ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4964.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 4964/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, IČO 45317054, zastoupené Mgr. Tomášem Mužíkem, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská č. 128/22, proti povinným 1) K. K. , zastoupenému JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká č. 74/2, a 2) P. K. , zastoupené Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí č. 109/1, pro 168.150,08 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 Nc 1370/2009 a u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského č. 38, pod sp. zn. 103 Ex 25284/09, o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 26. září 2013, č. j. 54 Co 33/2013 - 131, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 10. 8. 2012, č. j. 103 Ex 25284/09 - 96, rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 1.995.000,- Kč tak, že se „z ní uspokojí přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši: 1. V první skupině se uspokojuje pohledávka soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, na náhradu nákladů exekuce ve výši 345.036,- Kč k hotovému zaplacení. 2. Ve druhé skupině se neuspokojuje žádná pohledávka. 3. Ve třetí skupině se uspokojuje pohledávka zástavního věřitele EDENHAM VENTURES LTD., id. č. 71, 600, 4792 Coney Drive, Neloze City - Withfield Tower, Third Floor, Belize, ve výši 991.668,61 Kč. 4. Dále se ve třetí skupině uspokojuje pohledávka zástavního věřitele Bc. P. V., ve výši 658.295,39 Kč k hotovému zaplacení“ (výrok I.); současně rozhodl, že „dnem 0 území Velké Meziříčí“ (výrok II.).
K odvolání povinného Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 26. 9. 2013, č. j. 54 Co 33/2013 - 131, usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud k námitce povinného uplatněné (až) v odvolání, že pohledávka věřitele Bc. P. V. není zajištěna zástavním právem, neboť zástavní smlouva zajišťující jím přihlášenou pohledávku je absolutně neplatná pro nedostatek vůle povinného takovou smlouvu uzavřít, konstatoval, že povinný tuto námitku neuplatnil ve smyslu ustanovení §337b odst. 3 o. s. ř. nejpozději do skončení rozvrhového jednání a že tato námitka „nemohla být seznatelná ani z obsahu spisu“. Nepřisvědčil ani další námitce povinného, že k neplatnosti zástavní smlouvy mělo být přihlíženo z úřední povinnosti, neboť výpis z katastru nemovitostí, jako listina vydaná státním orgánem, bez dalšího postačuje k prokázání, že přihlášená pohledávka je zajištěna zástavním právem, aniž by bylo třeba dále zkoumat, na základě jakých listin byl zápis proveden (či snad i platnost listin); „navíc je pojmově vyloučeno, aby byl nedostatek svobodné vůle povinného při uzavírání zástavní smlouvy seznatelný pouze z obsahu spisu, aniž by jej kdokoliv namítal“. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soudní exekutor postupoval správně, jestliže při rozvrhu „zohlednil dříve přihlášenou pohledávku Bc. P. V., zajištěnou zástavním právem na nemovitostech prodaných v dřívějším průběhu exekuce“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (směřující podle jeho obsahu proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu), jehož přípustnost spatřuje v řešení otázek: 1) „zda je možné přihlížet k námitce stran neplatnosti smlouvy týkající se zajištění přihlášené pohledávky zástavním právem, vznesené až v odvolacím řízení a nevznesené ve smyslu ustanovení §337b odst. 3 o. s. ř. nejpozději do skončení rozvrhového jednání“, 2) „zda má být k absolutní neplatnosti zástavní smlouvy soudem přihlíženo i bez toho, že dříve nebyla neplatnost zástavní smlouvy z důvodu nedostatku svobodné vůle povinného namítána“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti výroku pravomocného usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupeným advokátem, v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu při aplikaci ustanovení §337b odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, které se v dané věci použije vzhledem k Čl. II, bodu 1. zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, když exekuční řízení bylo zahájeno dne 29. 9. 2009 [srov. například právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2147/2010, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 4192/2011, podle kterého účastník rozvrhu může popřít pravost pohledávky, její výši, zařazení do skupiny a určení pořadí, a to jak při rozvrhovém jednání, tak před jeho zahájením (§337b odst. 3 o. s. ř.), musí však vždy uvést důvody, a že soud nepřihlíží k námitkám účastníků, kteří se nedostavili k rozvrhovému jednání, ledaže z obsahu spisu je zřejmá jejich důvodnost. Nebyla-li pohledávka popřena nejpozději do skončení rozvrhového jednání před soudem prvního stupně , nemůže být v dalším řízení (např. odvolacím) žádným z účastníků popřena (z odborné literatury srov. Drápal, L., Bureš. J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2543], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu