ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.348.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 348/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně M. V. , zastoupené JUDr. Milanem Miškovským, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, proti žalovanému F. Š. , zastoupenému Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 655/1, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 104/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. července 2013 č.j. 19 Co 1133/2013-234, takto:
I. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2013 č.j. 15 C 104/2011-194 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
II. Usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2013 č.j. 15 C 104/2011-249, usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2013 č.j. 16 D 1805/2010-88 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. října 2013 č.j. 16 D 1805/2010-92 se zrušují .
Odůvodnění:
V řízení o dědictví po Z. P., zemřelé dne 9.10.2010, Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8.3.2011 č.j. 16 D 1805/2010-53 uložil ve smyslu ustanovení §175k odst. 2 občanského soudního řádu žalobkyni, aby do 1 měsíce ode dne právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobu "na zjištění, že F. Š. není dědicem ze závěti". Vycházel přitom ze zjištění, že zůstavitelka ustanovila závětí ze dne 5.4.1995 dědicem svého veškerého majetku žalovaného a že žalobkyně jako dědička zůstavitelky ze zákona "zpochybnila platnost závěti, když namítla možnost jejího padělání".
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 23.3.2011 domáhala, aby bylo určeno, že zůstavitelka "vlastnoručně nepsala a nepodepsala závěť datovanou dnem 5.4.1995, podle níž byl dědicem zůstavitelky ustanoven žalovaný". Žalobu odůvodnila zejména tím, že "písmo, kterým je psána a podepsána uvedená závěť, není písmem" zůstavitelky, a že proto podala trestní oznámení z důvodu "podezření ze spáchání zločinu podvodu".
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27.5.2011 č.j. 15 C 104/2011-26 vydaným pro uznání žalovaného, které nastalo podle ustanovení §153a odst.3 občanského soudního řádu, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Miškovského. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25.8.2011 č.j. 19 Co 1609/2011-53 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává; dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání uvedené v ustanoveních §114b a 153a občanského soudního řádu.
Okresní soud v Českých Budějovicích - poté, co žalobkyně se souhlasem soudu změnila žalobu - rozsudkem ze dne 6.2.2013 č.j. 15 C 104/2011-194 určil, že žalobkyně je "jedinou dědičkou" po zůstavitelce, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 39.841,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Miškovského a že žalovaný je povinen zaplatit "státu náklady v plné výši, o nichž bude rozhodnuto samostatným usnesením". Poté, co žalobkyně předložila odborné vyjádření Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru kriminalistické techniky a expertíz, podle něhož zůstavitelka závěť ze dne 5.4.1995 "jednoznačně nevyhotovila", co žalovaný předložil vyjádření znalce Mgr. Aleše Čulíka, v němž byla správnost odborného vyjádření zpochybněna, co vyslechl Mgr. K. L., která uvedené odborné vyjádření Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje zpracovala, co provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Pavla Kokiše a co "zamítl návrh žalovaného na provedení revizního znaleckého posudku kriminalistickým ústavem", soud prvního stupně dospěl k závěru, že znalecký posudek Ing. Pavla Kokiše je "dostatečným důkazem, aby mohl ve věci rozhodnout". Ze znaleckého posudku vzal za prokázané, že "pisatelem textu předložené sporné závěti ze dne 5.4.1995 a podpisu na ní s nízkou pravděpodobností není zůstavitelka" a že "text předložené závěti a podpis na ní jsou s nízkou pravděpodobností velice kvalitními padělky vyhotovenými napodobením"; uvedené závěry vyplývají z "nespontánnosti při psaní závěti", když ve srovnávacích materiálech nebyla zjištěna "žádná nespontánnost". Soud prvního stupně uzavřel, že jedinou dědičkou po zůstavitelce je žalobkyně.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích - poté, co žalobkyně s jeho souhlasem opětovně změnila žalobu - rozsudkem ze dne 23.7.2013 č.j. 19 Co 1133/2013-234 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalovaný "není dědicem ze závěti" po zůstavitelce; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 28.588,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Miškovského. Odvolací soud zdůraznil, že závěry obsažené ve znaleckém posudku Ing. Pavla Kokiše jsou v souladu s odborným vyjádřením Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje a že znalec měl "doklady způsobilé pro to, aby mohl učinit závěr, byť s nízkou pravděpodobností, o tom, že pisatelem textu závěti a podpisu na ní není zůstavitelka a text závěti a podpis na ní jsou s nízkou pravděpodobností velice kvalitními padělky vyhotovenými napodobením". Podmínky pro vypracování revizního znaleckého posudku Kriminalistickým ústavem v Praze uvedené v ustanovení §127 odst.3 občanského soudního řádu nebyly podle odvolacího soudu naplněny, neboť se "nejedná o výjimečný, zvlášť obtížný případ, vyžadující si zvláštního vědeckého posouzení". Odvolací soud dovodil, že žalovaný není dědicem zůstavitelky podle závěti ze dne 5.4.1995.
Okresní soud v Českých Budějovicích poté usnesením ze dne 16.9.2013 č.j. 15 C 104/2011-249 žalovanému uložil, aby zaplatil České republice "na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích" na "náhradě nákladů řízení státu" vzniklých v souvislosti s provedením důkazu znaleckým posudkem 25.065,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23.7.2013 č.j. 19 Co 1133/2013-234 podal žalovaný dovolání. Namítá, že soud je podle ustanovení §127 odst. 2 občanského soudního řádu "ze zákona povinen" přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, je-li tu "objektivní pochybnost o správnosti znaleckého posudku" a nebyla-li tato pochybnost "odstraněna ani vysvětlením znalce", a že podle ustanovení §127 odst.3 občanského soudního řádu soud může přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, jedná-li se o "výjimečný, zvlášť obtížný případ, který vyžaduje zvláštní vědecké posouzení", a dovozuje, že znalecký posudek je "nepřehledný a nepřezkoumatelný" a že proto měl být vypracován revizní znalecký posudek. Žalovaný současně poukazuje na "logický rozpor se skutkovými zjištěními učiněnými na základě znaleckého posudku"; uvádí-li se v něm, že "pisatelem textu závěti a podpisu na ní s nízkou pravděpodobností není zůstavitelka, resp. že závěť je s nízkou pravděpodobností padělkem", lze podle žalobce "na základě argumentu a contrario dovodit, že pisatelem závěti a podpisu na ní tedy s vysokou pravděpodobností byla zůstavitelka a tudíž závěť není s vysokou pravděpodobností padělkem". Žalovaný dále soudům vytýká, že jejich skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl. Uvedla, že "pro padělání" závěti se vyslovili Mgr. K. L. z Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, znalec Ing. Pavel Kokiš a jeho konzultant PhDr. V. S. a že se liší pouze "v míře určitosti znaleckých závěrů". Právní otázka, kterou žalovaný nastoluje, je podle názoru žalobkyně "spolehlivě zodpovězena v samotném textu normy" a v "platné judikatuře" a žalovaným prováděné hodnocení skutkových zjištění soudu je nepřípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a posuzovanou věc je třeba i v současné době projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. (řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014) - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř.").
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci soudy - jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.2.2013 č.j. 15 C 104/2011-194 a z napadeného rozsudku odvolacího soudu ze dne 23.7.2013 č.j. 19 Co 1133/2013-234 - založily svá rozhodnutí výlučně na závěrech znaleckého posudku, který vypracoval znalec Ing. Pavel Kokiš ve spolupráci s konzultantem znalcem PhDr. V. S., aniž by vyhověly požadavku žalovaného, kterým se domáhal přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem, popřípadě "znaleckým ústavem". Vzhledem k tomu, že soudy vyhodnotily důkaz znaleckým posudkem v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po zjištění, že rozsudek odvolacího soudu lze hodnotit jen z hlediska právního posouzení věci (okolnost, zda rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není podle právní úpravy účinné od 1.1.2013 způsobilým dovolacím důvodem - srov. §241a odst.1 o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení; soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (srov. §120 odst.1 o.s.ř.).
Za důkaz může sloužit také znalecký posudek (srov. §125 o.s.ř.).
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně (srov. §127 odst.1 větu první, druhou a třetí o.s.ř.).
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení; kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (srov. §127 odst.2 o.s.ř.).
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (srov. §127 odst.3 o.s.ř.).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.9.1968 sp. zn. 1 Cz 39/68, který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, Zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státního notářství zn. Cpj 161/79, která byla uveřejněna pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2.2011 sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2010 sp. zn. 25 Cdo 2414/2008) soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz (tj. podle ustanovení §132 o.s.ř.), nicméně je tu při hodnocení tohoto důkazu oproti jiným důkazům určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek; kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce, popřípadě, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §127 odst.3 o.s.ř., "státní orgán, vědecký ústav, vysokou škodu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost".
V posuzovaném případě bylo úkolem znalce Ing. Pavla Kokiše - jak vyplývá z usnesení soudu prvního stupně ze dne 13.3.2012 č.j. 15 C 104/2011-95 - zodpovězení otázky, zda zůstavitelka "vlastnoručně napsala a podepsala závěť ze dne 5.4.1995". Za využití poskytnutého "srovnávacího materiálu" znalec provedl "písmoznalecké zkoumání podpisu a textu analytickými, srovnávacími a grafometrickými metodami za využití stereoskopického mikroskopu a různých měrek" a zjistil jak "podobné a shodné znaky" ve "srovnávacím materiálu" a závěti, tak i určité "rozdílnosti", a dovodil, že "textová část" a podpis závěti byly vyhotoveny "nespontánním způsobem", který nebyl zjištěn v žádném z předložených srovnávacích vzorků. Při úvaze, proč se v závěti ze dne 5.4.1995 vyskytnuly znaky nespontánního psaní, znalec přihlédl k tomu, že je nelze vysvětlit "působením nevhodných či neobvyklých vnějších vlivů" nebo "běžně se vyskytujícími vnitřními vlivy" a že nebylo zjištěno, že by zůstavitelka byla v době datování závěti "nějak závažně nemocná, což by se mohlo projevit do jejího písařského projevu", a uvedl, že "zjištěné znaky nasvědčují ve prospěch možnosti, že výrazné kolísání jistoty a dynamiky a některé další znaky nespontánního psaní mohou být důsledkem snahy o napodobení písma staré osoby". Své posouzení znalec promítl do závěru, podle něhož "pisatelem textu předložené sporné závěti ze dne 5.4.1995 a podpisu na ní s nízkou pravděpodobností není zůstavitelka" a podle něhož "text předložené závěti a podpis na ní jsou s nízkou pravděpodobností velice kvalitními padělky vyhotovené napodobením".
S dovolatelem lze souhlasit v tom, že závěry znalce Ing. Pavla Kokiše (formulované v "Části závěrečné" posudku ve dvou větách) jsou vnitřně logicky rozporné, nicméně z nich bez pochybností vyplývá, že jsou jen "pravděpodobné". Bez ohledu na stupeň (míru) této pravděpodobnosti je nepochybné, že znalecký posudek Ing. Pavla Kokiše (sám o sobě) nemohl představovat náležitý podklad pro rozhodnutí věci; navíc, soudy neprovedly žádné další důkazy, prostřednictvím kterých by mohl být zjištěn skutkový stav věci.
Soudy dále nevzaly náležitě v úvahu odborný názor znalce Ing. Pavla Kokiše o tom, že "textová část" a podpis závěti ze dne 5.4.1995 byly - oproti poskytnutému "srovnávacímu materiálu" - pisatelem (pisatelkou) vyhotoveny "nespontánním způsobem" a že je třeba "vysvětlit", co je příčinou této "nespontánnosti", přičemž snaha o napodobení písma zůstavitelky ("padělání" závěti) je jen jednou z možných příčin zjištěné "nespontánnosti". Znalec při vysvětlování příčin "nespontánnosti" v "textové části" a podpisu závěti ze dne 5.4.1995 zvažoval další možné vlivy na zjištěnou "nespontánnost", zejména zdravotní stav zůstavitelky; soudy měly v této souvislosti přihlédnout k tomu, že takové (a jim podobné) spekulace znalci při podávání znaleckého posudku nepřísluší, neboť zjištění příčin toho, proč byly "textová část" a podpis závěti ze dne 5.4.1995 pisatelem (pisatelkou) vyhotoveny "nespontánním způsobem" z důvodů spočívajících v osobě zůstavitelky, je možné jen na základě výsledků dokazování. Soudy se proto měly zabývat rovněž tím, jaký byl zdravotní stav zůstavitelky ke dni datování závěti (5.4.1995) a jaké byly v té době sociální, majetkové, osobní a jiné poměry zůstavitelky, a stranou pozornosti neměla zůstat ani povaha vztahů mezi zůstavitelkou a žalovaným, zejména s přihlédnutím k půjčce, kterou měla (podle údajů žalobkyně) zůstavitelka obdržet "za účelem splnění povinnosti uhradit daň a notářské poplatky z pozůstalostního řízení po zemřelém panu J. P.", a k tomu, zda ve vztahu k datování závěti nejde jen o časovou souvislost; v případě, že k takovému posouzení neposkytovala podklad tvrzení účastníků a označení důkazů, měly je vést postupem podle ustanovení §118a odst.1 a 3 o.s.ř. a §213b odst.1 o.s.ř. ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti.
Vzhledem k tomu, že znalecký posudek Ing. Pavla Kokiše (sám o sobě) nemohl představovat náležitý podklad pro rozhodnutí věci, měly soudy (k tomu, aby mohly považovat žalobu za důvodnou) zjistit další rozhodné skutečnosti, na základě kterých by mohly objasnit otázku "pravosti" závěti ze dne 5.4.1995. Za uvedeného stavu věci nebyl důvod ani k tomu, aby soudy nechaly přezkoumat znalecký posudek Ing. Pavla Kokiše jiným znalcem, popřípadě, za podmínek uvedených v ustanovení §127 odst.3 o.s.ř., státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost; o takovém postupu by bylo možné uvažovat jen tehdy, kdyby byly dokazováním náležitě objasněny všechny rozhodné skutečnosti a kdyby bylo možné očekávat, že závěry znaleckého posouzení vyzní (mohou vyznít) jednoznačně.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Na zrušeném rozsudku odvolacího soudu jsou (z hlediska svého obsahu) závislá další rozhodnutí, a to usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.9.2013 č.j. 15 C 104/2011-249, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení státu, usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.9.2013 č.j. 16 D 1805/2010-88, kterým bylo v řízení o dědictví po Z. P., zemřelé dne 9.10.2010, rozhodnuto o obvyklé ceně majetku zůstavitelky, o výši dluhů, o čisté hodnotě dědictví a o potvrzení nabytí dědictví žalobkyni, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.10.2013 č.j. 16 D 1805/2010-92, kterým bylo opraveno uvedené usnesení o dědictví; Nejvyšší soud České republiky je proto rovněž zrušil (§243e odst.2 věta třetí o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu