ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1008.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 1008/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) F. P. , a b) H. P. , obou zastoupených JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem se sídlem v Boskovicích, nám. 9. května 10, proti žalovaným: 1) JUDr. M. B., zastoupené JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem v Brně, Havlenova 75/22 a 2) JUDr. L. B., o určení důvodnosti námitky ve stavebním řízení, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 525/2009, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2014, č. j. 17 Co 75/2013-260, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení částku 2 178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr. Radovana Rumlera.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. srpna 2012, č. j. 6 C 525/2009-209, určil, že „námitka vznesená ve stavebním řízení, vedeném u stavebního úřadu Městského úřadu v Konici, pod sp. zn. STU-243/2009/PLA spočívající v tom, že zastřešení rodinného domu žalovaných č. p. 270 na pozemku parc. č. stavební 51/2, vše v k. ú. H. Š. přesahuje na pozemek žalobců parc. č. stavební 51/3 v k. ú. H. Š., je důvodná“ (výrok I.), a rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobcům a) a b) na nákladech řízení 18 324,- Kč (výrok II.), a České republice – Okresnímu soudu v Prostějově 11 982,40 Kč (výrok III.).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované 1) rozsudkem ze dne 23. září 2014, č. j. 17 Co 75/2013-260, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil, změnil jej pouze ve výroku II. tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení v částce 15 782,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 583/2001 a 22 Cdo 1810/2009) a je třeba, aby byl vypracován revizní znalecký posudek. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu (případně soudů obou stupňů) zrušil a vrátil mu (případně soudu prvního stupně) ho k dalšímu řízení.
Žalobci s dovoláním nesouhlasí. Znalecký posudek Ing. Zemánka, zpracovaný při jednání u odvolacího soudu, považují za objektivní a domnívají se, že důvody pro dovolání nejsou dány. Navrhují proto, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Přestože dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci, je obsahem dovolání především kritika provedeného dokazování a skutkových závěrů odvolacího soudu. Dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze kterého nalézací soudy vycházely a předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů (založenou na nutnosti doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem). Dovolací soud je však skutkovými zjištěními vázán a nemůže je přezkoumávat. Zjištění průběhu vlastnické hranice mezi nemovitostmi účastníků je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud chybně akceptoval nesprávné závěry, podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. č. C 8061).
Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6293, vyložil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vyhotoveného znaleckého posudku. V usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2013, pod číslem 23, Nejvyšší soud dále uvedl, že znalec je povinen volbu jedné (či více) z metod ocenění řádně odůvodnit, a toto odůvodnění podléhá posouzení soudu co do jeho úplnosti a vnitřní logiky.
Rozhodnutí soudů v projednávané věci je v souladu s označenou judikaturou. Odvolací soud podrobně vysvětlil, proč se přiklonil k závěru znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Janem Zemánkem, vyložil, jakými úvahami se při hodnocení znaleckého posudku řídil a proč jeho závěry považuje za správné. Nadto lze podotknout, že odvolací soud se jednotlivými námitkami dovolatelky uplatněnými již v odvolacím řízení podrobně zabýval, zohlednil všechny okolnosti případu, své úvahy podrobně odůvodnil a jeho závěrům a právnímu posouzení věci nelze nic vytknout. Protože o správnosti znaleckého posudku znalce Ing. Jana Zemánka neměl pochybnosti, nelze spatřovat nepřiměřenou úvahu soudu v tom, že nenařídil provedení revizního znaleckého posudku.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
V Brně dne 2. září 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu