ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2784.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 2784/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce JUDE - TRADE s. r. o. se sídlem v Dobré Vodě u Českých Budějovic, Potoční č. 53, IČO 25173332, zastoupeného JUDr. Janou Rejžkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Vodní č. 5178, proti žalovanému Dagmar Invest a. s. (dříve droPe Invest a. s.) se sídlem v Opavě-Jaktaři, Palhanecká č. 478/16, IČO 27724492, zastoupenému JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem v Blatnici pod Svatým Antonínkem č. 462, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 130/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. března 2014 č. j. 59 Co 382/2013-484, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 27. 4. 2007 mezi A. K., V. H., Z. P., J. Š. a MUDr. J. Š. jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím, kterou byl na žalovaného převeden dům postavený na pozemku p. č. st. 331, pozemek p. č. st. 331 a pozemek p. č. 677/2 (dříve pozemek ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr p. č. 682/2), vše v k. ú. L., je v rozsahu, ve kterém byl na žalovaného převeden spoluvlastnický podíl A. K. ve výši 14/36 ke všem uvedeným nemovitostem, vůči žalobci právně neúčinná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 5. 1998 poskytl A. K. půjčku ve výši 6.960.000,- Kč se sjednaným úrokem 10 % ročně z půjčené částky, že půjčka včetně úroků měla být uhrazena nejpozději do 10. 6. 1998, avšak že k jejímu vrácení dosud nedošlo, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 7 C 53/2001 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2011 sp. zn. 51 Co 117/2011 bylo A. K. uloženo zaplatit žalobci 6.000.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 11. 6. 1998 do zaplacení, že A. K. tuto povinnost dobrovolně nesplnila a že žalobce proto podal návrh na nařízení exekuce. Žalobce je přesvědčen o tom, že A. K. prodala spoluvlastnický podíl na nemovitosti „v úmyslu zbavit se svého jediného hodnotného majetku“ a že žalovaný o úmyslu A. K. zkrátit svého věřitele (žalobce) musel v okamžiku uzavření kupní smlouvy vědět, tedy že „ve smyslu ustanovení §42a odst. 2 občanského zákoníku dlužník učinil právní úkon směřující ke zkrácení věřitele, když tento jeho úmysl musel být druhé straně, která měla z tohoto právního úkonu prospěch, když na ni přešlo vlastnické právo ke shora popsané nemovitosti, znám“.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. 5. 2013 č. j. 35 C 130/2008-411 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 10.890,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Gazárka a České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně 10.187,- Kč. Vycházel ze zjištění, že žalobce má vykonatelnou pohledávku za A. K. ve výši 6.000.000,- Kč s příslušenstvím, že dne 27. 4. 2007 byla mezi A. K., V. H., Z. P., J. Š. a MUDr. J. Š. jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, kterou prodávající na žalovaného převedli dům č. p. 310 postavený na pozemku p. č. st. 331, pozemek p. č. st. 331 a pozemek ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr p. č. 682/2 (nyní pozemek p. č. 677/2), vše v k. ú. L., za kupní cenu 30.000.000,- Kč, že kupní cena, snížená o částku 1.100.000,- Kč za úhradu pohledávky podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 49 Nc 3939/2006-13, tedy částka 28.900.000,- Kč, byla před podpisem kupní smlouvy složena do advokátní úschovy JUDr. Ilony Chladové a že smluvní strany shodně konstatovaly, že složením do advokátní úschovy je kupní cena uhrazena. Poté, co učinil závěr, že uvedená kupní smlouva byla platným právním úkonem, se zabýval podmínkami odporovatelnosti právního úkonu, a dovodil, že odporovatelnými nemohou být nikdy tzv. ekvivalentní právní úkony, při kterých nedochází k objektivnímu zmenšení majetku dlužníka, a že z hlediska splnění podmínky objektivního zkrácení věřitelovy pohledávky je proto rozhodující, aby soud posoudil obecnou (obvyklou) cenu, kterou by bylo možné dosáhnout při prodeji nemovitostí v době uzavření odporované kupní smlouvy. Na základě zjištění, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni 2. 5. 2007 částku 20.000.000,- Kč, učiněného ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. Oldřicha Drahoše, a z výslechu tohoto znalce dospěl k závěru, že kupní cena zaplacená žalovaným byla vyšší než cena v daném místě a čase obvyklá, že se jedná o tzv. ekvivalentní právní úkon, v jehož důsledku se „majetková sféra A. K. nezmenšila“, a že proto nelze uzavřít, že došlo ke zkrácení věřitele. K návrhu žalobce na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem soud prvního stupně uvedl, že znalec Ing. Oldřich Drahoš „formuloval své závěry a jejich zdůvodnění naprosto přesvědčivě, aniž by vzbudil jakékoli pochybnosti“, a že „potřeba revizního znaleckého posudku, navrhovaného žalobcem, proto nevyvstala“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 5. 3. 2014 č. j. 59 Co 382/2013-484 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na základě zjištění, učiněných z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu Znalex s. r. o. ze dne 3. 12. 2013 č. 558/96/2013 k posouzení znaleckého posudku znalce Ing. Oldřicha Drahoše a z revizního znaleckého posudku téhož znaleckého ústavu ze dne 4. 12. 2013 č. 559/97/2013 ke stanovení tržní hodnoty předmětných nemovitostí k datu 2. 5. 2007, které v odvolacím řízení předložil žalobce a z nichž vyplývá, že znalecký posudek znalce Ing. Oldřicha Drahoše je nepřezkoumatelný, že znalec Ing. Oldřich Drahoš nedokázal stanovit obvyklou cenu předmětných nemovitostí a že jejich tržní hodnota ke dni 2. 5. 2007 je „na úrovni částky 37.331.000,- Kč“, odvolací soud dovodil, že nelze shledat správným skutkové zjištění soudu prvního stupně o obvyklé ceně předmětných nemovitostí k datu 2. 5. 2007, neboť z revizních znaleckých posudků jednoznačně vyplývá, že znalec Ing. Oldřich Drahoš při ocenění pochybil, a dospěl k jinému skutkovému závěru o obvyklé ceně předmětných nemovitostí k rozhodnému datu, a to ve výši 37.331.000,- Kč. Jelikož znalecký ústav své odborné závěry „vysvětlil úplným způsobem“, odvolací soud neshledal potřebu jejich doplnění či dalšího zpřesnění a vysvětlení a neprovedl výslech zpracovatelů znaleckých posudků, které obsahují „zákonem stanovené náležitosti“. Výslech znalce Ing. Oldřicha Drahoše shledal nadbytečným, a to „s ohledem na závěry plynoucí z revizního znaleckého posudku ve vztahu k použitým metodám a znalcem zvolenému způsobu určení obvyklé ceny předmětných nemovitostí nepřezkoumatelným odhadem“. V důsledku odlišného závěru o obvyklé ceně předmětných nemovitostí se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že sjednaná kupní cena za převod nemovitostí byla vyšší než jejich obvyklá cena v daném místě a čase a že se tedy jedná o tzv. ekvivalentní právní úkon, a uzavřel, že pro posouzení věci je za této situace významné i posouzení dalších předpokladů odporovatelnosti právního úkonu, jimiž se soud prvního stupně v důsledku jím přijatého závěru nezabýval, a rozhodnutí soudu prvního stupně zůstalo v důsledku toho neúplné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že o tom, že revizní znalecké posudky budou provedeny k důkazu, se dověděl až u jednání odvolacího soudu, na kterém byly přečteny některé pasáže z těchto posudků, že znalecký posudek Ing. Oldřicha Drahoše u jednání odvolacího soudu jako důkaz opakován nebyl, že odvolací soud žádným způsobem neprováděl konfrontaci odborných závěrů uvedených ve znaleckém posudku Ing. Oldřicha Drahoše a v revizních znaleckých posudcích („dokazování“ bylo zúženo jen na prosté čtení vybraných pasáží z revizních znaleckých posudků), že dovolatel tak byl procesním postupem odvolacího soudu postaven do situace, kdy se má vyjádřit k provedenému důkazu, aniž by alespoň v „minimálním časovém předstihu“ před jednáním obdržel revizní znalecký posudek a mohl se na jednání řádně připravit, a že nebyl odvolacím soudem poučen o svém právu „posoudit (ne)podjatost revizního znalce“. Vytýká odvolacímu soudu, že nevyslechl znalce Ing. Oldřicha Drahoše a revizního znalce (aby si učinil svůj úsudek o přesvědčivosti, jasnosti a úplnosti jednotlivých znaleckých závěrů) a že „zcela jednostranně a bez patřičného odůvodnění se ztotožnil s odbornými závěry plynoucími z revizních znaleckých posudků, aniž by v odůvodnění rozhodnutí osvětlil, proč tak učinil“. Dovolatel je toho názoru, že odvolací soud měl podle ustanovení §213 odst. 2 občanského soudního řádu zopakovat důkaz znaleckým posudkem Ing. Oldřicha Drahoše, neboť na základě revizních znaleckých posudků dospěl k jinému skutkovému závěru ohledně obvyklé ceny předmětných nemovitostí než soud prvního stupně, a rozpory mezi znaleckým posudkem Ing. Oldřicha Drahoše a revizními znaleckými posudky se měl pokusit odstranit výslechem obou znalců. Pokud by se tak nepodařilo rozpory odstranit, byl by na místě postup podle ustanovení §127 odst. 2 občanského soudního řádu, tedy přezkum jiným znalcem. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl pro nepřípustnost, případně zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a „nezakládá ani domněnku, že by ve vztahu k uvedenému napadenému rozsudku měla být řešena otázka právní jinak či snad dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena“. Zdůraznil, že žalovaný měl možnost se s revizními znaleckými posudky seznámit, neboť byl zástupkyní žalobce v dostatečném předstihu informován o založení těchto posudků do spisu a ani na základě této informace nenahlédl do soudního spisu, a sám tak rezignoval na možnost seznámit se se závěry uvedených znaleckých posudků, a u jednání odvolacího soudu ani nežádal o poskytnutí dodatečné lhůty k vyjádření ke znaleckým posudkům.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (kdy odvolací soud může upustit od výslechu znalce a spokojit se při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pouze s písemným posudkem znalce předloženým účastníkem v odvolacím řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.
Podle ustanovení §127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Podle ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
Podle ustanovení §127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
Každý znalecký posudek (ústní nebo vypracovaný písemně) musí obsahovat nález (popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, a souhrn skutečností, k nimž znalec při úkonu přihlížel), posudek v užším slova smyslu (výčet otázek, na které měl znalec odpovědět, a odpovědi na ně) a znaleckou doložku (označení seznamu, v němž znalec je zapsán, a oboru, v němž je oprávněn podávat posudek, a číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku) [srov. §13 odst. 2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů].
Ustanoví-li soud znalce, z uvedeného mimo jiné vyplývá, že znalce vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl (srov. §187 odst. 3 větu první, §191d odst. 3 větu druhou o. s. ř. a s účinností od 1. 1. 2014 srov. §38 odst. 1, §70 odst. 2 větu druhou zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a pouze v odůvodněných případech.
O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li - zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti - očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. též Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu „K uplatňování některých novelizovaných ustanovení občanského soudního řádu“ ze dne 16. 12. 1974 sp. zn. Plsf 2/74, které bylo uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, který byl uveřejněn pod č. 50 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Protože při provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení, který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, se postupuje – jak vyplývá z ustanovení §127a o. s. ř. - stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem, a to i v případě, že účastník řízení předložil znalecký posudek, kterým je přezkoumáván znalecký posudek jiného znalce (tzv. revizní znalecký posudek) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, který byl uveřejněn pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014], může soud upustit od výslechu znalce, který vypracoval znalecký posudek předložený účastníkem, za stejných podmínek, za jakých se může místo výslechu znalce ustanoveného soudem spokojit s jeho písemným posudkem.
V projednávané věci žalobce předložil v odvolacím řízení revizní znalecký posudek znaleckého ústavu Znalex s. r. o. ze dne 3. 12. 2013 č. 558/96/2013, v němž tento znalecký ústav dovodil, že znalecký posudek znalce Ing. Oldřicha Drahoše, ustanoveného soudem prvního stupně ke zjištění obvyklé ceny předmětných nemovitostí ke dni 2. 5. 2007, je nepřezkoumatelný, neboť jeho součástí nejsou podklady, které si znalec opatřil a z nichž vychází, že nelze přezkoumat, jak stanovil výslednou částku 20.000.000,- Kč, že ve věcné hodnotě znalec použil pro stanovení obvyklé ceny koeficient z „vyhláškového“ ocenění a že proto „závěrem nemůže být tržní hodnota“, že použil chybné porovnávané nemovitosti v porovnávací metodě a chybné nájemní hodnoty ve výnosové metodě, že „ve všech třech metodách vyvodil nesprávné závěry“, že mezi znalcem stanovenou výší ocenění v rámci jednotlivých metod a jeho celkovým závěrem o obvyklé ceně 20.000.000,- Kč „neexistuje příčinná souvislost (důsledkový vztah)“ a že znalec Ing. Oldřich Drahoš nedokázal stanovit obvyklou cenu předmětných nemovitostí, a revizní znalecký posudek znaleckého ústavu Znalex s. r. o. ze dne 4. 12. 2013 č. 559/97/2013, v němž znalecký ústav dospěl na základě metody tržního porovnání k závěru, že tržní hodnota předmětných nemovitostí ke dni 2. 5. 2007 je „na úrovni“ 37.331.000,- Kč. Poté, co odvolací soud u jednání konaného dne 26. 2. 2014 k důkazu sdělil „podstatný“ obsah těchto revizních znaleckých posudků, žalovaný označil revizní znalecké posudky za účelové s tím, že „ani jeden z nich neporušil konzistentnost závěrů znaleckého posudku Ing. Oldřicha Drahoše a tento zásadním způsobem nezpochybňují“, a vyslovil nesouhlas se zařazením některých nemovitostí znaleckým ústavem do porovnávání pro účely zjištění tržní ceny předmětných nemovitostí za použití porovnávací metody; žalobce navrhl výslech znalce Ing. Oldřicha Drahoše, který by měl „znovu osvětlit své závěry“, a výslech jednoho ze zpracovatelů revizních znaleckých posudků Mgr. Ing. Luďka Carbola. Odvolací soud ve věci napadeným usnesením rozhodl, aniž by znalce (pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu) vyslechl; svůj postup v odůvodnění napadeného usnesení zdůvodnil tím, že znalecký ústav své odborné závěry „vysvětlil úplným způsobem“.
I když znalecké posudky znaleckého ústavu Znalex s. r. o. měly podle názoru odvolacího soudu všechny „formální náležitosti“, měl odvolací soud vzít v úvahu též to, že tyto znalecké posudky měly pro rozhodnutí ve věci zásadní (určující) význam, že jejich předmětem nebylo posouzení jen zcela jednoduchých skutečností, že závěry znaleckých posudků jsou v rozporu se závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Oldřicha Drahoše, že žalovaný proti nim vznesl výhrady a že žalobce navrhl výslech jednoho z jejich zpracovatelů. Vzhledem k těmto okolnostem nešlo v projednávané věci o odůvodněný případ, v němž by se soud mohl ve smyslu ustanovení §127 odst. 1 věty čtvrté o. s. ř. místo výslechu znalce (pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu) spokojit s jeho písemným posudkem.
V ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. se odvolacímu soudu ukládá povinnost zopakovat důkazy, na základě nichž soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, má-li odvolací soud za to, že je z nich možné dospět k jinému (odlišnému) skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. V projednávané věci soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni 2. 5. 2007 částku 20.000.000,- Kč, z písemného znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Oldřichem Drahošem a z výslechu tohoto znalce. Měl-li odvolací soud za to, že tento znalecký posudek by bylo možné – zejména s přihlédnutím k závěrům znaleckých posudků znaleckého ústavu Znalex s. r. o. předložených žalobcem v odvolacím řízení - hodnotit jinak, než jak jej hodnotil soud prvního stupně, a že proto uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně založené na znaleckém posudku znalce Ing. Oldřicha Drahoše zřejmě není správné, měl tento důkaz (včetně výslechu znalce) zopakovat. Jestliže tak neučinil, zatížil řízení před odvolacím soudem vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. srpna 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu