ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1172.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 1172/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce CEE INVEST ENERGY a. s., se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, identifikační číslo osoby 29385032, zastoupeného JUDr. Matějem Zachvejou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 108, proti žalovanému PÍSEK OSTRAVA s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Ostrava-Poruba, Slavíkova 1744/22, identifikační číslo osoby 26795213, zastoupenému JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Sokolská třída 451/11, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 45/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2014, č. j. 56 Co 292/2014-279, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce JUDr. Matěje Zachveji.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. března 2014, č. j. 58 C 5/2012-228, kterým bylo žalovanému uloženo, aby se zdržel zásahů do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. 2816/1, v katastrálním území P. n. O., spočívajících v ukládání, skladování či jiném nakládání s odpady či jinými obdobnými věcmi a v provozování jakékoliv hornické či jí (charakterem či rozsahem) obdobné činnosti na tomto pozemku, který je ve vlastnictví žalobce. Současně žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení 2.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání. Kvůli absenci způsobilého dovolacího důvodu se dovolací soud nemohl zabývat tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro žalovaného „překvapivé“.
Jestliže odvolací soud svůj právní závěr založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 779). To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu (rozsudek ze dne 24. června 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2021, viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96; k obsahově shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném pod č. 188 v sešitě č. 12/2005 časopisu Soudní judikatura, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno).
V dané věci opřel odvolací soud opodstatněnost žaloby o dva zásadní důvody: Jednak měl za to, že nedošlo k platnému převodu práv k dobývacímu prostoru na žalovaného, resp. již na jeho předchůdce, jednak uvedl, že žalovaný nemá soukromoprávní titul k užívání pozemku patřícího žalobci; takový titul je pro těžbu nerostů a následné provádění rekultivace cizího pozemku nezbytný. Dovolání však polemizuje jen se závěrem týkajícím se práv k dobývacímu prostoru, názor o nedostatku soukromoprávního titulu k užívání pozemku žalobce zůstal nedotčen a dovolací soud jej nemůže přezkoumávat (lze jen podotknout, že nad rámec argumentace odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy poukazuje žalobce ve vyjádření k dovolání i na to, že již jeho právní předchůdce ji vypověděl). Proto by rozhodnutí odvolacího soudu obstálo i v případě, že by jeho úvahy o převodu (resp. i přechodu, pokud jde o dědění) práva k dobývacímu prostoru nebyly správné; dovolání tak není přípustné.
Dovolací soud odkazuje na vyjádření žalobce k dovolání, zejména na tu část, ve které se zdůvodňuje, proč je k dobývání v tomto případě nezbytný i soukromoprávní titul. Přiléhavý je odkaz na novelu horního zákona, provedenou zákonem č. 498/2012 Sb. (i na důvodovou zprávu k němu), která vypustila ze zákona možnost „nabývat pro plnění úkolů stanovených tímto zákonem nemovitostí nebo práv k nemovitostem“ vyvlastněním (srov. též §31 odst. 4 písm. b/, §33 odst. 4 horního zákona č. 44/1988 Sb. ve znění před touto novelou a současné znění tohoto ustanovení). Z toho vyplývá i závěr, že bez soukromoprávního titulu k nemovitostem přímo dotčeným dobýváním ložiska nerostů není jejich užívání k těžbě možné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu