ECLI:CZ:NS:2015:21.ND.50.2015.1
sp. zn. 21 Nd 50/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. K. , zastoupeného Mgr. Evou Kocmanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Soukenická č. 2, proti žalovaným 1) J. P. , 2) nezletilé A. P. , zastoupené Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí č. 3/4, jako kolizním opatrovníkem, a 3) nezletilému M. B. , o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 10 C 39/2013, o určení místní příslušnosti soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 10 C 39/2013 projedná a rozhodne Okresní soud v Mostě.
Odůvodnění:
Žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Mostě dne 19. 2. 2013, se žalobce domáhá určení, že není otcem nezletilých dětí A. P., a M. B., jejichž matkou je J. P.
Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 12. prosince 2014, č. j. 10 C 39/2013 - 42, vyslovil ve smyslu ustanovení §105 odst. 3 o. s. ř. (správně §105 odst. 2 o. s. ř.) svoji místní nepříslušnost „pro řízení o popření otcovství žalobce k žalovanému 3) M. B.“. Zjistil, že žalobce je státním příslušníkem Islámské republiky Pákistán a má bydliště v Irské republice, že žalovaná 1) je českou státní občanskou s bydlištěm ve Spolkové republice Německo a že žalovaný 3) má bydliště ve Spolkové republice Německo, přičemž jako jeho rodiče jsou v rodném listu zapsáni žalovaná 1) a M. P. B. Soud odkázal na ustanovení §40 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a dospěl k závěru, že ve věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť žalovaná 1), která je matkou žalovaného 3), je českou státní občankou. Proto dovodil, že je třeba věc předložit Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud České republiky, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, tedy rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Mostě, u nějž byla žaloba o popření otcovství podána a který ve věci provedl prvotní úkony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu