ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4239.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4239/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci IV - Perštýně, Moskevská č. 637/6, proti žalovanému Kruhu přátel Severáčku, spolku se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Frýdlantská č. 1359/19, IČO 46744134, zastoupenému Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou se sídlem v Liberci I. – Starém Městě, Mozartova č. 679/21, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 261/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. května 2015, č. j. 36 Co 639/2014-232, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5. 2015, č. j. 36 Co 639/2014-232, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000 (všechna rozhodnutí vydaná ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. 21 Cdo 3325/2012, v němž byl přijat – mimo jiné – právní názor, že výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek a že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i specielní charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci; k výkladu ustanovení §301 písm. d) zákoníku práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod číslem 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo soudem prvního stupně zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2009, sp. zn. 21 Cdo 3200/2008 (oba vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě ustanovení §73 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce); k otázce okamžitého zrušení pracovního poměru po doručení výpovědi z pracovního poměru srov. právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 1966, sp. zn. 6 Co 417/66, uveřejněném pod číslem 67/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého není vyloučeno, aby došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru i po doručení výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, popřípadě v průběhu výpovědní doby (vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [namítá-li jiné vady řízení (zejména, že soudy neprovedly všechny jí navrhované důkazy), zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) založil svůj závěr o tom, že v případě skutku spočívajícího v tom, že žalobkyně (v pozici manažerky) „v rozporu s povinností uvedenou v ustanovení §301 zákoníku práce řádně hospodařit s prostředky svěřenými jí zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele i přes písemnou výzvu zaměstnavatele odmítla vydat věci, zejména pokladnu s hotovostním zůstatkem, a dokumenty zaměstnavatele, které jí byly svěřeny pro výkon funkce, a zejména dne 29. 5. 2013, tedy 2 dny poté, co jí byla dne 27. 5. 2013 oznámena výpověď z důvodu uvedeného v ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, vybrala z bankovního účtu zaměstnavatele finanční obnos, a to bez jeho souhlasu či pokynu“, je naplněna intenzita zvlášť hrubého porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci a že proto okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 6. 2013 je platné, nesouhlasí-li s hodnocením důkazů odvolacím soudem a polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení povinnosti žalobkyní přihlížel a jak tato hlediska hodnotil, ačkoliv toto oprávnění náleží toliko soudu], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu