ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3127.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3127/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. B. , zastoupené JUDr. Ing. Janou Šrámkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Lidická č. 179/47, proti žalované Základní škole a Mateřské škole Lom, okres Most, příspěvkové organizaci se sídlem v Lomu, Vrchlického č. 372/30, IČO 70880298, zastoupené JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova č. 413, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 45 C 678/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2015, č. j. 11 Co 546/2014-80, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jany Šrámkové, advokátky se sídlem v Českých Budějovicích, Lidická č. 179/47.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2015, č. j. 11 Co 546/2014-80, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny otázky „oprávnění zřizovatele pověřit dočasně určitou osobu výkonem funkce statutárního zástupce a oprávnění pověřeného ředitele příspěvkové organizace ukládat podřízeným úkoly za situace, kdy došlo k současné rezignaci ředitele, tak jeho zástupce“, přehlíží, že řešení jí formulovaných otázek nebylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující).
V části dovolání, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění a polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení povinnosti žalobkyní přihlížel a jak tato hlediska hodnotil), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu