ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.3011.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 3011/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. M., a b) J. J., obou zastoupených Mgr. Václavem Láskou, advokátem se sídlem v Praze 6 – Hanspaulka, Neherovská 1921/22, proti žalovaným: 1) V. Ch., a 2) L. Ch., oběma zastoupeným JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaných: J. L., J. L., a M. L., o zřízení věcného břemene a vzájemných návrzích žalovaných, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 65/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. září 2013, č. j. 30 Co 568/2012-533, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Kladně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. srpna 2012, č. j. 15 C 65/2010-309, mimo jiné výrokem pod bodem II. uložil – na základě vzájemného návrhu žalovaných - žalobcům povinnost zdržet se obtěžování žalovaných na jejich pozemku parc. č. st. 50 v k. ú. K. hlukem pocházejícím z chovu hospodářských zvířat na pozemku žalobců parc. č. st. 49 v k. ú. K. Výrokem pod bodem IV. soud uložil žalobcům povinnost zdržet se obtěžování žalovaných tekutými odpady pronikajícími z pozemku žalobců parc. č. st. 49 v k. ú. K. na pozemek žalovaných parc. č. st. 50 v k. ú. K., a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 18. září 2013, č. j. 30 Co 568/2012-533, mimo jiné zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., jímž byla žalobcům uložena povinnost zdržet se obtěžování žalovaných na jejich pozemku parc. č. st. 50 v k. ú. K., hlukem pocházejícím z chovu hospodářských zvířat na pozemku parc. č. st. 49 v k. ú. K., a ve výrocích IV. (týkajícího se obtěžování tekutými odpady) a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují, jak tvrdí, dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.; i když nevymezují rozsah, v jakém rozsudek napadají, je z obsahu dovolání zjevné, že jde o části, ve kterých byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ohledně obtěžování hlukem a odpadními vodami a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“)].
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelé jsou povinni v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
V dané věci dovolatelé – kromě toho, že ani neuvádějí, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadají - nevymezují, v čem spatřují přípustnost dovolání, netvrdí existenci žádného z důvodů přípustnosti, stanovených v §237 o. s. ř. a v podstatě polemizují jen se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Dovolání tak nemůže být přípustné. Jen na okraj dovolací soud poznamenává, že odvolací soud nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v dotčených částech proto, že by uplatněný nárok považoval za nedůvodný, ale proto, že bude třeba k věci provést další dokazování a znovu je vyhodnotit; jde tedy o otázky skutkové, které by – ani v případě, že by snad dovolací námitky byly důvodné – přípustnost dovolání založit nemohly. Námitky uplatněné v dovolání mohou žalovaní uvést v dalším řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí dovolacího soudu není konečným rozhodnutím ve věci, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušený odvolacím soudem, proto o náhradě nákladů vzniklých v odvolacím a v dovolacím řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu