ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1032.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 1032/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) O. W., P., a b) E. Č., P., obou zastoupených Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti žalovanému P. N., P., zastoupenému JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 48/2010, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2014, č. j. 72 Co 570/2014-308, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2014, č. j. 72 Co 570/2014-308, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. října 2014, č. j. 5 C 48/2010-300, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. srpna 2014, č. j. 5 C 48/2010-284, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, každý v podílu o velikosti jedné poloviny, specifikovaných ve výroku rozsudku.
Proti rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. září 2014, č. j. 5 C 48/2010-298, vyzval žalované, aby do tří dnů od doručení usnesení zaplatili soudní poplatek z odvolání ve stanovené výši s poučením o následcích nezaplacení poplatku. Usnesení soud omylem doručil dne 30. 9. 2014 do datové schránky advokátovi JUDr. Tomáši Hlaváčkovi, který žalobce původně zastupoval. Současné právní zástupkyni žalobců Mgr. Ludmile Pražákové, která je zastupuje od 1. 6. 2011 (viz čl. 88), ani žalobcům výzva doručena nebyla. Soud prvního stupně po zjištění, že soudní poplatek z odvolání žalobci ve stanovené lhůtě nezaplatili, aniž zjistil, že výzva k zaplacení nebyla správně doručená, usnesením ze dne 24. října 2014, č. j. 5 C 48/2010-300, řízení o odvolání žalobců zastavil s odůvodněním, že soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen.
Usnesení o zastavení odvolacího řízení bylo doručeno již správně právní zástupkyni žalobců Mgr. Ludmile Pražákové do datové schránky 29. 10. 2014. Na její telefonickou žádost jí soud odeslal výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání, která jí byla doručena téhož dne 29. 10.2014.
Žalobci proti usnesení ze dne 24. října 2014, č. j. 5 C 48/2010-300, o zastavení odvolacího řízení, podali odvolání, ve kterém uvedli, že usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku z odvolání do věci samé bylo doručeno jejich právní zástupkyni až 29. 10. 2014, že ihned následující den po jeho obdržení 30. 10. 2014 soudní poplatek bankovním převodem zaplatili a že tak splnili poplatkovou povinnost ve stanovené lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Upozornili na původní chybné doručení na adresu advokáta, který je již 3 roky nezastupuje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 19. prosince 2014, č. j. 72 Co 570/2014-308, usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. října 2014, č. j. 5 C 48/2010-300, jako věcně správné potvrdil. Uvedl, že žalobci nezaplatili soudní poplatek z odvolání do rozhodnutí o věci samé ani potom, co si soud prvního stupně uvědomil svůj omyl a zaslal již správně usnesení s výzvou na zaplacení soudního poplatku jejich právní zástupkyni. Poplatek žalobci nezaplatili ani ve lhůtě tří dnů od správného doručení výzvy, ani ve lhůtě k odvolání proti napadenému rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobci přípustnost dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Důvodem dovolání je, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil v rozporu s platným procesním právem. Odvolací soud dospěl k chybnému právnímu závěru, že byly splněny procesní podmínky k zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Zastavení odvolacího řízení mělo za následek, že žalobci byli zkráceni ve svých právech na spravedlivý proces a byla jim odňata možnost jednat před soudem. Zpochybňují závěr odvolacího soudu, že řízení o odvolání může být pro nezaplacení soudního poplatku usnesením zastaveno ještě před tím, než soud doručí účastníkovi výzvu k zaplacení soudního poplatku se stanovením lhůty k zaplacení, jak učinil soud prvního stupně. Takový postup vylučuje ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Poukazují na časovou následnost jednotlivých úkonů soudu prvního stupně, který řízení o jejich odvolání zastavil za situace, kdy jim, resp. jejich právní zástupkyni svou vlastní chybou nedoručil usnesení s výzvou na zaplacení soudního poplatku z odvolání. Usnesení o zastavení odvolacího řízení soud prvního stupně nevydal až po marném uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku, ale téměř týden před řádným doručením výzvy a započetím běhu lhůty k zaplacení. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku soud zaslal zástupkyni žalobců (29. 10. 2014) teprve po jejím telefonickém upozornění, že jí bylo doručeno usnesení o zastavení řízení, aniž by žalobcům byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku. Zástupkyně žalobců dala následujícího dne 30. 10. 2014 elektronický příkaz k platbě soudního poplatku. To také uvedla v odvolání žalobců proti usnesení o zastavení řízení. Protože usnesení o zastavení řízení plní funkci poslední výstrahy a žalobce může poplatek zaplatit až do konce lhůty k podání odvolání proti tomuto usnesení, mohlo být usnesení o zastavení řízení vydáno teprve 4. 11. 2014, a mělo obsahovat poučení podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, které v usnesení soudu prvního stupně chybí. Při správném postupu by žalobci zjistili, že elektronický příkaz k zaplacení soudního poplatku nebyl z neznámých důvodů realizován a měli by možnost v patnáctidenní odvolací lhůtě soudní poplatek řádně zaplatit. Toto zákonné právo bylo žalobcům postupem soudu odňato. Soudní poplatek žalobci zaplatili příkazem z 8. 1. 2015, tj. ihned po doručení potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, ze kterého skutečnost, že nebyl zaplacen, zjistili (soud prvního stupně usnesením ze dne 2. března 2015 rozhodl o jeho vrácení žalobcům) . Z výše uvedených důvodů jsou právní závěry v rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil předčasně vydané rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nesprávné. Žalobci navrhují, aby dovolací soud pokud dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí, zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný s podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví.
Podle §9 odst. 7 téhož zákona usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda lze potvrdit usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, vydané dříve, než byla řádně doručena výzva k zaplacení poplatku a než uplynula lhůta stanovená soudem k zaplacení, za situace, kdy odvolací soud dotazem na účtárnu soudu zjistil, že soudní poplatek účastníci nezaplatili ani do dne rozhodování odvolacího soudu. Dovolací soud v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemělo být vydáno, neboť jím odvolací soud v podstatě akceptoval nesprávný postup soudu prvního stupně a na jeho základě rozhodnutí, které soud prvního stupně vydal v rozporu s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., aniž by byla žalobcům doručena výzva k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Odvolací soud přesto, že hodlal potvrdit takto vadné rozhodnutí prvoinstančního soudu, se nepokusil objasnit dotazem na účastníky, proč nebyl jimi tvrzený zaplacený poplatek doručen soudu. Lze přisvědčit názoru žalobců, že pokud by soud prvního stupně postupoval v souladu s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., mohli účastníci zjistit, že poplatek nebyl zaplacen a v průběhu odvolací doby jej zaplatit (§9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.). Nesprávným rozhodnutím soudů obou stupňů tak bylo žalobcům upřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně, pro které platí důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu