ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2652.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2652/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce Ing. R. K. , zastoupeného JUDr. Ivo Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 121/11, proti žalovanému ARGONA, a. s. se sídlem v Boskovicích, U Templu č. 378/8, IČO: 26313049, zastoupenému JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně - městě, náměstí Svobody č. 77/12, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 959/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2014 č. j. 49 Co 7/2014-327, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014 č. j. 49 Co 7/2014-327 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [takovým vymezením není sdělení dovolatele, že podle jeho přesvědčení „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem, jako právní otázka, posouzena jinak, než učinil odvolací soud“, aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení §237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)] a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (podstatou námitek dovolatele je jeho nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že se dopustil jednání, která mu byla v okamžitém zrušení pracovního poměru vytknuta „pod body 5. až 9.“, a že tím, že žalovanému jako svému zaměstnavateli k vyúčtování pracovní cesty vědomě předložil účetní doklady obsahující nesprávné údaje o výši ceny za ubytování, se dopustil útoku na majetek zaměstnavatele, neboť se pokusil na jeho úkor získat náhradu výdajů za ubytování, které nevynaložil), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu