ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1932.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1932/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. K. , zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 489/7a, proti žalovaným: 1) H. K. , 2) R. K. , 3) M. F. , všem zastoupeným Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 14 C 837/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. prosince 2012, č. j. 35 Co 105/2012-1270, ve znění opravného usnesení ze dne 7. března 2013, č. j. 35 Co 105/2012-1346, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. prosince 2012, č. j. 35 Co 105/2012-1270, ve znění opravného usnesení ze dne 7. března 2013, č. j. 35 Co 105/2012-1346, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. března 2006, č. j. 14 C 837/99-518, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. dubna 2006, č. j. 14 C 837/99-519, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k domu na pozemku parc. č. st. 247 (dále jen „dům“), k pozemku parc. č. st. 247 o výměře 234 m2 a pozemku parc. č. 581/4 o výměře 3 714 m2, vše zapsané na listu vlastnictví č. 283 pro katastrální území K., obec J. , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou (dále jen „předmětné nemovitosti“), a předmětné nemovitosti přikázal do spoluvlastnictví žalované 1), které přikázal ideálních 9/16 a žalované 2), které přikázal ideálních 7/16. V odstavci 2 tohoto výroku uložil žalovaným 1) a 2) povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatily právní předchůdkyni žalobkyně částku 330 630,36 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. V odstavci 3 tohoto výroku uložil žalovaným 1) a 2), aby společně a nerozdílně zaplatily žalované 3) částku 661 260,72 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání všech účastnic Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 35 Co 740/2006-546, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu má v rámci způsobů vypořádání přednost reálné rozdělení věci, a proto soud prvního stupně musí doplnit znalecký posudek Ing. Jana Pilaře o vyjádření, zda je možné reálné rozdělení věci tak, aby se každému z účastníků dostal jejich ideální podíl. Soud přitom nemá brát do úvahy hodnotu nemovitostí, neboť ta má význam pro konečné vypořádání. Pokud reálné rozdělení věci nebude možné, přikáže soud věci do vlastnictví jednoho či více spoluvlastníků za náhradu. Jestliže chtějí nemovitosti přikázat všechny žalované do spoluvlastnictví, má soud přikázat nemovitosti do spoluvlastnictví všem žalovaným a ne jen dvěma z nich. Soud prvního stupně dále posoudí, zdali konkrétními investicemi vynaloženými žalobkyní došlo ke zvýšení tržní ceny domu, případně o jakou částku či procento.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 14 C 837/99-731, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemek parc. č. 581/15 o výměře 800 m2, podle geometrického plánu ze dne 5. 12. 2008, č. 1028-68B/2008 (dále jen „GP ze dne 5. 12. 2008“), do výlučného vlastnictví žalovaných přikázal dům, pozemek parc. č. st. 247 o výměře 234 m2 a pozemek parc. č. 581/4 o výměře 2 914 m2 v hranicích podle GP ze dne 5. 12. 2008, a to tak, že žalované 1) připadnou ideální 3/7, žalované 2) připadnou ideální 2/7 a žalované 3) připadnou ideální 2/7. Uložil povinnost, aby žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví zaplatila žalovaná 1) částku 17 440 Kč a každá z žalovaných 2) a 3) částku 11 627 Kč, vše do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku II. soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 2. září 2009, č. j. 35 Co 275/2009-792, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že neexistuje čtvrtý způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, a sice reálné geometrické oddělení jednoho ze spoluvlastníků, čehož se domáhá žalobkyně. Soud prvního stupně proto opětovně zvolil nesprávný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví. Mimoto závěry soudu prvního stupně o tržní ceně vypořádávaných nemovitostí jsou nepřezkoumatelné.
Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 14 C 837/99-1032, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, do podílového spoluvlastnictví žalovaných přikázal dům, pozemek parc. č. st. 247 o výměře 234 m2, a to tak, že žalované 1) připadnou id. 3/7, žalované 2) připadnou id. 2/7 a žalované 3) připadnou id. 2/7. Do výlučného vlastnictví žalované 1) přikázal pozemek parc. č. 581/16 o výměře 51 m2 a pozemek parc. č. 581/4 o výměře 1 343 m2 podle geometrického plánu ze dne 7. 10. 2010, č. 1133-76/2010 (dále jen „příslušný geometrický plán“); do výlučného vlastnictví žalované 2) přikázal pozemek parc. č. 581/18 o výměře 928 m2 podle příslušného geometrického plánu; do výlučného vlastnictví žalované 3) přikázal pozemek parc. č. 581/19 o výměře 928 m2 podle příslušného geometrického plánu; do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemek parc. č. 581/17 o výměře 464 m2 podle příslušného geometrického plánu. Soud prvního stupně dále uložil povinnost, aby žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví zaplatila žalovaná 1) částku 128 571,42 Kč a každá z žalovaných 2) a 3) částku 85 714,28 Kč, vše do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podle soudu prvního stupně není možné vypořádat nemovitosti způsobem, jak navrhovala žalobkyně, a sice tak, že by od každé z nemovitostí byla oddělena část odpovídající podílu ideální 1/8 žalobkyně na předmětných nemovitostech, neboť tento způsob není vymezen v §142 odst. 1 občanského zákoníku a nejedná se ani o kombinaci zákonem připuštěných způsobů soudního vypořádání. Přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci, které však není možné u domu ani u pozemku parc. č. st. 247. U pozemku je převážná část zastavěna domem, zbylá část o výměře 72,40 m2 sice zastavena není, ale tvoří přístupovou cestu k domu, a proto dělení takto malého prostoru by nepochybně znamenalo zhoršení přístupu a tím i užívání domu; jeho rozdělení by tedy nebylo účelné. Oproti tomu bylo možné rozdělení pozemku parc. č. 581/4, a proto soud prvního stupně na základě předmětného geometrického plánu tento pozemek rozdělil. V otázce stanovení výše vypořádacího podílu vyšel z doplnění znaleckého posudku, podle něhož obvyklá cena rodinného domu činí 2 400 000 Kč, z čehož na ideální 1/8 žalobkyně připadá 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že investice žalobkyně na základě místního šetření znalce nemají s ohledem na jejich současný technický stav žádný vliv na současnou obvyklou cenu domu, nebyly jí soudem přiznány. Soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy týkající se zjištění průběhu vedení vodovodu a zaměření věcného břemene vedení vodovodu, neboť tento návrh byl vznesen až později ve fázi před samým rozhodnutím ve věci jako takové, žádná ze stran neprokázala existenci vodovodu, ani trasu jeho vedení; jeho existence a odebírání vody ze studny nejsou žádným způsobem legalizovány. K otázce zřízení věcného břemene soud prvního stupně dospěl k závěru, že toto není opodstatněno, když důvod ke zřízení věcného břemene nebyl shledán. Soud nezohlednil náklady na odstranění drobných staveb, neboť jejich vlastníci se stali v průběhu řízení účastníky sporu. Stavby spojené se zemí pevným základem jsou součástí ocenění a stavby, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, mohou jejich majitelé v případě, že se budou nacházet na cizím pozemku, přenést „v rámci svého vlastnictví kamkoliv jim bude libo“. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §150 občanského soudního řádu, neboť soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné spočívající v okolnostech, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, když s ohledem na značně narušené vztahy mezi účastníky se tito shodli na tom, že je třeba podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit. Zrušení a vypořádání pak bylo učiněno v zájmu všech účastníků, čímž by mělo dojít k určitému uklidnění vztahů mezi účastníky.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 14. prosince 2012, č. j. 35 Co 105/2012-1270, ve znění opravného usnesení ze dne 7. března 2013, č. j. 35 Co 105/2012-1346, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé změnil tak, že zřídil ve prospěch vlastníků domu na st. parc. č. 247 věcné břemeno vedení, oprav a údržby vodovodu přes pozemek parc. č. 581/17 (v neprospěch vlastníků této parcely) za náhradu 6 818,50 Kč, a to na základě geometrických plánů ze dne 3. 8. 2012, č. 55/2012, 56/2012 a 57/2012 [výrok I. bod 1)], a že uložil povinnost, aby žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví žalovaná 1) zaplatila částku 131 494 Kč a každá z žalovaných 2) a 3) částku 87 662 Kč; jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku I. potvrdil [výrok I. bod 2)]. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a že účastníci jsou povinni nahradit České republice do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení státem zálohované před soudem prvního stupně, a to žalobkyně částku 26 971 Kč, žalovaná 1) částku 10 505,80 Kč, žalovaná 2) částku 12 005,80 Kč a žalovaná 3) částku 10 505,80 Kč, a v odvolacím řízení žalobkyně částku 19 624,60 Kč a každá z žalovaných částku 6 541,60 Kč (výrok III.).
Podle odvolacího soudu existuje závazný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž soud toto pořadí musí dodržet bez ohledu na to, co požadují účastníci. Pokud žalobu na zrušení a vypořádání podala žalobkyně, je nerozhodné, že žalované nepožadovaly zrušení spoluvlastnictví i mezi sebou navzájem. Kromě tří zákonem uvedených způsobů neexistuje čtvrtý způsob spočívající v reálném geometrickém oddělení ideálního podílu jednoho ze spoluvlastníků, čehož se dožaduje žalobkyně, která žádá reálné oddělení 1/8 z obou pozemků s tím, že zbytek nemovitostí by zůstal v podílovém spoluvlastnictví žalovaných podle výše jejich podílů. Je tomu tak proto, že spoluvlastnický podíl nelze vypořádat, lze vypořádat pouze celou věc. Odvolací soud se pokusil reálně rozdělit předmětné nemovitosti, přičemž shledal, že není možné reálně rozdělit dům a pozemek parc. č. st. 247. V případě stavebního pozemku by totiž ke všem nově vzniklým parcelám bylo zajištěno pouze právo chůze a to by vedlo převážně uvnitř domu po chodbě, neboť jiným způsobem to není technicky možné. Nemožné je pak zajištění práva jízdy, které je nezbytné proto, že jde o v současné době běžný způsob dopravy, zvláště jde-li o přístup ke stavebním pozemkům. Oproti tomu rozdělení pozemku parc. č. 581/4 v zásadě ničeho nebránilo. Za situace, kdy žalované chtěly zůstat podílovými spoluvlastnicemi domu, jim proto správně soud prvního stupně dům společně s pozemkem pod domem přikázal do podílového spoluvlastnictví.
Odvolací soud se následně zabýval oceněním domu a pozemku parc. č. st. 247, přičemž přisvědčil žalobkyni, že závěry znalce v původním znaleckém posudku byly nesrozumitelné, nejasnosti však znalec vysvětlil ve znaleckém posudku a při výslechu před odvolacím soudem. Podle znalce mají nemovitosti jinou tržní cenu, když se prodávají dohromady, než kdyby se prodávala každá nemovitost samostatně. Znalec při výslechu vysvětlil, že omylem do znaleckého posudku uvedl částku 2 900 000 Kč namísto 2 400 000 Kč, která je nadále správnou. I přes tuto částku je dům velmi těžko prodejný z hlediska svého technického stavu, zejména vybouraných rozvodů plynu, plynoměru, opadaných vnitřních omítek, který zájemce odrazuje. Při stanovení ceny za 1 m2 vycházel znalec z určitého rozmezí, přičemž obvyklá cena se nevytváří na základě pouhého vynásobení. K částce 2 400 000 Kč dospěl znalec především z porovnání s obdobnými nemovitostmi. Na výši tržní ceny nemá vliv oddělení části zahrady přikazované do vlastnictví žalované 1). K investicím žalobkyně odvolací soud uvedl, že žalobkyně neprokázala, o kolik se investicemi zvýšila hodnota jejího podílu na daných nemovitostech a že by se investicemi zvýšila obvyklá cena domu. Ze znaleckého posudku přitom vyplynulo, že investice žalobkyně nemají žádný vliv na současnou tržní cenu nemovitostí. V rámci posuzování obvyklé ceny znalec vzal v úvahu zdroj vody pro rodinný domek, rovněž vyhodnotil v rámci rizik i exekuce, a tudíž s nimi počítá i v rámci stanovení tržní ceny. Žalobkyni proto v rámci vypořádání domu a pozemku parc. č. st. 247 přináleží částka 300 000 Kč.
Odvolací soud následně zřídil věcné břemeno vedení, oprav a údržby vodovodu, jenž vede k domu přes pozemek parc. č. 581/17, který je přikazován žalobkyni, aby i nadále bylo do domu zajišťováno dodávání vody přes tento pozemek žalobkyně. Hodnotu věcného břemene odvolací soud určil z výměry 52,45 m2 celkem na částku 6 818,50 Kč, kterou odvolací soud rozdělil mezi žalované. Odvolací soud tak změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze potud, že zřídil uvedené věcné břemeno a na vyrovnání podílů uložil žalovaným, aby žalobkyni zaplatily v rozsudku uvedené částky, jinak rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud navíc zkrátil pariční lhůtu k zaplacení vypořádacích podílů na 3 dny, neboť neshledal důvody pro její prodloužení. V rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení odvolací soud nespatřoval úspěch ve věci u žádného z účastníků, a proto jim náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), případně c) občanského soudního řádu, když se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu, případně věc má být posouzena po právní stránce jinak. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 občanského soudního řádu. Vady řízení spatřuje v tom, že měnící výrok odvolacího soudu není zcela srozumitelný, a proto připouští dvojí interpretaci. Odvolací soud se nevypořádal s odvolacími důvody, nepoučil žalobkyni o tom, že jí přednesené důkazy nedostačují. Pokud došlo ke znehodnocení nemovitostí, měl soud zjistit, kdo ho způsobil a musí to jít k jeho tíži. Tvrzení znalce o tom, že investice do domu nemají vliv na současnou cenu, není v souladu s uváděnou revizní zprávou. Rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněné a není přesvědčivé. V neposlední řadě došlo k nesprávnému obsazení senátu odvolacího soudu při vyhlášení napadeného rozsudku odvolacího soudu, který se lišil od obsazení při jednání.
Žalobkyně dále namítá nesprávné vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nesouhlasí s tím, že se domáhala oddělení ze spoluvlastnictví, nýbrž požadovala vypořádání celé věci, a to jejím reálným rozdělením. Není třeba při vypořádání rozdělit věc na tolik dílů, kolik je spoluvlastníků, nýbrž je možné rozdělit věc tak, že jedna část bude přikázána jednomu spoluvlastníku a druhá část bude přikázána ostatním spoluvlastníkům do podílového spoluvlastnictví. Poté by bylo možné vypořádat i pozemek parc. č. st. 247, který oba soudy nerozdělily. Vyšly sice ze znaleckého zkoumání, ale žalobkyni neumožnily položit znalci jakékoliv dotazy, když odvolací soud znalce ani k jednomu ústnímu jednání nepředvolal a o provedení důkazu nikdy nerozhodl, čímž zatížil řízení vadou. Dále nesouhlasí se závěry o nedělitelnosti pozemku parc. č. st. 247, protože neodpovídá skutečnosti, že by nebylo možné na nově vzniklé pozemky zajistit adekvátní přístup, neboť z ničeho nevyplývá, že by věcné břemeno práva chůze nemohlo vést po chodbě rodinného domu. Pokud jde o příjezd, ten na uvedený pozemek doposud zajištěn nebyl. Odvolací soud dále zřídil věcné břemeno, aniž by zjišťoval, kdo je vlastníkem vodovodu a jaký je jeho právní režim, zda se jedná o součást či příslušenství jiné věci. V této souvislosti namítá vady postupu při vyhotovení geometrických plánů, na jejichž základě nemůže platně vzniknout věcné břemeno. Konkrétně znalci namísto jednoho vytvořili tři geometrické plány. Soudy pochybily také v tom, že neuložily žalovaným zaplatit vypořádací podíl společně a nerozdílně, čímž je žalobkyně znevýhodněna při případném vymáhání splnění soudem uložené povinnosti. Nerozhodly o zrušení a vypořádání celého podílového spoluvlastnictví, neboť z rozhodnutí není zřejmé, co je součást a co je příslušenství nemovitostí. V neposlední řadě žalobkyně rozporuje rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když se domnívá, že měla plný úspěch ve věci, a proto jí měla být náhrada nákladů řízení přiznána. Také bylo nesprávně rozhodnuto o nákladech za znalečné, které se týkalo zřízení věcného břemene, neboť náklady má nést ten, v jehož prospěch bylo věcné břemeno zřízeno. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalované se k dovolání nevyjádřily.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 11. prosince 2012, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou č. 404/2012 Sb. (tj. do 31. 12. 2012, dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v části, která se týkala zřízení věcného břemene, a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v části, která se týkala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Jelikož je dovolání přípustné, dovolací soud se s ohledem na zásadu procesní ekonomie nejprve zabýval tím, zda řízení není postiženo vadami řízení namítanými dovolatelkou (§242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka mimo jiné namítala, že řízení bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném obsazení senátu odvolacího soudu při vyhlášení napadeného rozsudku odvolacího soudu, které se lišilo od obsazení během řízení před odvolacím soudem.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 1999, sp. zn. 21 Cdo 1876/98 (uveřejněného pod č. 51/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), „jestliže soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku (§156 odst. 2 o. s. ř.), zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež rozsudku předcházelo, jde o vadu řízení podle §237 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť soud byl nesprávně obsazen“.
K těmto závěrům se posléze přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 659/2010 (uveřejněném pod č. C 10 172 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), v němž uvedl, že „úprava občanského soudního řízení vůbec nepočítá s tím, že by se složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl, mohlo lišit od složení senátu odvolacího soudu, který rozhodnutí (v téže věci) vyhlásil. Skutečnost, že takový postup není zákonem výslovně zakázán, proto na jeho nesprávnosti ničeho nemění“.
Z obsahu spisu plyne, že dne 11. prosince 2012 proběhlo před odvolacím soudem jednání, při němž bylo prováděno dokazování a které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 14. prosince 2012. Podle protokolu o jednání věc projednal senát odvolacího soudu ve složení JUDr. Vladimír Velenský, předseda senátu, a soudkyně Mgr. Hana Ptáčková a Mgr. Hana Burešová. Dále dne 14. prosince 2014 byl senátem odvolacího soudu ve složení JUDr. Vladimír Velenský, předseda senátu, a soudkyně JUDr. Andrea Milichovská a Mgr. Helena Bláhová vyhlášen rozsudek, který posléze dovolatelka napadla dovoláním.
Z obsahu spisu se tak podává, že odvolací soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku (§156 odst. 2 o. s. ř.), zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež vyhlášení rozsudku předcházelo.
Jelikož řízení před odvolacím soudem trpí zmatečností, neboť odvolací soud byl při vyhlášení rozhodnutí nesprávně obsazen, Nejvyšší soud, aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky, rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věty první, části za středníkem o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v dalším řízení (§243d odst. 1 in fine o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu