ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.542.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 542/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci zástavního věřitele Finančního úřadu pro Liberecký kraj se sídlem v Liberci, 1. máje č. 97/25, IČO 72080043, proti zástavnímu dlužníkovi Nadačnímu fondu EVA se sídlem v Semilech, Riegrovo náměstí č. 15, IČO 49295390, zastoupenému Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská č. 940/23, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 207/2011, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. září 2014, č. j. 24 Co 213/2014 - 134, takto:
I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavního dlužníka směřující (podle svého obsahu) proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2014, č. j. 24 Co 213/2014 - 134 [jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 17. 10. 2013, č. j. 8 C 207/2011 - 86, ve výroku I., kterým byl podle platebního výměru Finančního úřadu v Semilech č. 990000615 ze dne 26. 10. 1999, č. j. 32535/99/258970/7603, a platebního výměru Finančního úřadu v Semilech č. 859/99 ze dne 26. 10. 1999, č. j. 32579/99/258970/7603, k uspokojení daňových pohledávek ve výši 2.692.123,- Kč nařízen soudní prodej zástavy, a to st. - zastavěné plochy a nádvoří, st. - zastavěné plochy a nádvoří - ostatní plochy - ostatní plochy, budovy (výroba), část obce J. n. J., na st. a budovy bez č.p./č.e. (výroba), část obce J. n. J., na st., vše v obci J. n. J. a katastrálním území J. n. J.], není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Podle ustanovení §200y odst. 1 o. s. ř. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy. Podle ustanovení §200z odst. 1 o. s. ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§200za odst. 3 o. s. ř.).
Judikatura soudů dospěla k závěru, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení §200z odst. 1 o. s. ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení §200z odst. 1 o. s. ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst. 3 o. s. ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o. s. ř. Ze zákonného požadavku, aby zajištěnou pohledávku doložil zástavní věřitel, vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy může být doloženo jen to, že zástavnímu věřiteli vznikla pohledávka a že je zajištěna zástavou, jejíž prodej navrhuje, jakož i závěr, že zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy. Domnívá-li se zástavní dlužník, že zajištěná pohledávka sice vznikla, ale že již zanikla (například splněním, započtením apod.) a že tím zaniklo i zástavní právo, nejde o způsobilou obranu proti žalobě na nařízení soudního prodeje zástavy, ale jen o důvod k podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného prodeje zástavy podle ustanovení §268 odst. 3 o. s. ř. (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 3892/2010).
Dovodil-li odvolací soud v projednávané věci, že zástavní věřitel v řízení doložil (osvědčil) zajištěné pohledávky v celkové výši 2.692.123,- Kč, a to originály pravomocných platebních výměrů Finančního úřadu v Semilech č. 990000615 ze dne 26. 10. 1999, č. j. 32535/99/258970/7603, a ze dne 26. 10. 1999, č. j. 32579/99/258970/7603, zástavní právo k zástavě, a to originálem pravomocného rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku ze dne 7. 11. 2000, č. j. 96010/00/398940/0321, o vymezení rozsahu zákonného zástavního práva podle ustanovení §72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jímž bylo uplatněno zákonné zástavní právo k zajištění daňových pohledávek (v celkové původní výši 3.653.149,- Kč a příslušenství) podle citovaných platebních výměrů, a to k nemovitostem (dříve) zapsaným u Katastrálního úřadu J. n. J., okres S., na listu vlastnictví č. 1360, tj. (původně) ke stavební parcele č. 199 o výměře 457 m2 - zastavěné ploše, k průmyslovému objektu na stavební parcele č. 199, ke stavební parcele č. 630 o výměře 130 m2 - zastavěné ploše, k průmyslovému objektu bez č.p./č.e. na stavební parcele č. 630 a k pozemku o výměře 791 m2 - ostatní ploše, manipulační ploše, že zástavním dlužníkem je - podle výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště J., LV č. 1360 pro katastrální území a obec J. n. J., okres S. - žalovaný, jenž tyto nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy (nesprávně uvedeno „koupí“) od vydražitele Mgr. L. T. (s výslovným souhlasem jeho manželky), kteří je před tím nabyli do společného jmění manželů od daňového dlužníka Bavlnářských závodů Benešov u Semil, a.s. „v likvidaci“ (původně HYBLER a.s., později CZ 92/91 a.s. „v likvidaci“ - DIČ 398-48173258) ve veřejné dobrovolné dražbě (pročež zástavní právo podle ustanovení 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, nezaniklo), a že tvrzením zástavního dlužníka o (částečném) zániku zajištěné pohledávky v konkursním řízení vedeném na majetek daňového dlužníka se nelze zabývat, neboť tato otázka není v řízení o soudním prodeji zástavy pro rozhodnutí o žalobě významná, postupoval plně v souladu s ustálenou judikaturou.
Rozhodnutí odvolacího soudu je přitom založeno na skutkovém zjištění, že z původního pozemku o výměře 457 m2 byl později, tj. po vydání rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku ze dne 7. 11. 2000, vydělen nový pozemek o výměře 4 m2 [což vyplývá jak z výpisu z katastru nemovitostí, tak i z protokolu o veřejné dobrovolné dražbě nemovitostí č. 02/03 konané dne 18. 12. 2003, jakož i z darovací smlouvy uzavřené dne 29. 12. 2003 mezi Mgr. L. T. a zástavním dlužníkem (viz čl. 10 spisu) s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 29. 12. 2003, jejímž předmětem podle bodu I. byly následující nemovitosti: 1) pozemek - stavební parcela číslo 199, 2) pozemek - stavební parcela číslo 630, 3) pozemek - pozemková parcela číslo 575/4, 4) pozemek - pozemková parcela číslo 754/18, 5) budova, která se nachází na pozemku - stavební parcele parcelní číslo 199 a 6) budova - stavba pro výrobu a skladování bez čísla popisného i evidenčního, která se nachází na pozemku - stavební parcele parcelní číslo 630, vše v katastrálním území J. n. J.; v bodu II. této darovací smlouvy se výslovně uvádí, že „nemovitosti vymezené v článku I. této smlouvy jsou zatíženy právy třetích osob“, mimo jiné „zástavními právy zajišťujícími pohledávky České republiky - Finančního úřadu v Šumperku vůči společnosti CZ 92/91, a.s. „v likvidaci“ (IČ 48173258) v neznámé výši“].
Namítá-li dovolatel, že „budova bez č.p./č.e. na parcele st. v dotčené listině vymezena nebyla“, uplatnil jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Vytýká-li dále dovolatel odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou doručení rozhodnutí o vymezení rozsahu zástavního práva ze dne 7. 11. 2000 daňovému dlužníku, jde o námitku, kterou uplatnil až v dovolání; dovolací soud se jí proto zabývat nemohl (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu