ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3651.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3651/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. J. D. , zastoupeného Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Praze 2 -Vinohradech, Římská č. 104/14, proti žalovanému J. Ř. , zastoupenému Mgr. Robertem Kvasničkou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá č. 705/16, o 1.600.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 26 Co 591/2012-158, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Co 591/2012-MOP, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 4 Co 32/2014-54, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Kvasničky, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá č. 705/16.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2014, č. j. 4 Co 32/2014-54, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012, č. j. 26 Co 591/2012-158, je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení §212a odst. 1 a 2, §205 odst. 1 a 2 o. s. ř. srov. odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. 21 Cdo 3967/2010, uveřejněné pod č. 65/2012 v časopise Soudní judikatura, v němž byl přijat právní názor, že odvolání neobsahuje ve smyslu ustanovení §212a odst. 2 o. s. ř. „žádné odvolací důvody“ tehdy, bude-li podáno zcela bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání) nebo bude-li obsahovat toliko pouhý poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného v ustanovení §205 odst. 2 o. s. ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění anebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení, a že odvolatel vyhoví požadavku ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. na uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti jeho procesního postupu nepřípadný nebo z jehož pohledu vůbec není možné (přípustné) správnost rozhodnutí odvolacího soudu či jeho procesního postupu posoudit; postačuje zde, že takový, konkrétně vymezený důvod, má (vůbec) vztah k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci samé, a dále právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 13/2004, uveřejněném pod č. 115/2004 v časopise Soudní judikatura, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99, uveřejněném pod č. 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, uveřejněném pod č. 147/2006 v časopise Soudní judikatura, na něž odkazuje jak prvně citované rozhodnutí dovolacího soudu, tak odvolací soud] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovozuje-li žalobce přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. z toho, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, „zda je odvolání žalovaného podkladem způsobilým pro přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Kladně, jestliže odvolací důvody byly vylíčeny citací ustanovení §205 odst. 2 o. s. ř., a to bez uvedení, v čem je konkrétně spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí“, odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu, a poukazuje-li v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 20 Cdo 987/99, přehlíží, že odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - se věcí z hlediska náležitostí odvolání podle ustanovení §205 odst. 1 a 2 o. s. ř. (a tedy i dovolatelem formulovanou otázkou) zabýval a že - v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou - dospěl ke správnému závěru, že odůvodnění odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 3. 2012, č. j. 114 C 111/2010-131, obsahovalo uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení §205 odst. 1, 2 o. s. ř., když žalovaný v odvolání „výslovně uvedl, že se neztotožňuje se skutkovým zjištěním provedeným soudem prvního stupně o tom, že žalobce měl s žalovaným jednat jako s osobou fyzickou ohledně provedení dalších prací nad rámec smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a společností CC Real – Nitranská s. r. o. a za tím účelem poskytnout žalovanému zálohy ve výši 1.600.000,- Kč na plnění podle smlouvy, která se neuskutečnila“; zároveň uvedl, že „z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) lze dovodit, že se žalovaný nepovažuje za subjekt věcně pasivně legitimovaný“. Za této situace byla splněna podmínka, že odůvodnění odvolání obsahovalo uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení §205 odst. 1, 2 o. s. ř.
Pochybnost dovolatele o tom, zda v řízení bylo zajištěno rovné postavení účastníků ve smyslu ustanovení §18 o. s. ř., nemůže založit samotná okolnost, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí zaujal na věc (otázku náležitostí odvolání ve smyslu ustanovení §205 odst. 1 a 2 o. s. ř. a jeho přezkoumatelnosti ve smyslu ustanovení §212a odst. 1 a 2 o. s. ř.) právní názor, který vyzněl v neprospěch některého z účastníků řízení. Nelze proto ani ve prospěch opačného názoru - jak to činí dovolatel - důvodně namítat, že postupem odvolacího soudu byl porušen princip hospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu