jak pro navrhovatele dražby, tak pro vydražitele".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, že nebylo možné přihlédnout k podání ze dne 21.1.2015, jestliže jím žalovaná 1) změnila dovolací důvody až po uplynutí lhůty k dovolání, a že dovolání žalované 1) je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudu významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda dražebník IKAMA REAL CZ s.r.o. se sídlem v Praze 6, Na Čihadle 17, IČO 26187230 (vymazaný po skončení likvidace z veřejného rejstříku dne 7.11.2014) zachoval při veřejné dobrovolné dražbě, kterou provedl dne 13.12.2002 na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s., při níž navrhovatelka dražby prokazovala své vlastnictví smlouvou o prodeji podniku, uzavřenou dne 9.7.2002 s (tehdejší) správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. advokátkou JUDr. Martou Čihákovou, běžnou (obvyklou) opatrnost při zjišťování vlastnického práva navrhovatelky dražby. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované 1) je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, při níž byly (měly být) vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 13.12.2002 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§17 odst.1 a 4 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména §20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dobrovolné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (srov. §27 zákona o veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. tehdy platná ustanovení §7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a §36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné ze znění ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení §132 odst.1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů) jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby spojeno nabytí vlastnictví nebo jiného práva (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 2690/2006, který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, který byl uveřejněn pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu, i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, a jeho výsledek nepožívá právní ochrany (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou dobrovolnou dražbu.
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012 sp. zn. 21 Cdo 1770/2011).
V projednávané věci odvolací soud dospěl nejen k závěru, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je neplatným právním úkonem, ale i k přesvědčení, že z této smlouvy byla její neplatnost "na první pohled (při obvyklé opatrnosti) zcela evidentní a při obvyklé (běžné) opatrnosti snadno seznatelná", neboť předmětem prodeje měla být kromě aktiv podniku v rozporu s ustanovením §27a zákona o konkursu a vyrovnání také jeho pasiva, správkyně konkursní podstaty advokátka JUDr. Marta Čiháková vystupovala ve smlouvě jako prodávající, ačkoliv předmět prodeje patřil úpadci, a nebyla splněna soudem stanovená podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru, když konkursním soudem byl dán souhlas pouze pro prodej věcí, nikoliv však celého podniku.
Je-li předmětem dražby nemovitost, dražebník zachová při uzavření smlouvy o provedení veřejné dobrovolné dražby běžnou (obvyklou) opatrnost vždy, jestliže se (z předložených nebo jinak opatřených listin) přesvědčí o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva navrhovatelem dražby (popřípadě též o právním vztahu navrhovatele dražby k předmětu dražby významném podle ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách, není-li navrhovatel dražby vlastníkem předmětu dražby) a jestliže nemá - s ohledem na okolnosti a povahu případu - důvod pochybovat o tom, že navrhovatel je skutečně vlastníkem nemovitosti (popřípadě že vskutku má právní vztah významný z hlediska ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách, není-li navrhovatel dražby vlastníkem předmětu dražby); významné v tomto směru není jen subjektivní (osobní) přesvědčení dražebníka, ale rozhodující jsou především objektivní okolnosti. Dokládá-li se vlastnictví (vztah významný podle ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách) k předmětu dražby pravomocným rozhodnutím, musí jím být (ve výroku rozhodnutí) určeno nebo alespoň z něho bez pochybností vyplývat.
Bylo-li v projednávané věci - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů - vlastnictví navrhovatele dražby obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. k předmětným nemovitostem doloženo výpisem z katastru nemovitostí a smlouvou o prodeji podniku ze dne 9.7.2002, jejíž "integrální součástí" byly (mimo jiné) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 K 58/2001-1211 a zápis z jednání věřitelského výboru, nezachoval dražebník IKAMA REAL CZ s.r.o. běžnou (obvyklou) opatrnost při zjišťování vlastnického práva navrhovatele dražby tehdy, měl-li důvod (objektivně vzato) pochybovat o tom, že obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. tvrzené vlastnické právo skutečně svědčí. S názorem odvolacího soudu, podle kterého byla ze smlouvy o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 její neplatnost "na první pohled (při obvyklé opatrnosti) zcela evidentní a při obvyklé (běžné) opatrnosti snadno seznatelná", dovolací soud nesouhlasí.
Odvolací soud správně uvedl, že předmětem zpeněžení "jedinou smlouvou" podle ustanovení §27a zákona o konkursu a vyrovnání mohou být jen "věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží provozování podniku", tedy - řečeno jinak a poněkud "zjednodušeně" - pouze "aktiva podniku", a že ustanovení §476 a násl. obchodního zákoníku se pro tuto smlouvu použijí toliko "přiměřeně". Odvolací soud současně dovodil, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 měla být na kupujícího (obchodní společnost HUDSON a.s.) převedena také "pasiva podniku", aniž by vzal náležité v úvahu, že podle této smlouvy se (pro "účely smlouvy") "pasivy rozumí pasiva, ke kterým je kupující zavázán" podle ustanovení §27 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání (a další text v závorce uvádějící, co tato pasiva tvoří "především", je v kopiích smlouvy založených ve spise nečitelný), a že tedy smlouvou (nepochybně) neměly být na kupujícího převedeny závazky úpadce související s jeho podnikem. Advokátka JUDr. Marta Čiháková je ve smlouvě o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 opravdu označena jako "prodávající"; vzhledem k tomu, že ve smlouvě vystupuje jako správkyně konkursní podstaty úpadce a že ke zpeněžení majetku úpadce "jedinou smlouvou" podle ustanovení §27a zákona o konkursu a vyrovnání je (jak je nepochybné již z jeho znění) legitimován správce konkursní podstaty, nepředstavuje tato okolnost neurčitost, nesrozumitelnost nebo jinou vadu smlouvy. Dovozuje-li odvolací soud, že "konkursní soud" dal v usnesení ze dne 2.7.2002 č.j. 45 K 58/2001-1211 souhlas "k prodeji věcí, nikoliv celého podniku", pak takový závěr z usnesení "konkursního soudu" ve skutečnosti nevyplývá, protože konkursní soud udělil souhlas k prodeji "věcí, které tvoří podnik úpadce Báňské stavby Most, a.s.". Ze žádného z odvolacím soudem uvažovaného důvodu tedy nemohlo být "na první pohled zcela evidentní" a dražebníku "snadno seznatelné", že by smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 byla neplatným právním úkonem.
Uvedené samozřejmě nelze vykládat tak, že by žaloba nemohla být důvodná. Kdyby vyšlo najevo, že smyslem (účelem) jednání dražebníka nebyl převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž by vlastnictví přešlo příklepem licitátora na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by takový přechod vlastnictví pouze předstíral, tedy kdyby účelem jednání dražebníka a licitátora mělo být zajištění originárního nabytí vlastnictví k nemovitostem, aniž by se tak stalo veřejnou dobrovolnou dražbou, nebylo by možné takové jednání považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu a výsledek takového jednání by nepožíval - i když nebyl pravomocným soudním rozhodnutí určen jako neplatný - právní ochrany.
Názor dovolatelky, podle kterého žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, není správný. I kdyby žalobkyně mohla předmětné nemovitosti zahrnout do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce, aniž by tomu (nutně) muselo předcházet určení vlastnického práva úpadce v rozhodnutí soudu, lze v projednávané věci – za přihlédnutí k povaze věci a ke všem okolnostem případu - výjimečně dovodit, že požadované určení vytvoří v právních vztazích úpadce a nabyvatelů jeho (původního) majetku pevný základ pro řešení případných dalších vzájemných sporů a že tedy žalobkyně má na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. naléhavý právní zájem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný (v souladu se zákonem); protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí [ve výrocích týkajících se žalované 1)] a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mostě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu