ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5067.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5067/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce I. Z. , zastoupeného JUDr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Milíčovo náměstí č. 620, proti žalovanému L. Ch. , zastoupenému JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Soudní č. 1293/14, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 123/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2013, č.j. 18 Co 400/2012-226, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivo Bubrjaka, advokáta se sídlem v Kroměříži, Soudní č. 1293/14.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2013, č.j. 18 Co 400/2012-226, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce umístění data v závěti podle §476 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012; k otázce výkladu vůle zůstavitele ohledně určení závětního dědice srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.7.1977, sp. zn. 4 Cz 22/77, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1979, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1983, sp. zn. 4 Cz 73/82, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1984, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.1996, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, ročník 2004] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti skutkového závěru, že „je nepochybné, že zůstavitel panem Chramostou myslel žalovaného“, který byl pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu