ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2949.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2949/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce O. Š. , zastoupeného Mgr. Tomášem Fialou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Italská č. 753/27, proti žalované Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a Střední uměleckoprůmyslové škole, se sídlem v Praze 3, Žižkovo náměstí č. 1300/1, IČO 613 88 025, zastoupené JUDr. Evženií Pichertovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 1300/48, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 57/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2014 č.j. 19 Co 250/2014-196, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Evženie Pichertové, advokátky se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 1300/48.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.10.2014 č.j. 19 Co 250/2014-196 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 11/99, s. 374 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura ročník 2004, pod č. 11, k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2004, pod č. 11, k otázce oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, že určité činnosti bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.6.2013 sp. zn. 21 Cdo 1573/2012, k otázce výkonu práce stejného druhu v dalším pracovněprávním vztahu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99 ke vztahu jednání sledujícího zákonem předpokládaný výsledek a jeho vedlejšího následku na straně dalšího účastníka právního vztahu) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, neboť namítá, že odvolací soud měl vyhovět návrhu na provedení důkazu tajně pořízenou nahrávkou J. N., když navíc, informaci, která měla být touto cestou získána, bylo lze stejně dobře získat při výslechu tohoto svědka při jednání, kterému byl žalobce osobně přítomen), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. září 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu