ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5026.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5026/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněného Sampa Invest , s. r. o. se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Jeseniova č. 1151/55, IČO 27107515, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Domažlická č. 1256/1, proti povinnému M. D. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem Hradci Králové, Střelecká č. 437/4, za účasti manželky povinného M. D. , zastoupené Mgr. Alešem Miklem, advokátem se sídlem v Turnově, Palackého č. 211, a vydražitele J. L. , zastoupeného JUDr. Petrem Drábkem, advokátem se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Podolecká č. 214/39, pro 10.144.950,10 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka se sídlem Exekutorského úřadu v Praze 9, Pod Pekárnami č. 245/10 pod sp. zn. 085 EX 1244/03, o dovolání vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2014, č. j. 19 Co 126/2014-508, takto:
I. Dovolání vydražitele J. L. se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh Interbanky a. s. se sídlem v Praze 1 Václavské náměstí č. 40, IČO 14893649, Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 12. 9. 2003, č. j. Nc 1415/2003 – 9, nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 1990, sp. zn. Cm 181/98, ve spojení se rozsudkem „shodného soudu“ ze dne 18. 9. 2001, č. j. 43 Cm 59/2000 – 130, a ve spojení s usnesením „shodného soudu“ ze dne 14. 1. 2002, č. j. 43 Cm 59/2000 - 212, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 10.144.950,10 Kč se 6 % úrokem ročně od 24. 4. 1999 do zaplacení, pohledávky ve výši 33.817,- Kč za směnečný peníz, a nákladů nalézacího řízení ve výši 468.338,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Milana Suchánka, soudního exekutora se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami č. 245/10.
Soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek - poté, co usnesením ze dne 30. 10. 2003, č. j. Ex 1244/03 – 47, přibral do řízení dalšího účastníka, „a to manželku povinného: D. M., která se bude řízení účastnit na straně povinného“ - exekučním příkazem ze dne 30. 10. 2003, č. j. Ex 1244/03 – 51, nařídil provedení exekuce prodejem nemovitosti k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši: „jistina 10.144.950,10 Kč, 6% úrok z částky 10.144.950,10 Kč od 24. 4. 1999 do zaplacení, úrok ke dni 30. 10. 2003 je 2.751.644,00 Kč, směnečný peníz 33.817,00 Kč, náklady nalézacího řízení 468 338,00 Kč“ a nákladů exekuce a nákladů oprávněného účelně vynaložených k vymáhání pohledávky, tak jak budou určeny v příkaze k úhradě nákladů exekuce, a to prodejem nemovitostí „evidovaných na manželku povinného D. M., se vším, co k těmto nemovitostem patří:
Nemovitosti zapsané na LV 3846, kat. území T., okres S., obec T.
- pozemková parcela č. 3433/4 o výměře 279 m2 – trvalý travní porost
- pozemková parcela č. 3433/7 o výměře 121 m2 – zastavěná plocha a nádvoří
- budova T. – objekt bydlení, na pozemkové parcele č. 3433/7“.
Soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek – poté, co usnesením ze dne 15. 9. 2004, č. j. Ex 1244/03 – 119, rozhodl, že Sampa Invest, s. r. o., Vodičkova 39, 11000 Praha 1 - Nové Město, IČO 27107515 „vstupuje do řízení na místě oprávněného a to za stavu řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení“, a poté, co nařídil termín dražby uvedených nemovitostí na den 3. 3. 2014 – podáním ze dne 21. 2. 2014 navrhl, aby Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužnice M. D. omezil „účinky dle ust. §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSHK 42 INS 4363/2014 – dlužníka M. D.“ a aby „předmětné účinky se omezily do okamžiku rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a to tím způsobem, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nejen nařídit, ale i provést“.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 2. 2014, č. j. KSHK 42 INS 4363/2014-A-4, nařídil „předběžné opatření: I. Soud omezuje účinky zahájeného insolvenčního řízení dopadající na majetek dlužníka M. D., podle §109 odst. 1 písm. c) IZ a II. Exekuci na majetek dlužníka, nařízenou Okresním soudem v Semilech dne 12. 9. 2003 usnesením čj. Nc 1415/2003-9 je možno provést prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužníka“.
K odvolání I. P. (nástupce původního insolvenčního navrhovatele Z. K.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2014, č. j. 3 VSPH 432/2014-A-19, usnesení krajského soudu změnil tak, že zamítl „návrh na vydání předběžného opatření, jímž by soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Suchánkovi z Exekutorského úřadu pro Prahu 9 bylo umožněno provést exekuci prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužnice nařízenou Okresním soudem v Semilech dne 12. 9. 2003 usnesením č. j. Nc 1415/2003-9“.
Soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek usnesením ze dne ze dne 3. 3. 2014, č. j. 085 EX 1244/03-475, udělil „vydražiteli: J. L., příklep na vydražené nemovitosti, a to:
Nemovitosti zapsané na LV 3846, kat. území T., okres S., obec T.
- parcela č. 3433/4 o výměře 274 m2 – trvalý travní porost
- parcela č. 3433/7 o výměře 120 m2 – zastavěná plocha a nádvoří
- budova T. – rod. dům, na parcele č. 3433/7“ se všemi součástmi a příslušenstvím za nejvyšší podání 1.367.341,- Kč.
K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 7. 2014, č. j. 19 Co 126/2014-508, „usnesení okresního soudu změnil tak, že příklep vydražiteli J. L. se neuděluje“. Vyšel z toho, že exekutor dražil nemovitosti ve vlastnictví M. D. (tj. manželky povinného), ačkoliv proti ní bylo zahájeno dne 19. 2. 2014 insolvenční řízení a v exekučním řízení byl podán návrh na odklad exekuce odůvodněný tím, že rozhodnutí insolvenčního soudu o předběžném opatření bylo napadeno odvoláním, a že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2014, č. j. 3 VSPH 432/2014-A-19, bylo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2014, č. j. KSHK 42 INS 4363/2014-A-4, změněno tak, že byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soudnímu exekutorovi JUDr. Suchánkovi bylo umožněno provést exekuci prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, a uzavřel, že „nezbývá než konstatovat“, že k udělení příklepu vydražiteli došlo v rozporu s ustanovením §109 odst. 1 písm. c) věty první insolvenčního zákona.
V dovolání proti usnesení krajského soudu vydražitel namítá, že ke konání dražby a udělení příklepu došlo k datu 3. 3. 2014, kdy bylo účinné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2014, č. j. KSHK 42 INS 4363/2014-A-4, které omezilo účinky zahájeného insolvenčního řízení na majetek dlužníka M. D. a umožnilo provést exekuci na majetek povinného prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužníka; k uvedenému dni nic nebránilo provedení dražby a povolení příklepu. V době dražby a k datu povolení příklepu k žádnému porušení zákona nedošlo, neboť byly splněny zákonné podmínky pro její provedení a dražbu bylo možné odročit pouze z důvodů podání vylučovací žaloby, k čemuž však nedošlo. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že „usnesení JUDr. Milana Suchánka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 9, č.j.: 085/ EX 1244/03-475 ze dne 3.3.2014 se potvrzuje“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť otázka udělení příklepu vydražiteli za situace, kdy po udělení příklepu bylo zrušeno předběžné opatření, které konání dražby (prodej nemovitosti úpadce) umožňovalo, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §336j odst. 1 věty první o. s. ř. příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem.
Podle ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení §219a se nepoužije.
V projednávané věci odvolací soud změnil usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje proto, že při provedení dražby došlo k porušení zákona, neboť k udělení příklepu vydražiteli došlo v rozporu s ustanovením §109 odst. 1 písm. c) věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) [dále též jen „insolvenční zákon“].
Podle ustanovení §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§168) a pohledávky jim na roveň postavené (§169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle §203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.
Podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v §109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.
Rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli (§82 odst. 5 věta první insolvenčního zákona).
Podle ustanovení §7 insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Účinky rozhodnutí insolvenčního soudu o předběžném opatření podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona nastávají ve smyslu ustanovení §89 odst. 1 insolvenčního zákona okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Doručení takového rozhodnutí zvláštním způsobem (srov. §75 a §82 odst. 4 insolvenčního zákona) však má význam pro počátek běhu lhůty k podání (řádného) opravného prostředku (odvolání). Kdyby možnost soudního exekutora provést pravomocně nařízenou exekuci prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví manželky povinného byla vázána (až) na právní moc usnesení o předběžném opatření, byla by efektivita předběžného opatření insolvenčního soudu výrazně eliminována (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2233/2015).
Okolnost, že nařízenou exekuci (výkon rozhodnutí) prodejem nemovitosti (nařízenou dražbu nemovitosti) lze podle předběžného opatření vydaného podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona provést (pokračovat v ní a dokončit ji), ještě neznamená, že správnost takového předběžného opatření nelze přezkoumat. Podstatné totiž je, že předběžné opatření podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona není předběžným opatřením ve smyslu ustanovení §74 a násl. o. s. ř. (příp. §102 o. s. ř.), nemá jeho povahu. Zatímco předběžné opatření ve smyslu ustanovení §74 a násl. o. s. ř. je „prozatímním“ řešením právních vztahů mezi účastníky (ty budou vyřešeny až v konečném rozhodnutí soudu o věci), předběžné opatření podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona s konečnou platností řeší otázku, zda lze omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v §109 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona (zde provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka). Takové rozhodnutí musí být proto přijato v režimu rozhodnutí, jež řeší práva a povinnosti účastníků sporného řízení. Proto teprve jeho právní moc s konečnou platností určuje jak okamžik, kdy jsou práva a povinnosti účastníků s konečnou platností vyřešeny, tak i způsob, jakým se tak stalo. To nic nemění na tom, že jeho účinnost nastala (mohla nastat) dříve, a že se podle takového účinného rozhodnutí chovali (měli chovat) účastníci i orgány veřejné moci, jejichž činnosti se takové rozhodnutí dotýkalo (soud, soudní exekutor). Skutečnost, že podle účinného předběžného opatření vydaného podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona postupoval soud (soudní exekutor) neznamená, že na základě opravného prostředku proti takovému předběžnému opatření nelze dospět k závěru o jeho nesprávnosti. Teprve konečné rozhodnutí o předběžném opatření (jeho správnosti) podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona napevno postaví správnost postupu podle něj. Jinak řečeno, teprve po právní moci rozhodnutí o předběžném opatření podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona lze posoudit, zda postup podle něj byl v souladu se zákonem či nikoli.
V projednávané věci Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 2. 2014, č. j. KSHK 42 INS 4363/2014-A-4, „omezil účinky zahájeného insolvenčního řízení dopadající na majetek dlužníka M. D., podle §109 odst. 1 písm. c) IZ“ tak, že „Exekuci na majetek dlužníka, nařízenou Okresním soudem v Semilech dne 12. 9. 2003 usnesením čj. Nc 1415/2003-9 je možno provést prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužníka“. Podle údajů v insolvenčním rejstříku (§419 insolvenčního zákona) bylo uvedené rozhodnutí zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26. února 2014 v 09:23 hodin, čímž se stalo účinným (§89 odst. 1 insolvenčního zákona). Dražební jednání konané dne 3. 3. 2014 tak proběhlo po nabytí účinků uvedeného předběžného opatření. Usnesení, jímž insolvenční soud „omezil účinky zahájeného insolvenčního řízení dopadající na majetek dlužníka M. D., podle §109 odst. 1 písm. c) IZ“ tak, že umožnil provést exekuci prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2014, č. j. 3 VSPH 432/2014-A-19 [k odvolání I. P. (nástupce původního insolvenčního navrhovatele Z. K.)], změněno tak, že byl zamítnut „návrh na vydání předběžného opatření, jímž by soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Suchánkovi z Exekutorského úřadu pro Prahu 9 bylo umožněno provést exekuci prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužnice nařízenou Okresním soudem v Semilech dne 12. 9. 2003 usnesením č. j. Nc 1415/2003-9“. Toto (konečné) rozhodnutí bylo (podle údajů v insolvenčním rejstříku) doručeno dlužníkovi (M. D.) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 16. 6. 2014, I. P. (nástupci původního insolvenčního navrhovatele Z. K.) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb uložením dne 16. 6. 2014 a soudnímu exekutorovi JUDr. Milanu Suchánkovi, jako osobě, která návrh na vydání předběžného opatření podala, do datové schránky dne 5. 6. 2014 (insolvenční správce ještě nebyl ustanoven). Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2014, č. j. 3 VSPH 432/2014-A-19, tak nabylo právní moci (§159 a §167 odst. 2 o. s. ř.) dne 17. 6. 2014. Tím bylo napevno postaveno, že účinky ustanovení §109 odst. 1 písm. c) věty první insolvenčního zákona nebyly suspendovány (omezeny) v tom smyslu, že by „Exekuci na majetek dlužníka, nařízenou Okresním soudem v Semilech dne 12. 9. 2003 usnesením čj. Nc 1415/2003-9 bylo možno provést prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužníka“. Přesto, že při dražebním jednání, které proběhlo na základě účinného předběžného opatření Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2014, č. j. KSHK 42 INS 4363/2014-A-4, dne 3. 3. 2014 ve vztahu k nemovitostem dlužnice M. D., byl udělen příklep vydražiteli J. L. (jak správně uvádí dovolatel - k uvedenému dni nic nebránilo provedení dražby a povolení příklepu), vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno – návrh na vydání předběžného opatření, jemuž bylo soudem prvního stupně vyhověno, byl (byť později) zamítnut, došlo při provedení dražby k porušení zákona (§336 odst. 4 o. s. ř.), i když to vyšlo najevo až dodatečně. Správně proto odvolací soud rozhodl, že se příklep vydražiteli J. L. neuděluje.
Protože usnesení odvolacího soudu je správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání vydražitele podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť vydražitel s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a oprávněnému, povinnému ani manželce povinného v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu