ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5295.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5295/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobkyně M. Z. , zastoupené Mgr. Pavlem Jurečkou, advokátem se sídlem v Hodoníně, Sadová č. 1688/1, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 Nc 102/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2013, č. j. 27 Co 133/2013 - 39, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dne 24. 1. 2013 bylo Okresnímu soudu v Hodoníně doručeno podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2013, částečně strojově vepsané mezi řádky tištěného textu jiných listin, v němž (v rozporu s ustanovením §79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013) nebyly srozumitelně vylíčeny rozhodující skutečnosti (podání neobsahovalo příslušná skutková tvrzení, ani jasný a srozumitelný žalobní petit) a nebylo z něj ani zřetelně patrno, kdo je žalován a čeho se žalobkyně domáhá .
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 28. 1 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 8, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 20ti dnů od doručení tohoto usnesení své podání doplnila mimo jiné tak, že řádně a srozumitelně označí účastníky řízení, vylíčí rozhodné skutečnosti, označí důkazy a uvede žalobní petit, a dále ji podrobně poučil, jakým konkrétním způsobem má své podání doplnit, a že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud jej odmítne. Současně ji v tomto usnesení poučil, že může požádat soud, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a „ustanoven zástupce na náklady státu“.
Na tuto výzvu reagovala žalobkyně obdobně nesrozumitelným podáním ze dne 11. 2. 2013 (doručeným soudu prvního stupně dne 14. 2. 2013), v němž opět nebyly srozumitelně vylíčeny rozhodující skutečnosti, neobsahovalo jasný a srozumitelný žalobní petit a nebylo v něm ani řádně uvedeno, kdo je žalován a čeho se žalobkyně domáhá.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 18. 2. 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 19, podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2013, doplněné podáním ze dne 11. 2. 2013, odmítl a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Soud prvního stupně konstatoval, že podání žalobkyně, doručené mu dne 24. 1. 2013, bylo neurčité, nejasné a obsahově nesrozumitelné a nebylo z něj vůbec patrno, čeho se navrhovatelka domáhá, že ji proto usnesením ze dne 28. 1. 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 8, vyzval k opravě a doplnění jejího podání, že toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 5. 2. 2013, a že žalobkyně na ně reagovala podáním doručeným mu dne 14. 2. 2013, jímž však vady svého podání nijak neodstranila. Protože se soudu nepodařilo vady podání odstranit, neboť jej žalobkyně ve stanovené lhůtě nedoplnila, a nedoložila svá tvrzení, přičemž jde o takovou vadu podání, pro kterou v řízení nelze pokračovat, podání podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Na toto usnesení soudu prvního stupně reagovala žalobkyně dalším zcela nesrozumitelným podáním, nazvaným odvolání, jež bylo Okresnímu soudu v Hodoníně doručeno dne 6. 3. 2013.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 6. 3. 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 24, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15ti dnů od doručení usnesení své nejasné, neurčité, nepřehledné podání, označené jako odvolání, z jehož obsahu není vůbec zřejmé, čeho se jím domáhá, doplnila mimo jiné tak, že „naprosto jasně a srozumitelně upřesní, co tímto podáním zamýšlela“, zejména, zda mínila podat odvolání proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 19, a dále v něm konkrétně a podrobně uvedl, co přesně a jakým způsobem má žalobkyně uvést a doplnit, s poučením, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud její podání odmítne. Současně ji v tomto usnesení poučil, že může požádat soud, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a „ustanoven zástupce na náklady státu“.
Na toto usnesení žalobkyně zareagovala dvěma zcela nesrozumitelnými a nepřehlednými podáními, doručenými Okresnímu soudu v Hodoníně dne 18. 3. 2013 a dne 19. 3. 2013.
Usnesením ze dne 11. 11. 2013, č. j. 27 Co 133/2013 - 39, Krajský soud v Brně usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 19, potvrdil. Z obsahu spisu zjistil, že podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2013, které bylo soudu prvního stupně doručeno 24. 1. 2013, neobsahovalo náležitosti žaloby, předepsané v §79 odst. 1 o. s. ř., že soud prvního stupně proto usnesením ze dne 28. 1. 2013, č. j. 13 Nc 102/2013 - 8, žalobkyni správně v souladu s ustanovením §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval k doplnění chybějících náležitostí a zároveň ji poučil o tom, jak má doplnění provést, k čemuž jí stanovil lhůtu 20 dnů od doručení usnesení a zároveň ji upozornil, že její podání je neurčité, nejasné a zejména obsahově nesrozumitelné, a že na výzvu reagovala podáním doručeným soudu prvního stupně 14. 2. 2013, kterým ovšem nedostatky svého podání ze dne 20. 1. 2013 nikterak neodstranila a ani po tomto doplnění není zřejmé, čeho a vůči komu se svým podáním domáhá. Uzavřel, že za této situace v řízení nelze pokračovat a že soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ustanovením §43 odst. 2 o. s. ř. podání žalobkyně odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně - nezastoupena advokátem
- dovolání, které následně doplnila prostřednictvím ustanoveného advokáta. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena otázka, zda je soud v případě, že žalobkyně na výzvu soudu k odstranění vad podání sice odpověděla, ale ne způsobem, který soud prvního stupně pravděpodobně vyžadoval, povinen učinit opakovanou výzvu k odstranění vad podání a poskytnout k tomu žalobkyni další lhůtu, případně ještě zdůraznit upozornění na možnosti zastupování žalobkyně v řízení osobou znalou práva (zástupcem ustanoveným soudem, či zástupcem určeným např. ČAK)“. Má zato, že smyslu řízení a povinnosti soudu dát účastníku instruktivní návod, jak vady podání odstranit, neodpovídá, pokud by neodstranění vad bylo pouze důsledkem toho, že podatel výzvě soudu dostatečně neporozuměl. Za této situace by soud měl „podateli“ dát doplňující a upřesňující výzvu, a tím i možnost realizovat jeho procesní práva. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v této věci postupoval striktně dle ustanovení občanského soudního řádu a po nedostatečném odstranění vad podání toto podání bez další snahy o odstranění vad podání odmítl, neumožnil žalobkyni řádně uplatnit její práva. Za nesprávné považuje jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak rozhodnutí soudu odvolacího. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu „zrušil v celém rozsahu“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem, v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. 26 Cdo 2765/2010, ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, či ze dne 29. května 2012, sp. zn. 25 Cdo 315/2012, uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky - www.nsoud.cz ).
Dovolání žalobkyně proti napadenému usnesení odvolacího soudu proto Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že z podání žalobkyně nevyplývá, koho v dané věci žaluje, dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu