ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1464.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1464/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. Š. , Š., zastoupené Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem v Novém Malíně 426, proti žalovanému Ing. K. Š. , Š., zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve věci návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 304/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2012, č. j. 12 Co 509/2012-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. června 2007, č. j. 15 C 304/2004-93, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k budově na pozemku p. č. st. 372/4 a k pozemku p. č. st. 372/4, vše v k. ú Š., část obce Š., se všemi součástmi a příslušenstvím, tj. zejména oplocením, 2 vraty, zpevněnými plochami a vedením sítí (dále již předmětné nemovitosti) (výrok I.), přikázal předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 250.000,- Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV.-VII.)
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. května 2008, č. j. 12 Co 1237/2007-117, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV. potvrdil a změnil jej pouze ve výrocích V. až VII., týkajících se náhrady nákladů řízení.
Žalovaný podal dne 18. června 2011 návrh na obnovu řízení s odůvodněním, že se mu podařilo nalézt v archivech „některé důležité listinné důkazy“, stejně tak jako část písemností po jeho zemřelém zástupci JUDr. Karlovi Rujbrovi.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 1. srpna 2012, č. j. 15 C 304/2004-190, návrh žalovaného na obnovu řízení ve věci sp. zn. 15 C 304/2004 odmítl s odůvodněním, že žaloba na obnovu řízení neobsahuje veškeré náležitosti dle §232 odst. 1 o. s. ř., a to vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, tedy ve lhůtě uvedené v ust. §233 odst. 1 o. s. ř.
Odvolací soud k odvolání žalovaného usnesením ze dne 29. října 2011, č. j. 12 Co 509/2012-199, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil s tím, že žalovaný ani k výzvě soudu prvního stupně neodstranil nedostatek žaloby, pokud jde o vylíčení skutečností svědčících o tom, že je žaloba podána včas, tedy ve lhůtě uvedené v ust. §233 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Má za to, že odvolací soud nesprávně vyložil ust. §232 odst. 1 o. s. ř., když „učinil závěr, že dobu, kdy se osoba podávající žalobu na obnovu řízení dozvěděla o důvodu obnovy, nelze vymezit časovým úsekem 3 měsíců před podáním této žaloby“. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. října 2012 a protože dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §238 odst. 1 písm. a) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), 3 o. s. ř., tj. při existenci zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel se domnívá, že zásadní právní význam má otázka, zda pro projednání žaloby na obnovu řízení je dostačující tvrzení, že se žalovaný o uplatňovaných skutečnostech či důkazech, rozhodných pro obnovu řízení, dozvěděl „v posledních 3 měsících před podáním žaloby“.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §232 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být odůvodněnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.
Podle ustanovení §233 odst. 1 o. s. ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.
Dovolací soud v usnesení ze dne 25. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 1854/2013, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , vyložil, že „ vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v §233 o. s. ř.“ . Stejný závěr vyplývá např. i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 1023/2012, uveřejněného na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Z uvedeného vyplývá, že žaloba na obnovu řízení musí obsahovat vylíčení takových skutečností, ze kterých je zřejmé, kdy konkrétně a za jakých podmínek se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy. Takovému požadavku nemůže odpovídat sdělení žalovaného, že se „o existenci všech uvedených důkazů dozvěděl v období tří měsíců před podáním žaloby“.
Dovolatelem vymezená otázka tedy není otázkou zásadního právního významu, neboť již byla dovolacím soudem řešena, není soudy vykládána rozdílně a odvolací soud ji vyřešil v souladu s označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu