ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2741.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 2741/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. D. , zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Liborem Fingerem, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, o zdržení se vypouštění dešťových vod, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 36/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2015, č. j. 25 Co 22/2015-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 14 C 36/2012-136 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se vypouštění dešťových vod z okapů na budově stojící na st. p. č. 149 volně do terénu na pozemek p. č. 180/2 směrem k pozemku žalobkyně p. č. 180/3, vše v obci L. a k. ú. P. L. Rozhodl také o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. března 2015, č. j. 25 Co 22/2015-146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů („dále jen o. s. ř.“). Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda „svádění dešťové vody z okapu vlastníka nemovitosti na hranici pozemku téhož vlastníka a sousedního pozemku lze považovat za stékání vody přirozeným způsobem ve smyslu §1019 o. z.“ Kromě toho je dovolání údajně přípustné i proto, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, neboť nenařídil provedení revizního znaleckého posudku. Dovolatelka též – v dovolacím řízení nepřípustně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013) - vznáší námitky proti zjištěnému skutkovému stavu; k těm dovolací soud nemohl přihlédnout.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Na řešení právní otázky, předložené dovolatelem k posouzení, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Podle skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení žalovaný nezměnil přirozené odtokové poměry, voda neprosakuje z okapu žalovaného na pozemek žalobkyně ve zvýšené míře, a už vůbec nemá vliv na zavlhání jejího domu. Za této situace je zřejmé, že není naplněna hypotéza žádné normy, upravující obranu souseda před obtěžováním vodou či před jejím přímým sváděním na jeho pozemek. Ani otázka, zda neměl být proveden revizní znalecký posudek, nemůže založit přípustnost dovolání. Lze tu odkázat na rozsudky Nejvyššího soudu, zmíněné odvolacím soudem, a také na usnesení Nejvyššího ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007 ( www.nsoud.cz ), ve kterém se uvádí: „Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení; bude však vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné“. Dovolatelka má sice za to, že pochyby odstraněny nebyly (vychází z technické zprávy, kterou v řízení předložila), nicméně je rozhodující soud, jehož názor na to, zda tu pochyby o správnosti posudku jsou či nikoliv, žádné pochyby neměl; odkázal přitom nejen na logické a přesvědčivé zdůvodnění znaleckého posudku, ale i na vlastní šetření na místě samém a na to, že jeho závěry jsou plně ve shodě s šetřením, které prováděl na místě stavební úřad. Od uvedených rozhodnutí dovolacího soudu se tak soudy neodchýlily a není tu nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu