ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2511.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2511/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 650/23, proti žalovaným Českým aeroliniím, a.s. se sídlem v Praze 6, Jana Kašpara č. 1069/1, IČO 457 95 908, zastoupených Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 126/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2015 č. j. 23 Co 14/2015-269, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku městského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, se odmítá .
II. Rozsudek městského soudu se ve výrocích o náhradě nákladů řízení mění takto:
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.8.2014 č.j. 19 C 126/2011-229 se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 27.588,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Vepřeka, advokáta se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 18.876,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Vepřeka, advokáta se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.2.2015 č. j. 23 Co 14/2015-269 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť názor odvolacího soudu, že v posuzované věci byla nadbytečnost zaměstnance – žalobce v příčinné souvislosti s přijatou organizační změnou, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2005, pod č. 54; k otázce výběru nadbytečného zaměstnance např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy roč. 1999, č. 11 s. 374 a v téměř totožné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2014 sp. zn. 21 Cdo 1030/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 2591/14).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce ve věci samé podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení odvolací soud dostatečně neuvážil, že výše odměny má být podle zákona určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení §6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (srov. §151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Je sice pravdou, že podzákonná norma – vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazba odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Za tohoto stavu ale měl odvolací soud určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá sazba ve výši 15.000,- Kč jak pro řízení před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci v každém stupni náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) za 26 úkonů v řízení před soudem prvního stupně (tj. 7.800,- Kč.) a za dva úkony v řízení odvolacím (tj. 600 Kč.).
Vzhledem k tomu, že advokát Mgr. Michal Vepřek osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za prvostupňového a odvolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.788,- Kč a 3.276,- Kč.
Protože odvolací soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení správně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 27.588,- Kč a na náhradě nákladů řízení odvolacího 18.876,- Kč [§243d písm. b) o.s.ř.]. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť vzájemný poměr účelně vynaložených nákladů řízení stanovených s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem, které by příslušely žalobci vzhledem k jeho částečnému úspěchu s dovoláním do akcesorických výroků o nákladech řízení, a které by naopak příslušely žalované vzhledem odmítnutí dovolání žalobce ve věci samé, je přibližně stejný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. září 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu