ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2218.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 2218/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO: 0064581, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovanému MUDr. P. B., P., zastoupenému JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Městské části Praha – Zbraslav, se sídlem v Praze – Zbraslavi, Zbraslavské náměstí 464, IČO: 00241857, zastoupené Mgr. Janem Bouckým, advokátem se sídlem v Praze 2, V tůních 1636/1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 240/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 28 Co 326/2013-488, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. dubna 2013, č. j. 9 C 240/2006-448, určil, že žalobce je vlastníkem budovy na pozemku parc. č. 59 a pozemků parc. č. 59 a parc. č. 60/2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 1672 pro katastrální území Z., obec H. m. P. (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 115.797,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.), a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalobce na náhradě nákladů řízení částku 112.530,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 16. října 2013, č. j. 28 Co 326/2013-488, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výrocích II. a III. změnil tak, že výše nákladů u žalobce „činí 78.267,- Kč a u vedlejšího účastníka 60.379,- Kč“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost odvozuje z §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ani vedlejší účastník na straně žalobkyně se k dovolání nevyjádřili.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k pravomocnému rozhodnutí o určení vlastnictví došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 16. října 2013 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz )].
V daném případě v dovolání není řádně uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř. Dovolatel pouze odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedl, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Konkrétní důvod přípustnosti dovolání tedy neuvádí a nelze ho dovodit ani z obsahu samotného dovolání.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu o neplatnosti hospodářské smlouvy z 21. 12. 1990 pro rozpor se zákonem č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1998, sp. zn. 2 Odon 94/97, publikovaným v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 8/98, podle kterého provozní jednotka ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb. mohla být převedena do vlastnictví jiné osoby pouze postupem podle tohoto zákona. Jinak mohla být provozní jednotka převedena, jen byla-li rozhodnutím příslušných orgánů (§1 zákona č. 500/1990 Sb.) vyňata ze seznamu jednotek určených pro privatizaci.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu