ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2672.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2672/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po P. S. , zemřelém dne 11. listopadu 2012, za účasti a) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, Územního pracoviště v Českých Budějovicích, Prokišova č. 1202/5, b) H. D. , c) P. D. , d) Hypoteční banky, a.s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 13584324, e) Citibank Europe plc se sídlem v Dublinu, North Wall Quay č. 1, Irsko, Citibank Europe plc, organizační složky se sídlem v Praze 5, Bucharova č. 2641/14, IČO 28198131, f) Československé obchodní banky, a.s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 00001350, zastoupené JUDr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vinohradská č. 3330/220a, a g) E.ON Energie, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, F.A.Gerstnera č. 2151/6, IČO 26078201, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 D 1863/2012, o dovolání účastnice a) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. ledna 2014 č.j. 7 Co 181/2014-213, takto:
Usnesení krajského soudu se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. prosince 2013 č.j. 16 D 1863/2012-195 se mění tak, že se účastnice a) neustanovuje správcem části dědictví po zůstaviteli P. S., zemřelém dne 11. listopadu 2012.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po P. S., zemřelém dne 11.11.2012, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.11.2012 č.j. 16 D 1863/2012-3. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Eva Ivicová Brejchová, notářka v Českých Budějovicích (§38 občanského soudního řádu).
Okresní soud v Českých Budějovicích - poté, co zjistil, že zůstavitel nezanechal závěť, že dědici zůstavitele ze zákona dědictví odmítli, že neznámá dědička zůstavitele se na výzvu soudu nepřihlásila a že proto má dědictví připadnout státu podle ustanovení §462 občanského zákoníku, a co provedl soupis aktiv a pasiv dědictví - usnesením ze dne 3.10.2013 č.j. 16 D 1863/2012-130 určil obvyklou cenu majetku zůstavitele ve výši 1.288.898,- Kč, výši jeho dluhů částkou 1.619.214,- Kč a předlužení dědictví ve výši 330.316,- Kč; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 4.10.2013.
Na návrh účastnice a) poté Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31.10.2013 č.j. 16 D 1863/2012-141 nařídil likvidaci dědictví a vyzval věřitele zůstavitele, aby "nejpozději do 10.12.2013 oznámili své pohledávky za zůstavitelem" s upozorněním, že "pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou"; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 22.11.2013.
Okresní soud v Českých Budějovicích dále usnesením ze dne 9.12.2013 č.j. 16 D 1863/2012-195 ustanovil účastnici a) správcem části dědictví, a to nemovitostí a movitých věci v usnesení blíže označených. Dospěl k závěru, že je "nutné v průběhu likvidace zajistit řádnou správu a ochranu zůstavitelova majetku před znehodnocením" a že proto ustanovil podle ustanovení §175f odst.1 a 2 občanského soudního řádu správcem dědictví stát, jemuž "připadá dědictví jako odúmrť", který "s tímto postupem vyslovil předběžný souhlas" a který "má pro výkon této funkce nejlepší předpoklady".
K odvolání účastnice a) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27.1.2014 č.j. 7 Co 181/2014-213 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9.12.2013 č.j. 16 D 1863/2012-195. Dospěl k závěru, že státu má připadnout dědictví podle ustanovení §462 občanského zákoníku, neboť dědictví nemůže nabýt žádný dědic, a že je proto "zcela legitimní" ustanovit správcem dědictví (jeho části) podle ustanovení §480b odst.1 věty třetí občanského zákoníku a §175f odst.2 věty čtvrté občanského soudního řádu stát. Námitku účastnice a), že nesouhlasí se svým ustanovením správcem části dědictví, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že souhlas s ustanovením správcem dědictví se vyžaduje jen při postupu podle ustanovení §480b odst.1 věty první občanského zákoníku a podle ustanovení §175f odst.2 věty první a druhé občanského soudního řádu, má-li být správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba. Odvolací soud nesouhlasil ani s názorem účastnice a), podle kterého po nařízení likvidace dědictví již nemůže připadnout majetek zůstavitele státu jako tzv. odúmrť; poukázal přitom na ustanovení §175u odst.2 občanského soudního řádu, podle něhož soud rozhodne, že státu připadá majetek zůstavitele, který se nepodařilo zpeněžit, a dovodil, že "jde o obdobu" ustanovení §462 občanského zákoníku a že tedy "ani v této procesní situaci nelze podmiňovat ustanovení státu správcem dědictví jeho předchozím souhlasem".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala účastnice a) dovolání. Namítá, že "nevyslovila předběžný souhlas s výkonem funkce správce dědictví" a že ustanovení §175u odst.2 občanského soudního řádu není "obdobou" ustanovení §462 občanského zákoníku. V důsledku nařízení likvidace dědictví stát není "v postavení dědice ve smyslu ustanovení §462 občanského zákoníku" a správcem dědictví by mohl být (jako právnická osoba) ustanoven, jen kdyby s tím vyslovil souhlas. Účastnice a) navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda lze po nařízení likvidace dědictví ustanovit stát správcem (části) dědictví, ačkoliv s tím nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo v projednávané věci pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání účastnice a) je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s přihlédnutím k tomu, že zůstavitel zemřel dne 11.11.2012 - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák.") a podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013.
Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů (§461 odst. 1 obč. zák.). Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§462 obč. zák.). Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů; soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům (§471 odst. 1 obč. zák.). Projednání dědictví je skončeno usnesením o dědictví, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici [§481 obč. zák., §175q odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo kterým byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví [§482 obč. zák., §175q odst. 1 písm. c) o.s.ř.], nebo kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů dědicům, jejichž dědické právo bylo prokázáno, nedošlo-li mezi dědici k dohodě [§483 obč. zák., §175q odst. 1 písm. d) o.s.ř.], nebo kterým bylo potvrzeno, že dědictví, které nenabyl žádný z dědiců, připadlo státu [§462 obč. zák., §175q odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo kterým byla schválena dohoda o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů [§471 odst. 1 obč. zák., §175p o.s.ř., §175q odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Je-li dědictví předluženo a nedošlo-li k dohodě o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, lze nařídit likvidaci dědictví. Likvidaci dědictví může soud nařídit také tehdy, navrhne-li ji stát za podmínek uvedených v ustanovení §472 odst.2 obč. zák. (§175t o.s.ř.).
Nařízení likvidace dědictví má za následek, že soud učiní opatření, aby veškerý majetek, o němž se podařilo zjistit, že patřil zůstaviteli, byl zpeněžen (srov. §175u odst.1 o.s.ř.), a aby výtěžek získaný zpeněžením zůstavitelova majetku byl rozvržen mezi věřitele, kteří mají právo alespoň na částečné uspokojení svých pohledávek za zůstavitelem z rozdělované podstaty (srov. §175v o.s.ř.). O majetku zůstavitele, který se nepodařilo zpeněžit, soud rozhodne, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (srov. §175u odst.2 o.s.ř.); vlastnické právo k tomuto majetku stát nezískává z titulu dědického práva (universální sukcesí), ale na základě "rozhodnutí státního orgánu" ve smyslu ustanovení §132 obč. zák., a jeho hodnota se nezapočítává ani na úhradu pohledávky, kterou by (případně) stát měl za zůstavitelem a kterou by uplatňoval při likvidaci dědictví.
Byla-li pravomocně nařízena likvidace dědictví, nelze již postupovat - jak se uvádí v ustanovení §175t odst.3 o.s.ř. - podle ustanovení §175p až 175s o.s.ř. Vyplývá z toho (mimo jiné), že po právní moci usnesení o nařízení likvidace dědictví již není možné vydat usnesení o dědictví, kterým by bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici nebo kterým by bylo potvrzeno, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nebo kterým by byla schválena dohoda o vypořádání dědictví nebo dohoda o přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů anebo kterým by bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě (srov. §175p a §175q odst.1 o.s.ř.), i kdyby vyšlo najevo, že dědictví není (a nikdy nebylo) předlužené nebo že nebyly splněny jiné předpoklady pro nařízení likvidace dědictví. Po právní moci usnesení o nařízení likvidace dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo možné mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem, i kdyby některým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví, a je vyloučeno též to, aby dědictví nebo jeho část připadly státu jako tzv. odúmrť. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohledávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno (srov. §94 odst.1 větu první o.s.ř.); to platí samozřejmě také o účastenství státu.
Vyžaduje-li to obecný zájem nebo důležitý zájem účastníků, může soud v řízení o dědictví ustanovit usnesením i bez návrhu správce dědictví (srov. §480a odst.1 obč. zák. a 175f odst.1 o.s.ř.). Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba, která se svým ustanovením do funkce souhlasí; správce dědictví soud ustanoví zejména z okruhu dědiců nebo z okruhu osob blízkých zůstaviteli, správcem dědictví může být ustanoven i notář, který v dědickém řízení není soudním komisařem, a, je-li předmětem dědění podnik nebo nemovitost, osoba, která má zkušenost s vedením podniku nebo se správou nemovitosti (srov. §480b odst.1 větu první a druhou obč. zák. a §175f odst.2 větu první, druhou a třetí o.s.ř.).
V případě, že má dědictví připadnout státu podle ustanovení §462 obč. zák. (jako tzv. odúmrť), může být - jak vyplývá z ustanovení §480 odst.1 věty třetí obč. zák. a §175f odst.2 věty čtvrté o.s.ř. - ustanoven správcem dědictví také stát. Dědictví má připadnout státu podle ustanovení §462 obč. zák. tehdy, je-li nepochybné, že je nemůže nabýt žádný dědic (ze závěti nebo ze zákona), a jestliže je proto důvodný předpoklad, že soud potvrdí státu usnesením o dědictví vydaným podle ustanovení §175q odst.1 písm.b) o.s.ř. připadnutí dědictví po zůstaviteli; s přihlédnutím k tomuto předpokladu se ani nevyžaduje, aby stát souhlasil se svým ustanovením do funkce správce dědictví. Nemá-li však dědictví připadnout státu podle ustanovení §462 obč. zák., může být stát ustanoven správcem dědictví při splnění stejných podmínek, jaké se vyžadují u právnické osoby, tedy jen jestliže s ustanovením správcem dědictví souhlasí.
Nařídí-li soud likvidaci dědictví, je - jak uvedeno již výše - vyloučeno, aby bylo (mohlo být) státu po právní moci usnesení potvrzeno, že mu připadlo dědictví podle ustanovení §462 obč. zák. Stát proto nemůže být v době po právní moci usnesení o nařízení likvidace dědictví ustanoven správcem dědictví (nebo jeho části), ledaže by se svým ustanovením do funkce souhlasil. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že státu připadá na základě pravomocného usnesení soudu (s účinky ke dni smrti zůstavitele) majetek, který se nepodařilo při likvidaci dědictví zpeněžit, neboť nejde o připadnutí dědictví z důvodu tzv. odúmrti, ale připadnutí "nezpeněžitelného" zůstavitelova majetku, jenž po skončení likvidace dědictví "nemůže zůstat bez vlastníka".
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Protože podle dosavadních výsledků řízení je možné o věci (o ustanovení státu správcem části dědictví) rozhodnout, Nejvyšší soud ČR podle ustanovení §243d písm.b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu a rozhodl, že se mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se účastnice a) neustanovuje správcem části dědictví po zůstaviteli.
Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci dědictví po P. S. nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu