ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5322.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5322/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné Technické univerzity v Liberci se sídlem v Liberci 1, Hálkova č. 6, IČO 46747885, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci 2, U Soudu č. 363/10, proti povinné Ing. M. Č. , zastoupené JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21, pro 97.200,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 26 EXE 2713/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. července 2014, č. j. 17 Co 153/2014 - 152, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2014, č. j. 17 Co 153/2014 - 152, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 1. 2014, č. j. 26 EXE 2713/2012 - 131 (jímž byla nařízena podle rozhodnutí děkana fakulty strojní Technické university v Liberci ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 136/10/ST a sp. zn. 141/10/ST, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši celkem 97.200,- Kč, jakož i nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuce na majetek povinné, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec), není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak [(Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. 20 Cdo 2386/2012, uveřejněné pod číslem 15/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž vyslovil závěr, že rozhodnutí vysoké školy o vyměření poplatku spojeného se studiem, respektive za delší dobu studia, vydané podle §58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/1998 Sb.“), podléhá přezkumu ve správním soudnictví a je exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu a §274 odst. 1 písm. f) o. s. ř.; v odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vysvětleno, že rozhodováním o povinnosti studenta zaplatit poplatek za studium naplňuje veřejná vysoká škola svou pravomoc rozhodovat o veřejných subjektivních právech fyzických osob [§6 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb.], že takové rozhodnutí je proto přezkoumatelné ve správním soudnictví (§65 odst. 1 soudního řádu správního) a že veřejná vysoká škola má pravomoc stanovit v interním předpisu (ve statutu) v souladu s ustanovením §58 odst. 6 zákona č. 111/1998 Sb. výši poplatku, formu placení a jeho splatnost. Dále srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 4/2000, 58/2005, 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004, či ze dne 28. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3876/2013, v nichž byl vysloven závěr, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, že obsahem rozhodnutí, jehož výkon (exekuce) se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet, přičemž případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního řízení samotného. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi taktéž opakovaně uvedl, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí - k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 4435/2013. Pokud se týká vymezení skutečností rozhodných pro nařízení exekuce, je rozhodnutí odvolacího soudu taktéž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 938/2008, či usnesení uveřejněné pod číslem 86/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá ani námitka dovolatelky, že rozhodnutí oprávněné nejsou způsobilými exekučními tituly z důvodu, že neobsahují poučení o možnosti podat proti nim žalobu ve správním soudnictví (jak namítala již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně), jelikož takové poučení zákon č. 111/1998 Sb. nepředpokládá. V ustanovení §68 odst. 3 tento zákon stanoví, že rozhodnutí ve věci vyměření poplatku spojeného se studiem podle §58 odst. 3 a 4, musí být vyhotoveno písemně, musí obsahovat odůvodnění a poučení o možnosti podat žádost o přezkoumání, a v ustanovení §68 odst. 4, že student může do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 3 doručeno, požádat o přezkoumání rozhodnutí; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti pouze vyhovět a rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní nebo zruší rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti [v dané věci oba exekuční tituly, tj. rozhodnutí o stanovení poplatku za studium při překročení standardní doby studia ze dne 30. 6. 2010, č. j. 141/10/ST a č. j. 136/10/ST (jimiž byla nahrazena, příp. zrušena rozhodnutí v téže věci ze dne 16. 9. 2007, č. j. 220/07/ST, a ze dne 23. 1. 2008, č. j. 30/08/ST, vydaná v době, kdy povinná byla studentkou oprávněné), obsahují zákonné poučení o možnosti požádat o jejich přezkoumání podle ustanovení §68 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., a podle obsahu spisu povinná této možnosti také (neúspěšně) využila].
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87) a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu