ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4737.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 4737/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně Mgr. M. B. , zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 14, proti žalované Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba, Jihlava se sídlem v Jihlavě, Lazebnická č. 54/1, IČO 63438666, zastoupené JUDr. Mgr. Václavem Valešem, Ph.D., bytem v Praze 6, Nebušická č. 118, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 C 16/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2014, č. j. 18 Co 60/2014-157, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2014, č.j. 18 Co 60/2014-157, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu závěti podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.7.1977, sp. zn. 4 Cz 22/77, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, roč. 1979, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1983, sp. zn. 4 Cz 73/82, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, roč. 1984, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.11.1986, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2002, sp. zn. 30 Cdo 517/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. C 1188, roč. 2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, vydaný přímo v této věci a uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, roč. 2014], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [pokud vznáší výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů (zejména ohledně vůle zůstavitelky ustanovit žalovanou dědicem) a proti jejich hodnocení důkazů a nesouhlasí-li s tím, že jí bylo uloženo podání žaloby], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu