ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3712.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 3712/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně K. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena č. 1266, proti žalované M. E., rozené B., zastoupené Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci I-Starém Městě, Masarykova č. 621/19, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. ledna 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, a proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. prosince 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 149/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2014, č. j. 25 Co 39/2014-369, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslavy Ježkové, advokátky se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena č. 1266.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k „pozemkovým parcelám č. 2908/1, č. 2908/2 a č. 2909 tak, jak jsou zapsány na LV č. 776 pro katastrální území N. P. u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín“, do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal „pozemkové parcely č. 2908/3, č. 2908/4 a č. 2909, a to dle geometrického plánu č. 785-707/91 ze dne 3. 12. 1991 v katastrálním území N. P.“, do výlučného vlastnictví žalované přikázal „pozemkové parcely č. 2908/1 a č. 2908/2, a to dle geometrického plánu č. 785-707/91 ze dne 3. 12. 1991 v katastrálním území N. P.“ s tím, že „nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. 785-707/91 ze dne 3. 12. 1991“, a rozhodl, že „žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 24.023,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“.
Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2008, č. j. 10 C 149/2007-46, byl podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu žalované „M. B.“ pro řízení vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 149/2007 ustanoven opatrovník, a to JUDr. Josef Šperk, advokát se sídlem v Hořicích, nám. Jiřího z Poděbrad 157; rozsudek okresního soudu - poté, co byl dne 3. 1. 2008 doručen žalobkyni (její zástupkyni advokátce JUDr. Jaroslavě Ježkové) a dne 11. 9. 2008 opatrovníkovi žalované (advokátu JUDr. Josefu Šperkovi) – nabyl právní moci (podle potvrzení ve spise) dnem 27. 9. 2008.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, podal odvolání Ing. arch. J. D. B. (bratr žalované) a žalovaná.
Odvolání Ing. arch. J. D. B. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 11. 2008, č. j. 25 Co 480/2008-80, podle ustanovení §218 písm. b) občanského soudního řádu odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
Odvolání žalované Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 23. 1. 2009, č .j. 10 C 149/2007-87, jako opožděné podle ustanovení §208 odst. 1 občanského soudního řádu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že žalované byl v řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, neboť se jí nepodařilo doručit „na jedinou známou adresu“, a z podání jejích příbuzných bylo zjištěno, že se zdržuje v zahraničí, přičemž „adresu tamního pobytu soud nezjistil“, a proto byl rozsudek doručen tomuto opatrovníkovi a nabyl právní moci dne 27. 9. 2008; dospěl k závěru, že jestliže žalovaná podala odvolání na poštu až dne 31. 12. 2008, bylo podáno opožděně.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud shodně s okresním soudem dovodil, že předpoklady pro odmítnutí pozdě podaného odvolání žalované ve smyslu ustanovení §208 odst. 1 občanského soudního řádu byly splněny. Zdůraznil, že žalované byl ustanoven opatrovník advokát JUDr. Josef Šperk z důvodu neznámého pobytu, neboť na označené adrese se nezdržovala a její rodiče, ačkoliv byli soudem informováni o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, její adresu nesdělili; rozsudek byl tedy správně doručen opatrovníkovi žalované.
Žalovaná (písemným podáním ze dne 25. 9. 2009, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Jičíně dne 1. 10. 2009) podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č .j. 10 C 149/2007-87, a proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť jí byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že o napadeném rozsudku se dozvěděla až v prosinci roku 2008, neboť předtím se zdržovala v cizině, že okresní soud byl povinen zjistit místo jejího skutečného pobytu, a to v první řadě u jejích rodičů a bratra, a postupovat ve vztahu k nim podle ustanovení §128 občanského soudního řádu. I když okresní soud písemně vyzval rodiče žalované ke sdělení jejího pobytu, neměl ponechat tyto výzvy bez odpovědi, neboť byl povinen rodiče „případně i za použití mocenských prostředků ke sdělení donutit“ nebo je předvolat k podání svědecké výpovědi; uvedené platí i ve vztahu k osobě bratra žalované Ing. arch. J. D. B. Okresní soud nejenže nedostatečně zjišťoval pobyt žalované, ale v rozporu s judikaturou postupoval i při výběru osoby opatrovníka, když tohoto neustanovil z řad jejích blízkých příbuzných, ale přikročil k ustanovení opatrovníka z řad advokátů; ustanovený opatrovník, kterému byl doručen rozsudek okresního soudu, přitom ve věci neučinil vůbec žádný úkon (nepodal odvolání a ani nenahlédl do spisu).
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 31. 10. 2012, č. j. 10 C 149/2007-254, zamítl žalobu pro zmatečnost, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 10.966,40 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky JUDr. Jaroslavy Ježkové. Dospěl k závěru., že zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované z řad advokátů z důvodů jejího neznámého pobytu byly splněny a že soud se jeho ustanovením nedopustil nesprávného postupu, jímž by žalované odňal možnost jednat před soudem.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 6. 2013, č. j. 21 Co 107/2013-281, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že „v dalším řízení soud rozhodne o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-25“ a o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, aniž by se zabýval důvodností uplatněného zmatečnostního důvodu, dospěl k závěru, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103 (jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o odmítnutí odvolání žalované pro opožděnost), není rozhodnutím, kterým bylo skončeno řízení ve věci samé; žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu proto není přípustná a již z tohoto důvodu musela být zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalovaná v podání, které došlo soudu dne 30. 9. 2009, žalobou pro zmatečnost napadla také rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, považoval odvolací soud odvoláním napadené usnesení okresního soudu za částečné rozhodnutí ve smyslu ustanovení §152 odst. 2 občanského soudního řádu a uložil okresnímu soudu, aby v dalším řízení rozhodl také o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku okresního soudu.
Okresní soud v Jičíně v dalším řízení usnesením ze dne 29. 10. 2013, č. j. 10 C 149/2007-309, žalobu pro zmatečnost podanou proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 12.318,60 Kč k rukám advokátky JUDr. Jaroslavy Ježkové. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§42 odst. 3 občanského soudního řádu, čl. II bod 11 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., ve znění zákona č. 218/2009 Sb.) a že v původním řízení byly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované z důvodu jejího neznámého pobytu podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu. Vycházel přitom ze zjištění, že okresní soud v původním řízení doručoval žalované písemnosti na adresu, která byla uvedena v žalobě a která byla shodná s její adresou uvedenou v centrální evidenci obyvatel, že však zásilky se soudu vracely jako nedoručené, že podle sdělení České pošty, s. p., a bratra žalované Ing. arch. J. D. B. se žalovaná již 8 let zdržovala v cizině (do České republiky se vrátila až v prosinci 2008), přičemž z úředního zápisu ze dne 7. l. 2008 sepsaného s bratrem žalované vyplynulo, že adresu sestry v cizině nezná a že spolu nemají dobré vztahy, že adresu žalované v cizině nesdělili ani její rodiče, na které se okresní soud opakovaně obracel, a že tito nereagovali ani na výzvu, zda jsou ochotni vykonávat funkci opatrovníka; na doručení kompletního spisu, jak rodiče žalované požadovali, neměli právo, neboť nebyli účastníky řízení a o nahlédnutí do spisu ve smyslu ustanovení §44 o. s. ř. nepožádali. Za situace, kdy okresní soud v původním řízení neměl souhlas s výkonem funkce opatrovníka z řad příbuzných žalované a kdy zájmy bratra žalované byly v rozporu se zájmy žalované, byl žalované správně ustanoven opatrovník řad advokátů JUDr. Josef Šperk.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 4. 2014, č. j. 25 Co 39/2014-369, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna „nahradit“ žalobkyni náklady odvolacího řízení 5.699,- Kč k rukám „advokátky žalobkyně“. Odvolací soud dovodil, že okresní soud v původním řízení přistoupil správně k ustanovení opatrovníka z důvodu neznámého pobytu žalované, když se jí nepodařilo doručovat na známou adresu v České republice a nikdo z nejbližších příbuzných žalované adresu v cizině neznal; uvedl, že „žalované tím nebyla odňata možnost jednat před soudem a nejedná se o zmatečnost“. Vycházel z toho, že okresní soud před vydáním usnesení provedl odpovídající šetření o pobytu žalované, jejíž pobyt v cizině nebyl znám, když se „nespokojil s evidencí obyvatel“, ale – aby zajistil ochranu práv žalované – kontaktoval bratra i její rodiče, a uzavřel, že „nevedlo-li pátrání k žádnému výsledku, ustanovení opatrovníka z řad advokátů bylo namístě“. Podle názoru odvolacího soudu „podmínky pro ustanovení opatrovníka žalované tak byly ve smyslu §29 odst. 3 občanského soudního řádu splněny“, a „nepřítomné žalované byla zajištěna ochrana jejích zájmů i základních práv, což zajistila vhodná osoba z řad advokátů, který je nepochybně schopen reprezentovat její zájmy“, když „v okruhu osob blízkých (nejbližších) se taková osoba nenašla“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to „institutu účastenství na soudním řízení“ a aplikaci ustanovení opatrovníka dle §29 občanského soudního řádu. Zdůrazňuje, že předpoklady pro ustanovení opatrovníka jsou zákonem striktně omezeny a že podle jednoznačné judikatury Ústavního soudu se k ustanovení opatrovníka má přistoupit pouze a jedině tehdy, jestliže byly reálně vyčerpány všechny způsoby ke zjištění pobytu účastníka; takto podle názoru žalované okresní soud v původním řízení nepostupoval, když neučinil ani dotaz na orgány veřejné správy (ČSSZ), zdravotní pojišťovnu či Policii ČR. Namítá dále, že soud v původním řízení nesplnil vyhledávací povinnost ani ve vztahu k osobám, které by mohly být procesním opatrovníkem žalované, neboť, i když vedl s rodiči žalované korespondenci o možném procesním opatrovnictví, nepoučil je věcně o následcích, pokud opatrovnictví nepřijmou, a i když byl v přímém kontaktu s bratrem žalované, tohoto se vůbec nedotázal, zda by byl ochoten funkci opatrovníka vykonávat, ale omezil se pouze na konstatování, že „zájmy pana J. D. B. jsou v rozporu se zájmy žalované, a proto je tento vyloučen z okruhu osob připadajících v úvahu coby osoba opatrovníka“; uvedený závěr přitom soud opřel pouze o odkaz na „úřední záznam založený ve spise“, ačkoliv ze svědecké výpovědi bratra žalované v řízení o zmatečnostní žalobě vyplynulo, že „protokol“ byl vyhotoven bez jeho přítomnosti dodatečně, není jím podepsán a on ani nevěděl, že „by se jeho návštěva na soudě jakkoliv protokolovala“ a „zejména hlavně zcela nesouhlasí s obsahem takovéhoto záznamu“; zásadně jak bratr žalované, tak žalovaná popírá, že by byli v jakémkoliv sporu nebo že by jejich zájmy byly rozporné. Navíc bratr žalované slyšen jako svědek potvrdil, že adresu žalované žijící v zahraničí byl schopen zjistit s vynaložením určitého úsilí a totéž uvedl i v původním řízení při návštěvě soudu. Žalovaná považuje „za nepochopitelné, resp. neakceptovatelné, proč si soud zvolil cestu jmenování opatrovníka namísto získání adresy žalované“, s tím, že jmenování opatrovníka bylo pouze formálním krokem poškozujícím práva žalované. Připomíná, že opatrovník jí byl ustanoven až po skončení řízení před okresním soudem, tedy pouze pro doručení rozsudku, přičemž jednání u okresního soudu předcházející vydání rozsudku a důkazní řízení proběhlo bez účasti žalované. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k výkladu ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu a ke způsobu výkonu funkce opatrovníka. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl, neboť předpoklady pro postup podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu byly v původním řízení ze strany okresního soudu splněny a byly vyčerpány všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu žalované, která se zdržovala v cizině.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu ustanovení §229 o. s. ř., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (§229 odst. 1 o. s. ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§229 odst. 2 a 3 o. s. ř.), nebo jen určitým způsobem (§229 odst. 4 o. s. ř.).
Žalobu pro zmatečnost lze podat proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu a v případech uvedených v ustanovení §229 odst. 1 a 2 o. s. ř. také proti pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně. Rozhodl-li v případech uvedených v ustanovení §229 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud, lze žalobu podat buď jen proti jeho rozhodnutí, nebo rovněž proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže také trpí zmatečností; rozhodnutí soudu prvního stupně však nelze napadnout samostatně, neboť jeho právní moc (jako jedna z podmínek pro podání zmatečnostní žaloby) se odvíjí od rozhodnutí odvolacího soudu.
V posuzovaném případě žalovaná podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, kterým bylo odvolání žalované jako opožděné podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, potvrzeno, a proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitostem tam specifikovaným.
Žalobu pro zmatečnost, kterou podala žalovaná proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 31. 10. 2012, č. j. 10 C 149/2007-254, zamítl; o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-87, kterým bylo odvolání žalované jako opožděné podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, ani o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25, nerozhodl.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 6. 2013, č. j. 21 Co 107/2013-281, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že „v dalším řízení soud rozhodne o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-25“, a o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Usnesení - ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, kterou podala žalovaná proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103 - nabylo podle potvrzení ve spise právní moci dne 5. 8. 2013; dovolání proti němu žalovaná nepodala.
Z uvedeného vyplývá, že o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, jež bylo pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 C 149/2007-25, bylo rozhodnuto a uvedené pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu tak již nelze v řízení o žalobě pro zmatečnost z tohoto důvodu přezkoumávat. Nebylo-li uvedeným procesním prostředkem odstraněno pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, nelze samostatně na základě žaloby pro zmatečnost přezkoumávat (a případně i zrušit) rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož právní moc se odvíjí právě od takového (již na základě žaloby pro zmatečnost přezkoumaného) rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2013, č. j. 21 Co 107/2013-281, ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 10. 2012, č. j. 10 C 149/2007-254, o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2009, č. j. 25 Co 64/2009-103, nabylo právní moci dne 5. 8. 2013, a nebylo napadeno dovoláním (ani jiným mimořádným opravným prostředkem), není dovolací soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost podané proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 12. 2007, č. j. 10 C 149/2007-25.
Za této situace již není významné, zda byly či nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. ani žalovanou v dovolání namítaná další okolnost, a to, kdo (zda někdo z řad příbuzných nebo z řad advokátů) měl být ustanoven opatrovníkem žalované.
Usnesení odvolacího soudu je tedy – byť ze zcela jiných důvodů – správné; protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalobkyni nahradila náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně advokátka JUDr. Jaroslava Ježková osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s . ř.).
Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.413,- Kč žalobkyni zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu