ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4672.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4672/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce F. K., zastoupeného JUDr. Janem Pöslem, advokátem se sídlem v Praze 1, Tržiště č. 369/7, proti žalovanému M 3000, a.s. se sídlem v Praze 8, Šaldova č. 36, IČO 25084526, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 7/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015 č.j. 62 Co 212/2015-179, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2015 č. j. 62 Co 212/2015-179 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k posouzení intenzity porušení povinností a k okolnostem snižujícím intenzitu porušení povinností jako rozhodným okolnostem pro závěr o platnosti výpovědi podle §52 písm. g) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 735/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2172/2010, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 45/94, uveřejněný pod č. 3 v časopise Právní rozhledy, roč. 1995, rozsudek bývalého NS ČSR ze dne 30. 3. 1979 sp. zn. 5 Cz 12/1979, uveřejněný pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (namítá-li nepředvídatelnost postupu soudu a vady řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně se neřídil závazným právním názorem uvedeným ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, přičemž následně ani odvolací soud neposuzoval vzájemnou souvislost výpovědních důvodů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu