ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.438.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 438/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce MUDr. J. H. , zastoupeného Mgr. Danielou Hnídkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská č. 434/6, proti žalovanému H. N. , zastoupenému Peterem Kanevem, advokátem se sídlem v Teplicích, Doubravská č. 1615/28, o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 186/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2014, č. j. 19 Co 103/2014 - 238, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2014, č. j. 19 Co 103/2014 - 238, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 10. 2013, č. j. 3 C 186/2011 - 197 [kterým bylo rozhodnuto, že „žalobce je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u téhož soudu pod sp. zn. 17 Sd 8/2011, a to osobního vozu tovární značky VW Touareg, RZ 3L5 0491, VIN WVGZZZ7LZD006177, s neoprávněně uvedeným VIN WVGZZZ7LZ8D079330, a to právní mocí tohoto rozhodnutí“ (výrok I.), že žaloba žalobce na uložení povinnosti žalovanému souhlasit s vydáním výše uvedeného předmětu úschovy žalobci se zamítá (výrok II.) a jímž dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.)], a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 a §237 o. s. ř. neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [dovolatel toliko uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a tato otázka je v rozhodování dovolacího soudu rozhodována rozdílně“, aniž by však bylo z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde; podle ustálené judikatury dovolacího soudu může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., či jeho části, (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], a taktéž proto, že v něm byl - dle obsahu dovolání - uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatel sice v dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak v čem má toto nesprávné právní posouzení spočívat, nijak nekonkretizoval, naopak se zabýval pouze skutkovými okolnostmi dané věci); v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu